Jiří Mazurek – Polární záře

Co mají společného jaderná ponorka, český cestovatel, agentka ruské tajné služby a záhadný artefakt nalezený za polárním kruhem? Na to se nám bude snažit odpovědět Jiří Mazurek ve svém nejnovějším sci-fi thrilleru Polární záře. Ten vyšel krátce před Vánoci v “ebookové edici” nakladatelství Mystery Press. Takže nažhavte čtečky a vydejte se na fantastickou jízdu o budoucnosti lidstva, která se rozhodne za polárním kruhem…

Věrným fanouškům české fantastiky jméno Jiří Mazurek pravděpodobně není potřeba nijak dlouze představovat. Tento autor rozhodně není na literárním poli žádným nováčkem. Pravidelně publikoval v žánrových magazínech Ikarie, XB-1 a Pevnost. Kromě toho má na svém kontě již šest vydaných knih, které mimo jiné vyšly i v edici Pevnost (Legenda o Garonně, Legenda o Rennardovi…) Zatím poslední autorovou knihou je však již zmíněná Polární záře, ve které si pohrává s teoriemi okolo mimozemských civilizací a budoucnosti lidstva.

Mazurek se svůj poslední román rozhodl pojmout takřka “světově”. Celý příběh se tak odehrává v pro nás značně exotických končinách na Nové zemi, souostroví ležící v Severním ledovém oceánu. Kromě této nehostinné “země” si v příběhu nezanedbatelnou roli střihne i ruská jaderná ponorka. Když k tomu připočteme  českého cestovatele, agentku ruské tajné služby, armádu ruské federace a američany, dostáváme hodně zajímavý mix, který se však může vcelku snadno zvrtnout v nepěknou parodii.

Pomyslnou třešničkou na dortu jsou pak záhadné mimozemské technologie, kolem kterých se točí celý příběh a jenž výrazně ovlivňují osudy hlavních postav tohoto příběhu. Na cca 300 stranách tak dostáváme hned několik dějových linií, v nichž sledujeme osudy českého cestovatele a fotografa Petra Brunera, kapitána jaderné ponorky ruské federace Alexandera Gomelskije, Světlany Zarecké, studentky geologie a agentky tajné služby a v neposlední řadě také majora Gennadije Volkova, stíhacího pilota ruského letectva.

Vzhledem k rozsahu knihy tak dostáváme skutečně slušný počet dějových linií a spletitých osudů. Ty se samozřejmě postupem času protínají a spojují, přesto se při čtení nedá úplně ubránit pocitu, že méně je někdy více. Podobné pocity vás ostatně napadnou při čtení hned několikrát. Kniha by si tak zasloužila buď rozšířit, nebo naopak zeštíhlit počet dějových linií, armádních komand a tajných agentů a naplno se soustředit na jednoho, či dva hrdiny. Takto autor klouže především po povrchu a náročnější a zvídavější čtenáře moc neuspokojí. Po dočtení knihy vás tak napadne celá řada otázek, na které by bylo fajn znát odpověď, bohužel té se nám v této knize nedostane.

Za co si však Jiří Mazurek rozhodně zaslouží pochvalu, jsou jeho technické znalosti. Ostatně autor vystudoval fyziku na Univerzitě Karlově a na jeho dílu je to rozhodně znát. Polární záře je tak prošpikována technickými pojmy a údaji. Naštěstí se vše snaží podat co nejvíce srozumitelnou formou, aby ani techničtí antitalenti neměli větší problém termínům porozumět.

Sympatické jsou i samotné hlavní postavy, se kterými nebudete mít sebemenší problém se sžít a fandit jim v jejich počínání. Postav je zde vcelku pochopitelně více, ty jsou však jen nezbytný doplněk a autor jim nevěnuje přílišnou pozornost. Samotný příběh má i přes určité mezery vcelku příjemný spád a udržuje čtenáře v neustálém napětí až do samotného konce.

Díky tomu se z Polární záře stává vcelku příjemná oddechovka na jedno, či dvě odpoledne. Je však potřeba k ní přistupovat s určitou obezřetností a neočekávat přehnaně mnoho. Navíc velmi bude záležet na tom, zda vás mimozemšťané a konspirační teorie lákají a baví. Právě s nimi totiž stojí a padá celá smysluplnost tohoto příběhu.