Fredrik Backman – A každé ráno je cesta domů delší a delší
ANOTACE:Malý Noah s dědou sedávají na lavičce a povídají si. Pod lavičkou rostou stejné hyacinty, jaké děda kdysi pěstoval pro babičku. Děda s Noahem si můžou povídat úplně o všem. O všech otázkách spojených se životem a vesmírem, závažných i nicotných. Při rozhovorech s vnukem si děda vždycky vzpomene, jak se zamiloval do babičky a jak o ni ve stáří přišel. Zatím ji pořád vidí před sebou a děsí se dne, kdy si ji už nebude moci vybavit, protože cítí, že jeho svět se mění. Jenže zachytit vzpomínky je čím dál těžší a oba se musejí naučit tomu vůbec nejtěžšímu: umění se rozloučit.
K DOSTÁNÍ V TĚCHTO FORMÁTECH:
Král sladkobolných příběhů Fredrik Backman je zpět se zbrusu novým příběhem. Tentokrát s knihou, která nikdy knihou být neměla. Navzdory tomu v sobě skrývá opět velké poselství o lásce, dojetí, vzpomínání, ale především o snaze rozloučit se včas. Nakladatelství Host a vydavatelství OneHotBook tak přichází již s šestou knihou tohoto vypravěče s velkým V. Připravme tedy kapesníčky a znovu se ponořme do jedinečného příběhu, jenž nám ukáže že Každé ráno je cesta domů delší a delší…
Stejně jako loni vydaná kniha Co by můj syn měl vědět o světě je i aktuální novinka v mnoha ohledech od běžné Backmanovi produkce odlišná. Ostatně sám autor v “předmluvě” zmiňuje fakt, že tento text neměl být nikdy knihou. Autor jej původně umístil na svém blogu. Snažil se zde pouze utřídit si své vlastní pocity a myšlenky, jedinou vedlejší snahou byla podpora jedné “nejmenované” nadace, na kterou mohli čtenáři jímž se text líbil přispět. Jak to tak už bývá, novelka si vcelku záhy začla žít vlastním životem a dočkala se i klasického knižního vydání, které se nyní dostává i k nám.
Prostřednictvím malého Noaha a jeho dědečka, kteří sedávají na lavičce a povídají si se seznamujeme s příběhem o vzpomínkách, rodinných poutech a umění se rozloučit. Jak už možná správně tušíte, Backman nás zde seznamuje s nelehkým obdobím lidského života, o kterém se moc nemluví, přesto je naší nedílnou součástí. Toto však není pouze příběh o stárnutí jako takovém, ale především o tom, kdy mozek mnohdy odchází dříve než tělo. Pro nás je pak stále těžší a těžší zachytit i přes veškerou snahu jakékoliv vzpomínky. A právě v těchto chvílích se Backman ukazuje jako vypravěč s velkým V.
Představovat Backmana coby zdatného “citového vyděrače” je vcelku zbytečné. Jako málokdo si dokáže tento autor své čtenáře doslova omotat kolem prstu. Vše navíc dokonale nenásilnou a civilní formou, kterou mu s prominutím “sežereme i s navijákem”. U jeho knih si tak poplakal nejeden čtenář. Avšak právě vydaná novinka A každé ráno je cesta domů delší a delší posouvá toto tvrzení na zcela novou úroveň.
Backman ještě nevytvořil nic podobně emočně silného a zároveň neskutečně pravdivého a jednoduchého. Právě díky své jednoduchosti a jasnému poselství zasáhne všechny čtenáře přesně tam kam má. Autor však nehraje pouze na city, ale předkládá nám spoustu velkých myšlenek a poselství, které rozhodně stojí za zamyšlení. Jakkoliv je tato kniha malá a útlá svým obsahem patří k největším, které u nás za poslední dobu vyšly.
Pozadu pak samozřejmě nezůstává ani nezbytná audioknižní verze, kterou stejně jako předchozí Backmanovi knihy obstaralo vydavatelství OneHotBook. To představuje v režii Michala Bureše zkušeného Pavla Nového a Michala Zelenku, jenž společně tuto “malou-velkou” knihu načetli. Vzhledem k rozsahu se jedná o skutečnou jednohubku. Samotná nahrávka má sotva jeden a půl hodiny. Věřte však, že k této knize se budete vracet častěji, než ke kterékoliv jiné.
Největší podíl na tom má vcelku pochopitelně samotný Backmanův text. Za zmínku však rozhodně stojí i samotní narátoři, kteří původní “knižní předloze” ostudu rozhodně nedělají. Michal Zelenka si zde tentokrát “střihl” skutečně epizodní roličku, když načetl pouze autorovu “předmluvu”. Hlavní úděl a největší práce tak zůstala na Pavlu Novém, pro kterého je tato nahrávka i první audioknihou, kterou pro OneHotBook načítá.
Nový však na audioknižním poli rozhodně není žádným nováčkem. Jeho charakteristický zkušenostmi protkaný chraplák jsme mohli slyšet v celé řadě nahrávek. Jednalo se však především o nejrůznější dramatizace a vícehlasé nahrávky. A tak je až Backmanova mininovela první samostatnou audioknihou, jejíž osud leží jen na výkonu tohoto interpreta. Nový zde podává velmi procítěný výkon, nikterak zbytečně nepřehrává ani se nepouští do velmi výrazných hlasových variací. To ostatně toto vyprávění ani nepotřebuje, díky tomu velmi dobře souzní s vyzněním celé knihy a skutečně příjemně se poslouchá. Celkový dojem pak podtrhuje i nezbytný hudební doprovod, na který jsme u tohoto vydavatele dobře zvyklí.
