Jiří Franta – Singl
ANOTACE:
Existenciální komiksové album nás zavádí do světa pražského třicátníka, který zrovna přišel o dlouhodobou přítelkyni. Co to znamená být singl v době, kdy všichni kolem zakládají rodiny? Je to štěstí, nebo prokletí? Co dělat? Vzpomínat na minulost, hledat sám sebe, snažit se redefinovat svou existenci? Mnoho otázek, málo odpovědí. Singl si svobodu nevybral, ale má jí. A díky ní zažívá příběhy, které by jinak nezažil. Podivuhodný výlet do Říma s kamarádem, který se nevydaří, jak měl. Krátký, zato intenzivní vztah s rasistickou fanynkou Baníku. A mnoho dalších obrazů, které se mu objevují v hlavě jako vzpomínky při očistné plavbě arktickým mořem. Singl je zkrátka jako ledovec, který čeká, až do něj narazí osudový Titanic.
K DOSTÁNÍ V TĚCHTO FORMÁTECH:
Ačkoliv byl loňský rok na domácí komiksovou produkci trochu chudší, do určité míry se to fanouškům českého komiksu snažilo na konci roku vynahradit nakladatelství Labyrint. To nám kromě nového vydání Mojí knihy Vinnetou a druhého dílu Návratu krále Šumavy přineslo i komiksový debut Jiřího Franty Singl, který nás zavádí do světa pražského třicátníka, který zrovna přišel o dlouhodobou přítelkyni.
Jiří Franta na komiksovém poli rozhodně není úplným nováčkem. Věnuje se malbě, ale stejně tak často vytváří instalace, objekty nebo videa. Je členem skupiny Rafani, součástí umělecké dvojice Franta–Böhm a spoluzakladatelem komiksového časopisu KIX. Odkud mimochodem pochází i základní idea pro jeho komiks. Podobně koncipovaný příběh totiž na stránkách KIXu vycházel a shodou okolností se také nazýval Single. Pro své první plnohodnotné komiksové album však Franta přichází se zbrusu novými příběhy a bere si tak ze svých dřívějších prací jen téma a ideu.
Se samotným scénářem tohoto komiksu pomáhal Frantovi scénárista a dramaturg Richard Malatinský, který společně s Frantou vytvořil velice zajímavé existenciální komiksové album, které vcelku snadno snese srovnání se zahraniční undergroundovou tvorbou. Franta se v něm opírá o fenomén singles a do určité míry zde staví i na vlastních zážitcích a zkušenostech. Díky tomu dostáváme do rukou příběh o rozchodu a některých nejdrsnějších situacích, které tuto situaci provází. To vše vyprávěné z pozice, kdy už vše pominulo a vypravěč si dokáže udržet určitý odstup.
Bohužel právě k tomuto pojetí se váže i jedna z výtek k tomuto komiksu. Díky tomu, že hlavní hrdina vše vypráví s určitým odstupem, jeho vyprávění postrádá především ze začátku výraznější emoce, kterými by na čtenáře zapůsobil a zcela si je získal. To se s postupem času naštěstí maličko zlepšuje a do určité míry vše vyvažuje samotný závěr komiksu, kdy příběh povedeně graduje a nabízí čtenářům velice zajímavé a hlavně vcelku překvapivé vyústění celé Frantovi práce.
Zároveň je však právě v těchto chvílích znát, že na nejvyšší příčky zatím Franta pomýšlet úplně nemůže. Existenciální dramata navíc nabízí hned několik skutečně těžkých vah. A to nejen v rámci zahraničního komiksu, ale i na naší domácí scéně, kde můžeme vzpomenout Moji knihu Vinnetou, která se nedávno dočkala nového vydání. Na Jiřího Frantu tak bezesporu čeká ještě spousta práce. Čtenářům však i přes určité výhrady nabízí velice zajímavé a dá se říct i povedené dílo, které rozhodně dokáže zaujmout. 
Nemalou měrou za to může vděčit jednak velkému formátu, ve kterém se rozhodlo nakladatelství Labyrint tento komiks vydat a druhak pak samotné Frantově kresbě. Ta je hodně osobitá a rozhodně si Frantův styl jen tak s někým nespletete. Ostatně, pokud jste již měli šanci nahlédnout do některých předchozích autorových prací, tak zjistíte, že se i tentokrát Franta drží svého stylu, jehož poznávacím znamením je výrazné obočí, dlouhý krk postav, nebo „trochu divný výraz“ ve tváři. Nejsou to však jen tyto aspekty, kterými se autor snaží zaujmout. Neméně zajímavá je i jeho práce s panely, kterou se snaží ovlivnit celkovou dynamiku komiksu. Ne vždy mu to úplně vychází, ale jak se říká učený z nebe nespadl.
Singl rozhodně není bez chyby a především po obsahové stránce za výtvarnou formou maličko zaostává, přesto by byla věčná škoda jej nechat bez povšimnutí. Právě takovéto kousky jsou krásnou ukázkou toho, že i u nás máme nezávislé tvůrce, kteří mají rozhodně co nabídnout a to i přesto, že nestojí dennodenně v záři reflektorů a netěší se neutuchajícímu zájmu fanoušků, jako je tomu v zahraničí…
