Henning Mankell – Italské boty

Představovat českým čtenářům jednu z ikon severské krimi Henninga Mankella je asi zcela zbytečné. Jeho veleúspěšná série s komisařem Wallanderem si získala srdce čtenářů po celém světě a ani u nás se jí nevedlo vůbec špatně. Ačkoliv tento oblíbený autor, bohužel již žádnou další knihu do svého portfolia nepřidá, není od věci si jeho tvorbu stále připomínat. Komisaře Wallandera pravděpodobně každý zná. Mankell však není jen tato krimi série, ktrásným příkladem je kniha Italské boty, která ukazuje tohoto autora ve zcela novém světle.

Možná jste již pochopili, že Italské boty rozhodně nespadají do oblíbené krimi série, ba právě naopak. V tomto románu se Mankell vyhýbá detektivnímu žánru obloukem a přináší svým čtenářům silný a sladkobolný příběh o hledání sebe sama, sebereflexi, stáří, smutku, špatných rozhodnutích i o lásce a o naději. Pokud se však v tuto chvíli již poohlížíte po jiném titulu, doporučuji zastavit a dát novému Mankellovi šanci. Je překvapivý, emotivní a nabízí silný čtenářský zážitek.

Mankell v tomto románu představuje šestašedesátiletého lékaře Fredrika Welina, který se po profesním selhání vzdal kariéry úspěšného chirurga a uzavřel se před světem na malém, prakticky opuštěném ostrůvku, jenž ho pojí se vzpomínkami na dětství. Jediným jeho pojítkem s okolním světem je pošťák Jansson jenž občas připlouvá k jeho ostrůvku. Jednoho dne se však u břehů ostrova objeví nečekaný návštěvník a obrátí jinak upadající Fredrikův život doslova naruby. A právě zde začíná tklivá a melancholická cesta k Fredrikovu obrození, na jejímž konci opět svítá naděje…

Ačkoliv byl román vydán v roce 2006, tedy “dlouhých osm let předtím, než Henning Mankell veřejně přiznal, že mu byla diagnostikována rakovina v krku a plicích, je právě v Italských botech cítit silná existenciální výpověď. Ve které Mankell sděluje světu své prožitky a pocity v boji s nevyléčitelnou chorobou. Toto lze však tvrdit až dnes, s odstupem, kdy víme čím si tento autor prošel a jak skončil jeho život. Možná právě díky všem těmto prožitkům a pocitům ukazují Italské  boty Mankella na vrcholu jeho romanopiseckých sil.

Ačkoliv román tak říkajíc plyne vlastním tempem, nikam příliš nespěchá a nenabízí ani žádnou výraznější akci, či napětí, autor si vás v této knize již během pár stránek naprosto získá. Může za to především silný příběh, hlubší poselství, které v sobě skrývá a v neposlední řadě také úžasně prokreslené postavy, se kterými se v této knize setkáme.

Je jedno jestli se zaměříme přímo na stárnoucího lékaře, jeho nevyléčitelně nemocnou lásku Harriet, či mladou ženu Agnes, jíž Fredrik před lety amputoval špatnou ruku. Každá z nich má v sobě jedinečné kouzlo a je vykreslená do nejmenšího detailu. Mankell tak čtenářům  nabízí jedinečný pohled do jejich duše. Když k tomu připočteme jedinečnou atmosféru spojenou s všudypřítomnou melancholií, dostáváme do rukou opravdu jedinečné dílo, které stojí za to si vychutnat.

Samozřejmě nic není dokonalé a ani Italské boty Henninga Mankella nejsou výjimkou. Menší výtky tak můžeme mít, když se zaměříme na chování jednotlivých postav. Hrdinové tohoto románu jsou sice vykresleni opravdu úžasně, na druhou stranu se nechovají vždy úplně logicky, občas by se chtělo říct, že je jejich chování až podivné… Tato kniha má však naštěstí silné stránky úplně někde jindy a troufám si říct, že zcela jasně převažují, nad mírnými zaškobrtnutími, se kterými se zde setkáme.

Mankell bezpochyby patřil a stále patří k nejvýraznějším osobnostem skandinávské literatury. Stejně jako u jeho kolegy Larssona najdeme i v jeho knihách hlubší poselství a něco navíc, co u běžné produkce chybí. Právě tím pověstným něčím navíc se tito autoři odlišují a získávají punc jedinečnosti. Mankell to dokázal již v jeho sérii s komisařem Wallanderem a Italské boty v tomto ohledu nejsou jiné. Naštěstí…