Lucie Lukačovičová – Zákon Azylu

by Schefik · 4.11.2021

O tom, že vánoční sezóna je zde asi netřeba pochybovat. Čeští nakladatelé chrlí jednu novinku za druhou a v celé té záplavě titulů není vůbec jednoduché se vyznat. Vcelku snadno se vám tak může stát, že nějaký ten zajímavý titul přehlédnete a on tak lehce neprávem zapadne. A právě toto by mohl být nového románu Lucie Lukačovičové Zákon Azylu. A věřte mi, že o tento kousek rozhodně přijít nechcete.

Lucie Lukačovičová rozhodně patří mezi ostřílenější jména české fantastiky. Tato autorka má na kontě již hezkých pár zářezů a nejednou nám již dokázala, že její příběhy si rozhodně zaslouží pozornost. V poslední době se navíc stále více profiluje od původní povídkářky k autorce klasických románových příběhů, což bezpochyby ocení nejeden její fanoušek. Ostatně i aktuální novinka z nakladatelství Epocha míří mezi klasické romány.

Po necelých dvou letech tak tato talentovaná autorka přichází s dalším zajímavým románovým kouskem. Tentokrát však exotickou Indii z Posledního boha vyměnila za naší matičku Prahu. Právě tam zasadila svůj nejnovější příběh opírající se již tradičně o fantasy s výraznými prvky městských legend a náboženských kultů. Což už jsme u této autorky mohli vidět několikrát. A tak se i tentokrát těšte na opravdu zajímavý multikulturní guláš, kterým vévodí Pražská strašidla společně s Latinskoamerickými legendami a kulturou Argentiny. Vcelku zajímavý mix, který ale překvapivě dobře funguje. Každopádně pěkně popořadě…

Azyl je velká mezinárodní organizace ochránců lidu a bojovníků s nadpřirozenem, kteří razí tezi, že jediné dobré monstrum je mrtvé monstrum. A jelikož Praha byla vždy takovým mystickým místem je vcelku pochopitelné, že Azyl zde musí mít svou pobočku. Bohužel pro místní strašidla a nadpřirozené bytosti. Svět ale není vyloženě černobílý, byť se tomu někteří brání uvěřit. Své o tom ostatně ví i Benedikt, odpadlý lovec, jenž se právě tomuto pravidlu Azylu odmítl podřídit.

A právě na tomto základu autorka vystavěla zajímavou detektivní zápletku s jednou umučenou mrtvolou, jednou dívkou bez duše a dvojicí vzájemně zavražděných bratrů. Zkrátka a dobře rozhodně se máme na co těšit. Když k tomu navíc připočteme již zmíněný lehce multi-kulti guláš, který je hlavním poznávacím znamením této autorky, dostáváme do rukou opravdu zajímavý mix, který jde ve stopách takových autorů, jako je Larry Correiya, nebo Kevin Hearne, kteří se rozhodně míchání kultur a legend také nebojí.

Lucie Lukačovičová však v tomto románu nevsází pouze na originální propojení zdánlivě nesouvisejících prvků, ale nemalou měrou se věnuje i samotným postavám a především pak smyslu jejich počínání. Autorka je zkrátka rozená vypravěčka a nezapomíná prakticky na nic, co by si mohl běžný čtenář přát. Snad až jen na jedno menší ale.

Zákon Azylu je samostatně stojící kniha o nějakých 320 stranách. Což není úplně moc, obzvláště s ohledem na to, co všechno se v knize děje. Vcelku snadno se vám tak může stát, že vás autorka svým vyprávěním doslova zahltí a vy nebudete vědět, která je pravá a která levá. To je však jen malá vada na kráse, této jinak skvělé knihy, která by rozhodně neměla uniknout vaší pozornosti.

Je možná trošku škoda, že vychází právě v tomto období, kdy prakticky nevíme po čem dřív skočit. Pevně ale doufám, že své čtenáře si najde. A ti, kteří dají Zákonu Azylu šanci budou bezpochyby spokojeni…