K. Eastman & S. Bisley – Počítání mrtvých

Simon Bisley a Kevin Eastman. Dvě komiksové legendy devadesátých let se v roce 1996 spojily, aby svým fanouškům přinesly masakrální jízdu, ve které dávají dohromady Caseyho Jonese s legendárními želváky. A tak vznikl Bodycount – Počítání mrtvých, které se třiadvacet let od svého vydání dočkalo i českého překladu.

Tuto autorskou dvojici pravděpodobně ani českým čtenářům netřeba příliš představovat. Oba patří mezi opravdové legendy. Ostatně, byl to právě Kevin Eastman, který stál společně s Peterem Lairdem u zrodu Teenage Mutant Ninja Turtles -Ninja želvy, které mu zajistili prakticky nesmrtelnost. Avšak ani Simon Bisley na tom není v porovnání s tímto tvůrcem vůbec špatně. Stačí zmínit takové tituly jako je Lobo: Poslední Czarnian, či Sláine: Rohatý bůh a většina fanoušků okamžitě bude vědět na čem je. Je tedy vcelku jasné, že právě Bodycount vzbudil u českých čtenářů nemalá očekávání. Čekání je naštěstí u konce a my se tak můžeme naplno pustit do této zběsilé jízdy.

V samotném úvodu jsem již zmiňoval rok vzniku tohoto kousku a zmíním jej ještě minimálně jednou, jelikož právě doba, ve které Bodycount vznikl je velice důležitá pro celé vyznění a směřování tohoto komiksu. Co si budeme nalhávat, devadesátky byly skutečně zběsilá doba, a to nejen u nás. Ostatně, i samotná komiksová tvorba o nich leccos vypovídá a právě v této turbulentní době vznikl i Bodycount, který staví na podobných základech jako Velkej Šéf Lobo.

Připravte se tak na nahláškovanou akci, která vlastně není vůbec vtipná a příběh, který postrádá jakoukoliv hlubší pointu. O to zde ale vůbec nejde. Hlavní jsou především hektolitry krve, usekané končetiny, rozpůlená těla a pořádně vyprsená a prdelatá hrdinka, které jdou padouši po krku a kterou se bude snažit Casey Jones a Raphael z Ninja želv  zachránit. Nic víc, nic míň.

A právě to bude pro celou řadu čtenářů možná hlavní kámen úrazu, který jim tento komiks přinese. Ano, stylově má Bodycount nejblíže právě k Lobovi, jenže i ten vesměs obsahuje alespoň malý záblesk více, či méně smysluplného příběhu a to se bohužel v případě Počítání mrtvých nedá úplně říct. Jeho hlavním smyslem je tak ztvárnit násilí a brutální masakry ve všech myslitelných podobách. Pokud vám ale tohle ke štěstí stačí myslím, že budete nad míru spokojeni.

Dalším lákadlem, které mělo Bodycount přinést bylo spojení Caseyho Jonese s legendárními želváky, tedy abychom byli přesní, konkrétně s Raphaelem, který si zde s Caseym střihne týmovku. Bohužel ani v tomto ohledu Bodycount kdo ví jak neexceluje. Raphael tak až na pár světlejších výjimek hraje druhé housle, což je rozhodně škoda. Chemie mezi Caseyem a Raphem totiž skvěle funguje a z této synergie by se rozhodně dalo vytřískat víc. I když o to třískání jde v tomto komiksu především a tak je vcelku jasné, že se nějaká větší práce s postavami nedá moc očekávat.

V čem vás ale rozhodně Bodycount – Počítání mrtvých nezklame, je hodně osobitá kresba Simona Bisleyho. Ten se evidentně v násilných scénách doslova vyžívá. A tak pokud i vy patříte do podobného ranku fanoušků budete u tohoto kousku doslova vrnět blahem. Ostatně, celkové pojetí tohoto komiksu se oproti dnešní běžné produkci hodně vymyká a čtenáře tak bezpochyby  nenechá na pochybách, z které doby k nám zamířil. 

Minimálně v tomto ohledu Počítání mrtvých zcela vystupuje z davu, díky čemuž rozhodně jen tak nezapadne a bude čtenářům na očích. Ano, rozhodně se nejedná o dokonalý kousek a pořádných much na něj najdeme bezpočet. Na druhou stranu dnes již nesmazatelně patří do komiksové historie, a je tedy jen dobře, že i takovéhle kousky u nás stále vychází. Právě díky nim máme jedinečnou možnost nahlédnout trochu do historie a maličko se vzdělat, či alespoň se pořádně pobavit. Právě to totiž splňuje tento kousek dokonale a o zábavu jde přece především…