Jan Tománek – Lustr pro papeže

Pokud bychom mezi loňskými knihami hledali kousek, který takřka dokonale klame tělem, horkým kandidátem na nějaké podobné ocenění by bezesporu byl Lustr pro papeže Jana Tománka. Kniha malá vzezřením, avšak velká obsahem, který ve vás bude i dlouho po dočtení rezonovat a donutí vás nad lecčíms se zamyslet.

Ačkoliv bude jméno autora pravděpodobně pro většinu čtenářů velkou neznámou tak věřte, že Jan Tománek toho má za sebou opravdu dost a rozhodně se nejedná o žádného nováčka.  Věnoval se psaní do herních a filmových časopisů a založil počítačový magazín Level, ve kterém působil jako šéfredaktor. Největší slávu si však vydobyl coby režisér, scénárista a producent divácky úspěšných animovaných filmů Kozí příběh. V roce 2018 se pak pustil na spisovatelskou dráhu, když mu u nakladatelství XYZ vyšel ambiciózní thriller pod názvem Motýlí křik. Avšak i přes veskrze kladná hodnocení motýli evidentně nekřičí dost hlasitě a tak tento autor nestihl více zapsat do všeobecného povědomí. Lustr pro papeže by to však mohl zcela určitě změnit.

Většinou formát a celkové zpracování běžné beletrie moc nekomentuji, v případě tohoto kousku však rozhodně musím. Lustr pro papeže je totiž přesně tím kouskem, kterého si v knihkupectví na 99% nevšimnete. 184 stran, celkově malý formát a obálka, která dvakrát nezaujme rozhodně není něčím, čeho si běžně při procházení obchodu všimnete. Popravdě toto se nakladateli dvakrát nepovedlo, možná chtěl zaujmout právě tím malým formátem, kdo ví. Osobně bych si však knihy rozhodně někde v regálu nevšiml ani o ni nezavadil pohledem. A věřte, že by to byla obrovská chyba…

Tománek si pro svou druhou knihu vybral opravdu nelehké téma, ze kterého vás bude mrazit ještě dlouho po dočtení 184 stránek, které si pro nás autor přichystal. Nacistické koncentrační a vyhlazovací tábory jsou všeobecně známé a i 75 let od konce války zůstávají velice ožehavým tématem. Daleko méně pozornosti se však věnuje komunistickým lágrům, které si co do počtu zvěrstev a drsnosti se svými nacistickými protějšky nic nezadaly. A právě těm se Tománek rozhodl věnovat ve své nové knize a poukázat na to, že jejich prostřednictvím soudruzi páchali stejná zvěrstva, jako nacisté za 2. světové války.

Kdyby  to náhodou nestačilo, tak v samotném závěru knihy se autor zmiňuje o tom, že celá kniha je inspirována skutečnými zážitky Míli Petrovského a Jiřího Wolfa, jenž si podobným peklem za minulého režimu sami prošli. Je skutečně neuvěřitelné co všechno se na našem území ještě v nedávné minulosti dělo a prakticky nikdo o tom díky tehdejšímu zřízení nevěděl. Situace je naštěstí již jiná, rozhodně bychom však neměli zapomínat! A právě v tom by nám mohli pomoci knihy, jako je právě Lustr pro papeže.

Do role vypravěče autor obsadil šestnáctiletého trampa Bohumila „Mílu“ Pavlovského, kterému kamarádi neřeknou jinak než Chlup. Právě ten se v létě roku 1969 rozhodl společně se svými dvěma kamarády Vojtou a Jindrou vyrazit na výšlap do hor. Ideálně strávené léto se však pro Chlupa záhy zvrtne ve více než deset let trvající peklo, které ho poznamená na zbytek života. A právě v té chvíli začíná hlavní část knihy, ve které Chlup popisuje svou cestu brutálními pracovními tábory v té báječné normalizační době, kdy všichni mlčeli a užívali si populární hudby a veselých filmů…

O tom, že se jedná o zpověď skutečně drsnou se přesvědčíte vcelku záhy po Chlupově zatčení. Autor rozhodně naturalisticky popsaným násilím nešetří až by se mohlo místy  zdát, že si autor některé části zbytečně moc přibarvuje. Co je a není pravda však zůstává autorovým tajemstvím. Avšak, i kdyby byla v této knize jen polovina věcí pravdivých, jedná se o skutečně znepokojivý text, který pravděpodobně nenechá nikoho chladným. My tak můžeme jen děkovat bohu a vlastnímu štěstí, že tato doba je již pryč a doufat, že se již nikdy nevrátí.

Lustr pro papeže je tak dokonalou ukázkou toho, jak může kniha klamat. Je tedy opravdu neskutečná škoda, že druhá kniha Jana  Tománka není nikde víc vidět, Lustr pro papeže by si pozornost rozhodně zasloužil. Protože právě v dnešní době jsou témata okolo ztráty svobody a demokracie nejaktuálnější za posledních 30 let.