Henrik Fexeus – Ztracení: Poslední iluze
ANOTACE:
Napínavá urban fantasy odehrávající se hluboko pod ulicemi dnešního Stockholmu.
Když Ky omylem prorazí kladivem zeď ve svém pokoji, objeví za stěnou něco, co nikdy objevit neměla. Něco, co její život změní jednou provždy. Adam, který žije v jiné části města, mezitím pozoruje, jak se mu okolní svět začíná sám od sebe přetvářet před očima, a neví, co si o tom má myslet. Zbláznil se snad? Anebo si z něj prostě někdo střílí?
Adama na každém kroku sleduje jakési stříbrné auto. A taky nějací podivíni s kapucemi staženými hluboko do obličeje. Mladík se na útěku před svými pronásledovateli dostane do podzemních tunelů, v nichž se sice nedá dýchat, ale zato se v nich dá rychle ztratit.
Cesty Adama a Ky se propletou v klaustrofobickém dobrodružství, které je oba přinutí pochybovat o tom, co je pravda a co skutečnost. Co když je svět kolem nás, ten, který tak dobře známe, opravdu jen iluze?
K DOSTÁNÍ V TĚCHTO FORMÁTECH:
Co se stane, když se odborník na řeč těla a metody ovlivňování mysli pustí do beletrie? Vznikne zajímavá urban fantasy odehrávající se hluboko pod ulicemi dnešního Stockholmu. Právě to je případ jednoho z posledních přírůstků nakladatelství Host v rámci science fiction, které nám představuje Henrika Fexeuse a jeho úvodní díl série Ztracení, jenž vychází pod názvem Poslední iluze.
Ačkoliv jsou Ztracení pro tohoto švédského mentalistu jeho beletristickým debutem, rozhodně se nedá Henrik Fexeus označit za literárního nováčka. Je autorem celé řady titulů z oblasti psychologie, z nichž některé vyšly i česky. Ve Švédsku se proslavil také svým televizním pořadem Hjärnstorm (Mentální bouře). A právě tyto jeho zkušenosti hrají důležitou roli i v aktuální novince z nakladatelství Host.
Ocitáme se v ulicích dnešního Stockholmu, kde hlavní hrdinové tohoto románu prožívají značně znepokojivý příběh. Představte si, že byste nikdy nemohli opustit své město. Ne snad, že by vám v tom někdo zabránil, ale prostě by to z neznámých důvodů nešlo. Lehce paranoidní, že? Přitom vše začíná takřka nevinně – dírou ve zdi. Ky omylem prorazí kladivem zeď ve svém pokoji. Za stěnou objeví tajnou chodbu, která vede neznámo kam. V té chvíli ještě netuší, že právě tato událost, ji ukáže znepokojivou pravdu a navždy změní život.
Autor ve Ztracených rozehrává vcelku zajímavý příběh, jenž rozhodně není úplně jednoduché uchopit. Svým zaměřením sice spadá mezi urban fantasy, rozhodně však od této knihy neočekávejte klasického zástupce tohoto žánru. Veškeré magické, či nadpřirozené prvky jsou zde zahaleny rouškou tajemství. A hlavním hrdinům a ani čtenářům se v podstatě až do samého konce nepodaří odhalit pravdu.
Fexeus si ve svém románu pohrává takřka neustále s psychologickými prvky a ovlivňováním lidské mysli. Nápad je to bezpochyby zajímavý i originální, přesto se nedá ubránit pocitu, že by toto téma šlo uchopit jasnější a méně paranoidní formou.To je ostatně asi největší problém této knihy. Vše je zde jaksi neurčité a neuchopitelné. Samotný příběh sice nějak začíná a někam směřuje, samotný závěr bych však rozhodně nepovažoval za uspokojivý. Otazníků je zde zkrátka strašně moc na to, aby se dal tento román hodnotit veskrze pozitivně. Kdo ví, třeba nám tento obrázek zcela napraví druhý díl.
Když však odhlédneme o psychologického zaměření a hrátky s myslí hlavních protagonistů. Dostáváme do rukou vcelku obyčejný YA román, který zas tolik nepřekvapí. Ano je zde napětí, příběh má příjemný spád a nechybí ani řada zvratů, zároveň zde však najdeme i klasickou šablonu YA románů. Připravte se na dospívající hrdiny, kteří se potýkají sami se sebou. Fexeus neopomněl ani nezbytnou romantickou vsuvku v podobě románku hlavních hrdinů.
Bohužel autor se rozhodl i šetřit. A jak to tak bývá tak na nesprávných místech. Osobně bych klidně oželel trochu mystična a tajemství, které by se zde dalo krájet, a naopak přidal samotným postavám. Ty jsou až neskutečně ploché a až na pár světlejších momentů, se nikterak výrazněji neprojevují. Obzvláště vzhledem k prožitým událostem. I díky tomu je vám v podstatě jedno, jak to vlastně celé dopadne.
Ztracení: Poslední iluze sice nejsou úplně špatnou knihou a své fanoušky si bezesporu najde, rozhodně však nepatří ani mezi kousky, které by stálo si zapamatovat. Přitom by stačilo relativně málo. Bohužel takto celou knihu sráží do šedého průměru neskutečné množství otazníků, nezodpovězených otázek, ale i začátečnických chyb, kterých se autor nevyvaroval. Celkový dojem sice Fexeus může ještě napravit v některém z pokračování, Poslední iluze však po přečtení zanechává spíše rozporuplné pocity.
