Jo Nesbø – Macbeth

Jo Nesbø u nás bezpochyby patří mezi nejoblíbenější severské autory. Za svou popularitu může vděčit především své sérii s Harry Holem, kterou si oblíbilo bezpočet čtenářů. Nesbø, to však není jen tento slavný vyšetřovatel. Krásným důkazem je aktuální novinka, která vychází trochu netypicky u nakladatelství Práh. Nesbø v ní přepracovává jeden z nejznámějších shakespearovských příběhů pro 21. století. Macbeth je zde!

Nesbø se společně se svou knihou zařazuje po bok dalších proslulých autorů, kteří se zapojili do mezinárodního projektu nazvaném Hogarth Shakespeare. V něm autoři jako Margaret Atwoodová, Jeanette Wintersonová či právě Nesbø píší originální příběhy na náměty děl Wiliama Shakespeara. Severská superstar samozřejmě nesměla zůstat stranou. Nesbø si pro svůj příspěvek do této originální edice vybral legendárního Macbetha, kterého však přetvořil k obrazu svému a čtenářům jej představuje coby detektivní noirové drama.

Pouhé převyprávění klasického díla tak tomuto norskému bestselleristovi nestačilo. Z původní předlohy vzal pouze základní kostru. Samotný děj pak přesunul do bezejmenného města prolezlého skrz naskrz korupcí, zločinností, násilím a drogami. Hlavní hrdina Macbeth se zde na počátku představuje jako člen policejního sboru, který se ve zdecimovaném městě snaží opět nastolit pořádek. Alespoň do chvíle, než v něm samotném zvítězí touha po moci.

Pokud máte alespoň malé povědomí o původním Shakespearově díle, Nesbohø Macbeth vás v mnoha ohledech nepřekvapí. Přeci jen autor zachovává původní kostru příběhu, která je tedy předem daná. Díky tomu se nedají vymyslet úplné zázraky a samotný příběh vás tak nemá v podstatě čím výrazněji překvapit. Díky těmto předem vytyčeným mantinelům neměl Nesbø právě jednoduchou úlohu. O to více popustil uzdu své fantasii při tvorbě prostředí a postav.

Po pravdě řečeno, místy se bude možná zdát, že se nám autor utrhl ze řetězu. Již jeho předchozí knihy byly temné a drsné, ovšem ve srovnání s Macbethem se jedná pouze o slabý odvar. Nesbø tak místy tlačí neskutečně na pilu, možná až zbytečně moc. Navíc se do knihy, která narostla na více než 500 stran, snaží nacpat neskutečně moc událostí, díky čemuž nemají čtenáři prakticky chvilku oddechu. Díky tomu může samotný příběh působit místy lehce zmatečně až chaoticky. Macbeth tak rozhodně není bez chyby a rozhodně by mu slušelo i lehké proškrtání, či úprava.

Celkový dojem nezachrání ani samotné postavy. Když pomineme fakt, že se v této knize prakticky nevyskytují, až na drobné výjimky, kladné postavy, je hlavní hrdina neskutečně plochou a naivní postavou. Více než známého intrikána tak připomíná loutku ovládanou jinými. Nesbø se sice snažil naznačit i jakýsi vnitřní svár, bohužel však ve většině klouže pouze po povrchu. Pokud bychom jej měli přirovnat k Harry Holeovi, nesahá mu svou prokresleností ani po kotníky.

Macbeth tak rozhodně nepatří k tomu nejlepšímu, na co můžeme od tohoto autora narazit. I přes zmíněné chyby však nabízí temný noirový příběh, který se stejně jako předchozí Nesbøho knihy úžasně lehce čte a pádí neskutečným tempem kupředu. Komu by navíc nestačila klasická papírová kniha, může sáhnout i po audioknižní verzi, která vyšla zároveň s klasickou knihou.

Audioknihy velmi často dokáží skrýt řadu nedostatků, svých knižních předloh. O to se ostatně snaží i audiokniha vydaná pod hlavičkou nakladatelství Práh. O samotné načtení se pak pod režijním dohledem Petra Mančal postaral Václav Neužil, jehož hlas můžeme znát z Nesbøho Půlnočního slunce. Bohužel je třeba konstatovat, že ani audioknižní verze Mabetha neunikla řadě zaklopýtnutí.

Neužil se sice nebojí hrát si s hlasem a odlišovat jednotlivé postavy od sebe, což oceníme především při interakci více postav, zároveň mu však často uniká správná poloha hlasu v klasických pasážích. Těžko říct, zda za to může sám interpret, či chyby vznikly až při samotném střihu. Velmi často však narazíte na problém, že vám zcela unikne fakt, že se příběh přesunul zcela na jiné místo. Části, které jsou v knize odlišeny dostatečně velkou mezerou a odsazením jednotlivých odstavců, tak v audioknize velmi často splývají do sebe a jsou velmi těžko odlišitelné. Přitom by stačilo tak málo, změnit intonaci v hlasu, či dát mezi jednotlivými oddíly větší mezeru.

Do určité míry tento neduh mohl zachránit hudební doprovod. Ten je však v případě této audioknihy velmi úsporný a omezuje se pouze na předěly jednotlivých kapitol. Vyzdvihnout však musíme její vyznění. To je pochmurné i dramatické zároveň a perfektně zachycuje celkovou atmosféru příběhu.