Izzeldin Abuelaish – Nebudu nenávidět

Působivé svědectví o boji za odpuštění a smíření.

Palestinský lékař a mírový aktivista Izzeldin Abuelaish vzpomíná na své dcery, které zahynuly při bombovém útoku v Pásmu Gazy v roce 2009, a přitom vypráví příběh svého života, své rodiny i národa. 

Izzeldin Abuelaish prosazuje mírové řešení vztahů mezi Palestinou a Izraelem, prosté násilí a zaslepenosti. Sám jde příkladem a léčí jak palestinské, tak izraelské neplodné ženy. Z jeho vyprávění si lze udělat představu o dějinách izraelsko-palestinské oblasti po roce 1948, kdy vznikl samostatný izraelský stát a tisíce Palestinců byly nuceny odejít do stísněného uprchlického tábora v Pásmu Gazy. Jedná se o pohled nanejvýš lidského a vzdělaného Palestince z druhé (a málo prozkoumané) strany barikády.

Text doprovázejí fotografie Abuelaishových rodinných příslušníků a citace z dokumentů a dopisů.

…………………………………………………………….

Čas od času se na trhu objeví kniha, která zanechá ve čtenářích velkou řadu otázek a nesmazatelně se jim vryje do paměti. Mezi takovéto knihy se bezesporu zařadí i životní příběh palestinského doktora Izzeldina Abuelaishe a jeho rodiny. Pojďme nahlédnout na izraelsko-palestinský konflikt také z jiné strany a prožijme spolu s tímto jedinečným člověkem desetiletí plná strachu, smutku a naděje.

Asi opravdu jen pár lidí se nikdy nesetkalo s informacemi o konfliktu na blízkém východě. Nikdy neutuchající spor mezi dvěma národy, dvěma náboženstvími, dvěma odlišnými světy. Přesto zde prakticky neustále platí jedno pravidlo. Ti zlí jsou Palestinci, teroristi, kteří neustále útočí na nevinné obyvatele Izraele a není jim nic svaté. Možná je to pravda, jenže zamyslel se někdo někdy nad tím, že tato mince má taky opačnou stranu?

Celý život Izzeldina Abuelaishe je poznamenán útlakem, chudobou a neustálým příkořím. Přesto tento výjimečný palestinský lékař nikdy nezahořkl a vždy si šel i přes všechny překážky za svým cílem, který si vytyčil. Kniha Nebudu nenávidět není jen jeho zpovědí o cestě z uprchlického tábora Džabálija v Pásmu Gazy na přední světové konference, ale je hlavně jeho svědectvím o nelehkých dobách, kterými musela jeho rodina projít a zpovědí o událostech z roku 2009, kdy byly zabity jeho tři dcery a takřka celý svět mohl sledovat jeho osobní tragédii v přímém přenose.

I přes tuto životní tragédii Izzeldin Abuelaish nezahořkl a nezačal nenávidět Izraelce jako řada jiných. Sám jde ostatním příkladem a volá po klidu a míru mezi těmito dvěma národy. Sám je dokonalým příkladem, ač Izraelci jeho rodině zabrali půdu, zbourali dům a ve finále zabili dcery, on stále věří, že většina obyvatel Izraele, Gazy, či Západního břehu, netouží po ničem jiném, než v klidu žít svůj život, mít rodinu a radovat se ze života.

Abuelaish se vydává na cestu do minulosti a ukazuje světu Palestince z naprosto jiného úhlu, než jaký nám jej podávají média. Drtivá většina z nich žije hluboko pod hranicí chudoby a každý den se strachují o to, aby měli co jíst a pít. A protože vše záleží na Izraeli, jestli pustí přes hranice dodávky elektřiny, vody, či zásob, Palestinci tak žijí v neustálém strachu o svůj život. Z tohoto pohledu se tedy ani není co divit, že jsou nespokojení a chtějí něco změnit. Jenže Abuelaish takový není, předkládá pouze holá fakta a nikoho neobvïňuje a když, tak pouze jednotlivce, nikdy celý národ.

A i když tato kniha zachycuje jen nepatrný úsek tohoto nekonečného konfliktu, přesto je v ní zachyceno vše podstatné. Díky tomu získají čtenáři jedinečný pohled na události blízkého východu. Po jejím přečtení možná mnozí nabudou dojmu, že vše opravdu není tak černobílé, jak se na první pohled v televizi zdá. Tuto skutečnost navíc umocňuje fakt, že kniha není smyšlenkou, ale životním příběhem jedné palestinské rodiny.

Tato kniha rozhodně neměla být lehkým čtením a skvělým příkladem toho je, že i tam kde na první pohled neexistuje východisko, se skrývá jiskřička naděje. A je jen na nás, zda tuto jiskru dokážeme zažehnout a zamyslet se nad vzniklou situací, nebo nás nechá naprosto lhostejnými. I když myslím, že tato kniha nenechá chladným asi nikoho.

…………………………………………………………….