F. Kotleta – Temné blues v New Orleans

by Schefik · 10.12.2022

Ačkoliv se v poslední době mluví o Františku Kotletovi především v souvislosti s jeho úspěšnou space operou Legie, jesenický Mauglí rozhodně nezahálí a náležitou péči věnuje i svým dalším projektům. Díky tomu se po loňském pokračování Undergroundu nyní vracíme k další úspěšné sérii a postavě. Tomáš Kosek čeká a spolu s ním i Temné blues v New Orleans…

Ačkoliv se mohlo zdát, že se tato série již odebrala do věčných lovišť, současná legenda české fantastiky se po dlouhé řadě odboček nakonec vrátila k jedné ze svých nejúspěšnějších literárních postav. Psal se rok 2014 když se Tomáš Kosek poprvé objevil na stránkách knihy Příliš dlouhá Swingers párty. S dvouletými rozestupy následovaly další dvě knihy a pak bylo ticho po pěšině. Po dlouhých šesti letech se tak paranormální detektiv Tomáš Kosek vrací na scénu.

Žel bohu je tento návrat tak trochu hořkosladký. Tomáš Kosek ušel od první knihy, jako jeho autor, vskutku dlouhou cestu a navštívil celou řádku destinací. Jak už to tak ale bývá, všechno jednou končí a tak stejně jako se svého konce dočkal veleúspěšný SPAD, či Bratrstvo krve, dospěl i Tomáš Kosek na konec své cesty.

Temné blues v New Orleans je tak definitivně poslední knihou v této sérii v níž se uzavře příběh tohoto paranormálního detektiva. Tedy alespoň na první pohled se to tak jeví. Samozřejmě stále je zde pořekadlo – nikdy neříkej nikdy. Na druhou stranu, pokud se Kotleta k této sérii ještě někdy vrátí s největší pravděpodobností to už nebude s Koskem. To však maličko předbíháme a ať už realita bude jakákoliv nechme spekulace stranou a zaměřme se na samotnou novinku, která krátce před vánoci míří na náš trh.

A jak už je u Kotlety a jeho hrdinů dobrým zvykem, jeho postavy rozhodně netrpí na nudný život a tak je v podstatě o zábavu je postaráno. A nejinak je tomu samozřejmě i zde. Ostatně stačí se začíst do nakladatelské anotace a zjistíte, že na Koska čekají skutečně perné chvíle. Protože náš hrdina nejen že dluží CIA službičku a musí pro ni vyřešit, proč se z amerických mariňáků stávají zombie, ale má na krku i pár hladových naštvaných démonů a bohyně, které získaly prastarou magii. K tomu mocného sumerského démona, jezinky a starou dobrou babu Jagu. To však není nic proti tomu, že se mu místo dcer mají narodit dvě děsivé zrůdičky…

Na našeho hrdinu tak opět čeká spousta “zábavy”, která ho zavede do všech koutů světa – od New Orleans, přes Jeseníky, Vatikán, blízký východ až po Réunion. To vás ale ostatně ani moc nepřekvapí, pokud máte některý z dílů této série za sebou. Kotleta zde opět vsází na jistotu a využívá své osvědčené techniky. Po vzoru většiny předchozích dílů série opět dostáváme do rukou kousek, jenž je složen z jednotlivých povídek, které jsou však vzájemně propojeny a dávají dohromady ucelený obraz a v jasných obrysech nám načrtávají životní příběh našeho hrdiny.

A samozřejmě nesmí chybět ani další osvědčené ingredience, kterými si Kotleta získal své fanousky. Těšit se tak můžeme na další na pořádnou nálož více, či méně korektních vtípků a hlášek, tolik typických právě pro “bruntálského řezníka”. Nechybí ani hromada magie, vnitřností a hektolitrů krve včetně nezbytného nádechu erotiky a sexu, na což ostatně odkazuje už samotná obálka Luise Roya. Zkrátka skvělá braková oddechovka v tom nejlepším slova smyslu.

Navíc je zde patrné, především díky časovým rozestupům mezi jednotlivými díly, kam se autor posunul. I díky tomu se nezdráhám označit Temné blues v New Orleans za asi nejlepší díl série. Možná za to může určitá dávka nostalgie, či snad jen směřování k nevyhnutelnému konci, ze kterého možná bude někdo z čtenářů lehce naměkko. Buď jak buď, nový Kosek působí celkově dospělejším a ucelenějším dojmem. Což rozhodně kvituji s nadšením, jelikož takovéto rozloučení si Tomáš Kosek rozhodně zasloužil.

Samozřejmě bych zde mohl trochu více rozpitvat jednotlivé povídky, zaměřit se na nedostatky, nebo naopak vypíchnout silné stránky. Ale víte co, ono je to vlastně úplně jedno. To jaký na vás jednotlivé povídky zanechají dojem je hodně o subjektivním vnímání. Nedostatky zde samozřejmě také najdeme a leckdo může říct, že Kotleta už jede jen podle zajeté šablony. Možná je to i pravda a nebo taky ne. Jisté je, že jesenický Mauglí stále baví a tak se o budoucnost tohoto kousku rozhodně nemusíme strachovat. Navíc dobrého braku, u kterého můžete bez obav vypnout a jen se bavit není nikdy dost. A to si myslím, že Kotleta splňuje na výbornou…