Mike Mignola – Humr Johnson: Železný Prométheus

Mika Mignoly není nikdy dost. Své o tom ví i v Comics Centru, kde jsou komiksy tohoto fenomenálního scénáristy jako doma. A vzhledem k tomu, že je Mignola více než plodný, je stále co vydávat. Po Hellboyovi a Ú.P.V.O. tak přišla řada i na viktoriánského Lovce čarodějnic, kterého doplnil i legendární Humr Johnson se svým prvním samostatným dobrodružstvím Železný Prométheus.

Humr Johnson se svým klepetem získal v průběhu let  v rámci Hellboy univerza, takřka výsadní postavení. Zprvu nevýznamná vedlejší postava získala u čtenářů na nebývalé oblibě a tak se není moc co divit, že se Humr nakonec dočkal i své vlastní komiksové řady, která v současné době čítá již šest knih a k nám se právě dostává, v jednom z posledních překladů Jana Kantůrka, první z nich.

Příběh Železného Prométhea přivádí na scénu, kromě samotného Humra Johnsona, i záhadnou technologii, jejíž ovládnutí dodává svému nositeli téměř nadpřirozenou sílu. A i když II. světová válka ještě nepropukla nacističtí agenti rozhodně nezahálí a touží se k této technologii co nejdříve dostat. Naštěstí je zde i Humr Johnson, který se jim postaví a dá jim pocítit sílu Humrova klepeta…

Jedinečnost Mignolova univerza tkví jednoznačně ve fascinující provázanosti, kdy i zdánlivě nesouvisející komiksy tvoří dohromady jedinečnou mozaiku a vytváří takřka neuvěřitelný svět, ve kterém vše souvisí se vším. O Hellboyovi potažmo Ú.P.V.O. asi netřeba příliš polemizovat, jejich vztah je více než jasný. O něco složitější je to však v případě Witchfindera, jenž nás zavedl do viktoriánské Anglie, potažmo i Humra Johnsona, se kterým se ocitáme na konci třicátých let dvacátého století.

Z některých Hellboyových dílů, již matně tušíme, že se jedná o maskovaného bojovníka se zločinem, rozuměj s nacisty, jehož hlavním poznávacím znamením je cejch v podobě humřího klepeta. Bližší informace o tomto “mýtickém” hrdinovi nám však zatím zůstávaly utajeny. A tak je vcelku jasné, že očekávání od první samostatné “Humří” knihy nejsou malá. Bohužel, nebo vlastně bohu dík, má Humra na starost sám Mike Mignola a tak můžeme rovnou zapomenout, že nám autor vše naservíruje na připraveném podnose. O Humrovi se tak toho kromě pár menších střípků informací opět moc nedozvíme, jak už je však u Mignoly zvykem, tento autor  má vše do detailu promyšlené a tak vše začne dávat smysl až v širším kontextu celého univerza.

Mnohem víc než na zajímavé informace o samotném hrdinovi se můžeme těšit na akční příběh plný bojových scén, v němž Mignola skládá poctu Zlaté éře komiksu a brakové literatuře třicátých let. Po Lovci čarodějnic tak dostáváme do rukou další příběh, jenž se v mnohém odlišuje od klasické “Hellboyovské řady”. Z každé stránky prvního Humrova příběhu je tak doslova cítit nadsázka a humor, jenž odkazuje právě na dobový brak. A právě to může být pro některé čtenáře menší problém. Humr se zkrátka nebere nikterak vážně a sází na jednoduchý přímočarý příběh, v němž akce střídá akci a hlavní hrdina by přežil i výbuch atomové bomby.

Stejně jako všechny předchozí knihy z tohoto univerza, i Humr Johnson se drží jednotného grafického stylu, který Mignola nastavil již v prvních příbězích o Hellboyovi. Autorem kresby je tentokrát Jason Armstrong, s jehož prací se v rámci českých překladů setkáváme vůbec poprvé. A přestože si drží svůj vlastní styl, inspirace Mignolou je i v tomto případě více než patrná. Celkový dojem pak ještě více umocňuje tradiční “hellboyovský” coloring, který obstaral nám dobře známý Dave Stewart.

Fanoušci se tak díky Comics centru, které vyslyšelo jejich volání, po letech čekání konečně dočkali samostatného příběhu Humra Johnsona. Ten je v mnoha ohledech zcela jedinečný a již na první pohled jde svou vlastní cestou. Pokud tedy čekáte další příběh v klasickém “Hellboyovském” stylu budete možná maličko zklamání, to však rozhodně neznamená, že Humr Johnson, nemá stejně jako Lovec čarodějnic, co nabídnout.