John Green – Příliš mnoho Kateřin

Když jste zázračné dítě, otvírá se před vámi zázračná budoucnost. Nebo ne? Colin Singleton právě maturoval, dostal kopačky od své devatenácté Kateřiny a má pocit, že jeho život skončil. Ještě že je tu jeho kamarád Hassan, který prostě žádné utápění v sebelítosti nepřipouští. Než se Colin stačí vzpamatovat, ocitne se na cestě bez cíle – a ta skončí v ospalé venkovské díře, vyznačující se jen dvěma pozoruhodnostmi: hrobem rakousko-uherského arcivévody a dívkou Lindsey. Její zásluhou Colin začne pomalu chápat, že není nutné být mladistvým géniem, abyste změnili svět…
…………………………………………………………….
John Green patří bezpochyby mezi nejdiskutovanější autory poslední doby. Jedni čtenáři ho vynášejí do nebes, zatímco ti druzí mu nemohou přijít na jméno. Je jedno, ke které skupině patříte, jisté ovšem je, že každá jeho kniha dokáže vzbudit mezi čtenáři značný zájem a je netrpělivě očekávána. Naštěstí čekání je u konce, protože na pulty knihkupců právě míří další z Greenových knih.
Příliš mnoho Kateřin je v pořadí již čtvrtou Greenovou knihou, jež u nás vychází. Příběh z roku 2006 tak doplňuje řadu o amerických teenagerech, na které se autor ve svých knihách zaměřuje. Ačkoliv je prakticky ve všech jeho knihách nezanedbatelná sladkobolná linie, v této knize je přeci jen tato linie daleko méně tragická, než například ve Hvězdy nám nepřály. Daleko více než na smutek a depresi se tentokrát zaměřuje na bláznivé příhody hlavních hrdinů, i když ani zde si chvílemi neodpustil zvážnět a donutil tak své čtenáře, aby se trochu zamysleli. A co si tedy pro své hlavní hrdiny autor přichystal?
Colin Singleton by mohl být naprosto obyčejný americký teenager, jakých je na každém rohu tucet. Jenže to by celý jeho život nesměl být jedno velké ALE. Už jako malý se jevil jako velmi inteligentní a různé testy ho zařadily mezi zázračné děti, to ALE ke slávě a úspěchu nestačí. A ani v lásce to s ním nevypadá nejlépe. O dívky sice neměl nikdy nouzi, to by mu ALE nesměla dát již devatenáctá kopačky, navíc když se všechny jmenovaly Kateřina.
Vcelku pech, nemyslíte? Colin už toho má akorát tak dost, naštěstí je tu jeho nerozlučný kamarád Hassan, který rozhodně nepřipustí, aby se jeho přítel utápěl v sebelítosti. Než se tak vůbec utrápený hlavní hrdina stihne vzpamatovat, je společně s Hassanem na cestě neznámo kam, hlavně daleko od všech problémů.
Již v Papírových městech Green ukázal, že dokáže napsat příběh i bez přílišné tragédie. Přeci jen, číst o rakovině a smrti neláká zrovna každého čtenáře. Naštěstí se ani v právě vycházející knize se smrtí nesetkáme. Přesto je to stále “starý dobrý” Green, který své čtenáře dokáže naprosto okouzlit a omotat si je kolem prstu. Zde kritikové možná namítnou, že se jedná stále o to samé a literární hodnota je také nevalná. Možné to je, přít se rozhodně nebudu, ale setsakra dobře se to čte. A o to přeci jde hlavně.
Abychom však dali kritikům za pravdu, Green opravdu ani tentokrát ničím nepřekvapil. Samotné postavy se nesou v duchu jeho předchozích knih, z tohoto zavedeného trendu ničím nevybočují, až by se chtělo říct, že autor vždy změní jen jméno a pár vlastností. V podstatě i hlavní dějová linie, je stále o tom samém, lásce, přátelství a důvěře, ať už v sama sebe, nebo v ostatní. Na druhou stranu, nejsou právě tohle ty věci, které čtenáře po celém světe ke Greenovým knihám přitahují?
Osobně doufám, že toto nadšení fanouškům ještě nějakou dobu vydrží a vyjdou u nás i další autorovy knihy. Protože John Green a jeho knihy jsou pro mě přesně tím, co si představuji pod dokonalou odpočinkovou četbou, ke které se po nějaké době zase rád vrátím.
Kniha vychází v nakladatelství Knižní Klub
OBJEDNAT: KNIHA
…………………………………………………………….

Jsem ostuda největšího kalibru, ale ještě jsem od Greena nic nečetla! Jsem totiž ten typ, že když je okolo něčeho velký humbuk, spíš mě to odradí 🙁 Ale doufám, že se mi časem nějaká jeho kniha do ruky dostane, zatím mě asi nejvíc zaujaly právě „Kateřiny“ a Papírová města.
Asi bych to nevystihla lépe. 🙂 Pro mě další Greenovka, který v knihovně nesmí chybět. 🙂