Marissa Meyer – Bez srdce

Bylo, nebylo… za sedmero horami, za sedmero řekami a nebo také v jedné králičí noře. V místech, kam se vydala slovutná Alenka Lewise Carrolla, žila byla obyčejná dívka, která toužila po vlastním pekařství, nezávislosti a lásce. Jenže pak se něco ošklivě zvrtlo a z ní se stala Srdcová královna. A právě její příběh se rozhodla zpracovat Marissa Meyerová, autorka oblíbených Měsíčních kronik.

Musím říct, že ačkoliv není young adult úplně mým šálkem čaje a tento žánr čtu pouze ve chvílích, kdy zatoužím po něčem lehčím, Marissa Meyer má u mě speciální místo. Tato autorka uhranula bezpočet čtenářů po celém světě, kteří vynášejí její Měsíční kroniky do nebes. A musím uznat, že mezi tyto obdivovatele také patřím, je tedy vcelku pochopitelné, že ani její nejnovější počin jsem si nemohl nechat ujít.

Tato královna retellingu rozhodně nijak netroškaří a tak se po Popelce a dalších pohádkových princeznách pustila do dalšího známého díla. Tentokrát si vzala na paškál Alenku v říši divů, kterou však celou nepřevyprávěla po svém, ale rozhodla se zaměřit pouze na Srdcovou královnu a to proč je taková, jaká je. Díky tomu získávají fanoušci Lewise Carrolla a Marissy Meyer jedinečný prequel k jednomu z nejznámějších pohádkových příběhů, který se dočkal i úspěšné filmové adaptace.

Ještě dříve než Říši divů ovládla nechvalně proslulá Srdcová královna, žila v Srdcovém království jedna obyčejná dívka. Jmenovala se lady Catherine Pinkertonová, dcera Markýze ze Želví zátoky. Cath je tou nejlepší pekařkou v celém království, jednou si chce otevřít vlastní pekařství, i když ví, že s tím její rodiče nebudou souhlasit. Přeci jen je dcerou markýze, která by měla mít zcela jiný osud. Kdo ví třeba se jí začne dvořit i samotný Srdcový král. Ona má však zcela jiné sny a touží jít zcela vlastní cestou, jenže v zemi plné kouzel, šílenství a nestvůr má osud jiné plány.

Autorka v tomto případě stála rozhodně před zajímavou výzvou, přetvořit postavu, kterou většina čtenářů a fanoušků z duše nenávidí, v nevinnou slečnu, která nám přiroste k srdci. Tento úkol rozhodně není jednoduchý a autorka se s ním vypořádala na jedničku. Na druhou stranu se při čtení nejednou neubráníte úšklebku, protože budete vědět, kam celá kniha směřuje a jak vlastně dopadne…

Ačkoliv dopředu známe osudy hlavních hrdinů, tedy minimálně samotné Cath, rozhodně to neznamená, že by Bez srdce bylo zbytečnou knihou, kterou není potřeba číst. Už jen fakt, že jej má na svědomí autorka Měsíčních kronik pochopitelně vzbuzuje zájem, na druhé straně i přehnaná očekávání, která nemusí této knize zrovna prospět. Přeci jen má Bez srdce a Měsíční kroniky řadu odlišností a nejnovější autorčina kniha rozhodně nepatří mezi klasické retellingy. Srovnání se však neubrání a pokud i vás zajímá výsledek tak věřte, že “kroniky” jsou zkrátka “TOP”.

Do značné míry za to mohou pochopitelně i mantinely tohoto příběhu. Jak již bylo řečeno, samotný konec známe, hlavní postavu také a je jen otázka, jak se ke konci dostaneme. Alenka jako taková je navíc vcelku specifická pohádka, která rozhodně nemusí sedět každému, přeci jen šíleností je zde opravdu dost. A právě tato specifičnost Říše divů, může být v očích některých čtenářů trochu svazující.

Autorka si sice vypůjčila řadu detailů i samotných postav známých z původní Alenky (těšit se tak můžeme například na Kloboučníka, či Šklíbu), naštěstí však samotný příběh působí daleko normálnějším a ucelenějším dojmem, než samotná předloha. Šíleností a zběsilostí tak ubylo a celý příběh tak působí daleko “serióznějším” dojmem. Na druhou stranu, právě ta pověstná šílenost byla poznávacím znamení díla Lewise Carrolla, v tomto ohledu tak zůstáváme ochuzeni a dostáváme klasickou young adult oddechovku, které však do dokonalosti chybí pověstné NĚCO, možná to je právě ta šílenost. Kdo ví?

Samozřejmě i tentokrát se celá kniha skvěle čte a dostáváme vše na co si můžeme vzpomenout – dobrodružství, lásku, i netradiční kulisy. Samotný příběh má rozhodně hlavu a patu, nechybí ani řada zvratů, díky kterým si i přes známý konec knihu perfektně užijeme. Je však zde jedno velké ALE. Pověstné kouzlo Měsíčních kronik je v tomto případě ta tam. Bez srdce rozhodně není špatná kniha, to ani náhodou, ale chybí jí pověstná jiskra, která by jí pomohla vystoupat ještě o stupínek výš. A mimochodem víte – „Proč je havran jako psací stůl?“