James Islington – Stín věcí ztracených

Nakladatelství Host pojalo letošní léto vskutku fantasticky. Fanoušci žánrové literatury si tak u tohoto nakladatele nyní přijdou skutečně na své. Začíst se můžeme například do zcela nové série oceňovaného Anthonyho Ryana, či do závěrečného dílu trilogie Vzpomínka na Zemi. To však zdaleka není vše, kromě celé řady chystaných knih spatřil světlo světa i velice zajímavý debut Jamese Islingtona – Stín věcí ztracených, jenž by mohl potěšit všechny fanoušky Roberta Jordana, či Brandona Sandersona.

S podobnými prohlášeními to není vůbec jednoduché, obzvláště u debutů. Nezřídka vyvolají zbytečně velká očekávání, která mohou jinak veskrze dobré knize ublížit. To samé by mohlo platit i pro knihu tohoto talentovaného Australského autora. Stín věcí ztracených má navíc vcelku pozoruhodný osud. Autor jej totiž vydal nejprve vlastním nákladem. Vydávání knih tímto způsobem je vždy velice ošemetné a úspěch se dostaví pouze zřídka. Islingtonův talent však slavil nevídaný úspěch. Knihy se prodalo více než sto tisíc výtisků a Islington získal smlouvu s velkým nakladatelstvím, se stal spisovatelem z povolání. Druhá část trilogie Licanius, kniha Ozvěna věcí budoucích, vyšla v originále v roce 2017.

Nyní se tak jeho debut dostává díky nakladatelství Host i k nám a my můžeme posoudit, zda je jeho úspěch oprávněný. Stín věcí ztracených je prvním dílem plánované trilogie Licanius a Islington se svým pojetím snaží zařadit mezi největší jména tzv. epické fantasy. Zda tomu tak skutečně bude ukáže až čas. První díl jeho série však dává tušit, že si Islington rozhodně nevede špatně a s menšími výhradami se mu do této společnosti daří nakouknout.

Základní premisa příběhu je vcelku klasická a výrazněji nepřekvapí. Islington spojuje prověřené motivy pradávného zla, utlačovaných menšin a skupiny hrdinů, na jejichž bedrech bude ležet osud celého světa do zajímavého příběhu, který má rozhodně co nabídnout. Samozřejmě tak úplně jednoduché to nebude. Ostatně jinak by to nemohla ani být epická fantasy, vše tak bude řádně komplikovanější.

Kromě této nosné osy se tak do příběhu zamíchají i svržení a pobití Auguři, jejichž zbytky přežívají ve stínech. Zapomenout nesmíme ani na Nadané, jenž oproti minulosti oplývají pouze stínem svých schopností a pro řadu obyčejných lidí nejsou ničím jiným, než odpadem. A právě mezi Nadané patří i Davian, jedna z ústředních postav tohoto příběhu. Ten musí stejně jako ostatní Nadaní snášet následky války, prohrané dávno předtím, než se narodil.  Avšak když Davian zjistí, že vládne zakázanou mocí Augurů, uvede do chodu řetězec událostí, které všechno změní.

Klasický hrdinský epos o “utlačovaném” hrdinovi autor samozřejmě okořeňuje celou řadou zajímavých zvratů a originálních nápadů, které tento jinak obyčejný a mnohokrát viděný příběh posouvá na vyšší úroveň a vás nutí neustále pokračovat ve čtení. Takřka sedm set stran uplyne jako voda a vy  budete toužit po pokračování. Maličko netypickým rysem této knihy, oproti ostatním epickým fantasy, je angažování veskrze dospívajících hrdinů a relativně přímočarý děj.

Díky tomu Islington okrajově koketuje i s tolik dnes oblíbeným young adult žánrem. Samotná kniha je tak daleko přístupnější a stravitelnější daleko většímu okruhu čtenářů, než například Steven Erikson se svou Malazskou knihou padlých. To je ostatně nejspíše hlavní důvod, proč se Islington zatím nezařadí mezi největší hvězdy tohoto žánru. V úvodní knize své série zůstává jaksi na pomezí. Protřelé čtenáře tak úvodní díl trilogie Licanius pravděpodobně příliš svým pojetím neohromí. Pro ně se tak tato kniha stane spíše odpočinkovým čtením. Pro ostatní čtenáře se však může jednat o zajímavý vstup do světa epické fantastiky.

Ocenit je třeba především celkově propracovaný svět a řadu zajímavých nápadů, včetně samotného příběhu. Zde autor opravdu exceluje. Bohužel zde však najdeme i řadu slabších míst. Jednou z nich je samotná gradace děje. Jakoby Islington v nejnapínavějších okamžicích maličko ztrácel dech. Tyto okamžiky pak nevyzní tak “monumentálně” jak by mohli, což je rozhodně škoda, díky tomu by kniha získala další náboj. Tento problém se dá ještě lehce přejít, horší je to však se samotnými postavami. Ty jsou sice veskrze sympatické, zároveň vám však moc nepřirostou k srdci a jejich osudy vás budou nechávat chladnými. Pravděpodobně za to může celkové pojetí tohoto příběhu, kdy se autor tolik nezaměřuje na samotné postavy, ale spíše na děj celek.

A právě tyto drobnosti odlišují dobré knihy od těch nejlepších.  Stín věcí ztracených je bezesporu dobrou knihou, na ty nejlepší jí však pomyslný stupínek chybí. Islington však ve svém debutu dokázal, že má nesporný talent a tyto drobné chybky může v dalším pokračování zcela eliminovat. Pokud se mu to podaří, máme se skutečně na co těšit. Na druhý díl si však budeme muset minimálně do příštího roku počkat…