Jiří Hájíček – Dešťová hůl

ANOTACE:
Zbyněk, profesí správce pozemků, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, do míst svého dětství a dospívání, a postupně se téměř detektivně zaplete do nejasných okolností sporu o pozemek, ale také do své osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami, nad nimiž si vysnívá osudy vepsané na zakreslená území, která pro někoho představují užitečně investované peníze a pro jiného znamenají celý život i s dědictvím předchozích generací. Ve zlomovém okamžiku vyráží Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje za to, aby se jednoho rána „nevzbudil jako někdo jinej“.
K DOSTÁNÍ V TĚCHTO FORMÁTECH:
Jiří Hájíček patří bezesporu mezi nejprodávanější české autory současnosti. Témata jeho knih jsou veskrze všední,možná až obyčejná.Prozrazují však jeho silný vztah k místu v němž žije. Avšak právě tato “obyčejnost” čtenáře evidentně láká, což mimo jiné dokazuje i jeho nejnovější román Dešťová hůl, jenž se před časem dočkal i své povedené audiopodoby v podání Martina Pechláta.
Hlavní hrdina Hájíčkova románu Zbyněk Polecký, býval šťastný, ty doby jsou však nenávratně pryč. Nyní prochází těžkou krizí, která ho sráží níž a níž. Trpí nespavostí, manželství se mu rozpadá a pouští se do nesmyslného boje s větrnými mlýny, který nemůže vyhrát. Jedinou jistotou tak zůstává jeho práce s katastrem nemovitostí místní univerzity a úniky na venkov, jenž v něm probouzí alespoň malou jiskřičku naděje. Hledání sebe sama však není lehkým úkolem a je otázka zda se Zbyňkovi podaří najít klid v duši alespoň na pár nocí klidného spánku…
Popsat nějak komplexněji děj Hájíčkova posledního románu ve své podstatě ani moc nejde. Je o všem a o ničem. Za tenkou slupkou lehké strohosti, kterou se Hájíčkovi knihy vyznačují se však rozvíjí jedinečný příběh o hledání sebe sama, o vzpomínkách na léta minulá, o nenávisti, obětavosti, pokrytectví a především pak o útrapách dnešní uspěchané moderní doby spojené s všeobjímající melancholií. Právě v popisech obyčejných věcí je Jiří Hájíček mistr, díky kterému získávají jeho knihy pro fanoušky na atraktivitě.
Po rozpačitém povídkovém souboru Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku tak Hájíček přichází se zdařilým a propracovaným románem, který završuje jeho pomyslnou vesnickou trilogii morálního neklidu. Dešťová hůl tak pokračuje v tradici Selského baroka a Rybí krve, tentokrát se však posouvá v čase do současnosti, díky čemuž je více aktuální a pro někoho i atraktivní. Buď jak buď v Dešťové holi dostáváme jednu z nejvýraznějších českých knih poslední doby.
Této atraktivity jsou si vědomi i ve vydavatelství OneHotBook, kde se rozhodli dát Dešťové holi slušivý audiokabátek. Přestože jsou Hájíčkovi knihy veskrze úspěšné, jedná se teprve o druhou audioknihu od tohoto autora, do které se mohou posluchači zaposlouchat. Po Rybí krvi v podání Dany Černé, tak přišel na řadu i nejnovější Hájíčkův počin, který se však neobešel bez výměny interpreta. Vzhledem k hlavnímu hrdinovi tohoto románu je to i vcelku pochopitelné. Samotné načtení tak obstaral filmový a divadelní herec Martin Pechlát.
Je až s podivem, že se tomuto vytěžovanému herci zatím na audioknižním poli nedostalo více prostoru. Dešťová hůl je tak jeho první “komerční” audioknihou, kterou načetl. Díky tomu, že tento interpret zatím nemá výraznější zkušenosti v oblasti načítání audioknih, je v úvodu nahrávky cítit jeho lehká nejistota. Ta se však záhy vytrácí a s postupujícím časem se Pechlát naplno sžívá s hlavním hrdinou tohoto příběhu. S lehkým odstupem lze říct, že angažování tohoto herce byla v případě Dešťové holi více než dobrá volba. Interpret přesně vystihl polohu unaveného muže sžíraného všemožnými problémy. To se mu podařilo i bez výraznějšího přehrávání, díky čemuž samotný poslech plyne lehce kupředu svým pozvolným znaveným tempem.
Nahrávku v režii Hynka Pekárka podkresluje samozřejmě i nezbytný hudební doprovod. Ten je jednak efektním podkresem, který navozuje celkovou atmosféru, kterou vytváří lehká popová melodie i výraznou melancholií. V neposlední řadě samozřejmě také dopomáhá v celkové orientaci, tím, že odděluje jednotlivé kapitoly od sebe.
Současná česká literatura to rozhodně na našem malém trhu nemá moc jednoduché. Zahraniční konkurence je neúprosná a tak je vždy příjemné vidět, když se některému našemu autorovi daří. Což je bezpochyby případ i Jiřího Hájíčka, který svým fanouškům nabízí jedinečné příběhy, které dokáží zaujmout. Nezbývá tedy než doufat, že těchto vlaštovek bude přibývat a dočkají se stejně skvělého načtení, jako Dešťová hůl v podání Martina Pechláta.