Fredrik Brounéus – Maják, mnich a mrtvý dědeček

Jaké by to bylo kdyby se Terry Pratchett a Douglas Adams spojili a rozhodli se napsat společnou knihu? Že už jenom tohle spojení zní šíleně? A co teprve když k tomu přidáte majáky, mrtvého dědečka a jednoho tibetského mnicha. Přesně tohle spojení pohání knihu Frederika Brounéuse Maják, mnich a mrtvý dědeček.

Buddhisté věří, že každý člověk na tomto světě má svou karmu a jeho činy určují, v jaké podobě se na zem vrátí po své smrti. Jestli jako ten nejmenší hovnivál, kterého zajímá jen jeho kulička… ehm… trusu, nebo úspěšný makléř na Wall Street. Jenže co když je něco špatně a vše nefunguje tak, jak má?

Frederik Brounéus je v našich končinách naprosto neznámé jméno. Po několika knihách pro děti, které mu moc slávy nepřinesly, se prosadil především díky svému prvnímu anglicky psanému románu Maják, mnich a mrtvý dědeček. K jejímu úspěchu přispěl rozhodně neobvyklý námět knihy a velmi osobitý humor, který zaujme nejednoho čtenáře.

George Larson touží jako každý obyčejný puberťák po klidu a troše té pozornosti od své vytoužené lásky Kaisy, se kterou by mohl snít svůj sen naplněný až po okraj soulem a hraním na kytaru. Jak to tak ovšem bývá, nic netrvá věčně a vše se dokáže neskutečně zamotat. Ta pravá jízda začíná ve chvíli, kdy Georgův dědeček umírá a vrací se mu ve snech říci něco důležitého… Nebo to nejsou jenom sny? Jako bonus se k tomu přidává tajemný tibetský mnich se svýma řečima o zhasnutí jakéhosi „majáku“. A tak se George s Kaisou a touto nesourodou dvojicí vydávají na cestu s nejasným cílem a ještě nejasnějším výsledkem.

Autor předkládá v knize velmi neobvyklý námět, ve kterém snoubí humor se špetkou nadhledu a lehce okořeněným buddhistickým učením reinkarnace. Byť se autor dotýká lehce vážnějších témat jako přelidnění nebo právě učení buddhismu, jedná se spíše o velmi okrajovou záležitost, která sice v sobě ukrývá nosnou osu příběhu, ale vůbec ji naplno nevyužívá. Na druhou stranu pokud by ji využil, spadala by kniha do naprosto jiného žánru a postrádala tak ducha jednoduchosti a zábavy, o kterou zde jde především.

Byť se autor snaží čtenářům nabídnout pohled na George, který se z bezstarostného teenagera stává člověkem, který se snaží pochopit a proniknout do záhad okolo reinkarnací, nedá se vůbec mluvit o nějakém hloubavém myšlení a chování. Charakteristika postav je více méně předem daná a až na pár menších výjimek nedokáže čtenáře ničím překvapit.

Autorův styl je hodně přirovnávám k velikánům žánru Pratchettovi a Douglasovi. Nutno říct, že i když se autor opravdu snažil a v knize se najdou humorná a sarkastická místa charakteristická právě pro tyto dva autory, jejich kvality rozhodně nedosahuje. A právě srovnání s nimi by Frederikovi Bournéusovi mohlo ublížit, jelikož s Majákem má pěkně našlápnuto a do budoucna by se mohl i této společnosti přiblížit. Každopádně v tuto chvíli by právě přehnané očekávání mohlo být důvodem, proč se od tohoto nadějného autora čtenáři odvrátí.

Knihu Maják, mnich a mrtvý dědeček lze rozhodně doporučit všem, koho už všichni drakobijci, zabíječi trolů, upíři a jim podobná havěť omrzeli a hledají něco trochu jiného. Právě neobvyklý námět je hlavní devizou knihy, která je příjemným oživením žánru. A tou troškou pratchettovského humoru dokáže rozhodně i pobavit.

Fredrik Brounéus – Maják, mnich a mrtvý dědeček / PŘEKLAD: Pavla Paseková / VYDAL: Argo / STRAN: 336 / ŽÁNR: fantasy