František Kotleta – Vlci

František Kotleta, bruntálský řezník a jesenický Mauglí, se pro jednou rozhodl vyslyšet volání fanoušků, kteří si již dlouhou dobu přejí pokračování Bratrstva krve. Čtenáři se tak mohou opět ponořit do univerza, které před pár lety otřáslo českou fantastickou scénou. Pro tentokrát však zapomeňme na budoucnost, Jana Bezzemka i Kartany. Kotletova nejnovější kniha nás totiž zavádí do hluboké minulosti, v níž si zaskotačíme s legendárním Gerhardem. Germánským upírem, který byl bezesporu jednou z nejvýraznějších postav celého Bratrstva krve. Dokáže však tato útlá novelka ukojit touhu fanoušků po krvesajích?

Jak už jste možná z úvodního odstavce pochopili, Vlci rozhodně nejsou plnohodnotným pokračováním nejúspěšnější Kotletovi trilogie, ale jejím prequelem. Kotleta se tak vrací na úplný začátek, aby vyprávěl příběh slavného válečníka, kterého známe jako Gerharda. V dřívějších dobách ho však nazývali jinak – Radegast. A právě kolem něj se točí celý příběh, jenž má odpovědět na řadu otázek z Bratrstva krve.

Není to však pouze Gerhard, který na čtenáře čeká. Kromě něj se samotná příběhová linie točí i kolem vlkodlaků, kteří v době Bratrstva krve byli v podstatě vyhynulým druhem. Ve Vlcích však sehrávají podstatnou úlohu a dávají tak jasně najevo, že historie v Kotletově podání rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou. O tom by ostatně mohli vyprávět i sami Slované, kteří v té době byli pouze lovnou zvěří a hračkami na hraní jak pro vampýry, tak pro lykany. Ovšem časy se mění…

Námět zní bezpochyby zajímavě a prostoru, kam příběh rozvíjet, je i s ohledem na Bratrstvo krve opravdu dost. Kotleta se však drží svého zajetého konceptu od zrady k pomstě, takže se žádného velkého překvapení nedočkáme. To by však tolik vadit nemuselo, vždyť v předchozích Kotletovkách to fungovalo na výbornou. Bohužel u Vlků však tento dobře promazaný stroj začíná povážlivě skřípat a drhnout.

Kromě již obehraného konceptu, čeká na čtenáře celá řada dalších zklamání. Od konstatování, že celý příběh je opravdu, ale opravdu velice krátký, přes fakt, že se vlastně o Gerhardově minulosti zase tolik nedozvíme, až po absenci jakéhokoliv vtipu. Díky tomu se až nechce věřit, že máme před sebou knihu od stejného autora, který má na svědomí Bratrstvo krve či Perunovu krev. Sice na nás opět čekají hektolitry krve a trocha toho středověkého upírského sexu, ovšem ani tyto dva atributy nedokáží zabránit pocitu, že tomu prostě něco chybí. Tím něčím je typický Kotletovský humor a pořádná dávka popkulturních hlášek, které jeho každou předchozí knihu okořeňovaly a dodávaly jim patřičný náboj. Ten v tomto případě bohužel chybí.

Je sice pravda, že Vlci nejsou úplně špatnou knihou a jako akční oddechovka vcelku obstojí, bohužel v porovnání s předchozí Kotletovou tvorbou si vede o poznání hůře. Můžeme tak jenom doufat, že tato předehra k Bratrstvu krve byla pouze malým šlápnutím vedle a v další knize se vrátí Kotleta jakého máme všichni rádi. O tom se budeme moci přesvědčit již za nedlouho, jelikož na toto jaro chystá Kotleta s nakladatelstvím Epocha pokračování Příliš dlouhé swingers párty, které vyjde pod názvem Velké problémy v Malém Vietnamu.