František Kotleta – SPAD
ANOTACE:
Je po válkách, které nikdo nevyhrál. V sutinách Prahy přežívá pár desítek tisíc lidí a snaží se ze všech sil uchovat něco jako civilizaci. Jenže zbytek světa nemá o civilizaci zájem. Zbytek světa chce za každou cenu přežít, a to zpravidla na úkor někoho jiného. A tak lidský život nemá moc velkou hodnotu – možná několika masových konzerv nebo pilulek proti ozáření. A čím dál od někdejšího hlavního města, tím divočejší poměry panují. Skupina válečných veteránů musí Prahu opustit. Čeká je cesta územím, kde se každou chvíli mění vláda podle toho, kdo má v jaké přestřelce navrch, kdo tam zrovna přitáhne a má víc chlapů nebo střeliva. Musí totiž splatit jeden dluh. Čestný dluh z časů, kdy takové věci měly ještě hodnotu.
K DOSTÁNÍ V TĚCHTO FORMÁTECH:
Zlí jazykové tvrdí, že jeho tvorba již hlouběji klesnout nemůže a čtenářům nemá v podstatě už co nabídnout. Tyto škarohlídy však rodák z Bruntálu a jesenický Mauglí rázně umlčuje ve svém jubilejním desátém románu. František Kotleta tak pomyslně vstává z popela, jako legendární fénix a svým fanouškům i kritikům servíruje svůj zatím nejlepší a řádně vypečený kousek. Zkrátka a dobře, fantom české fantastiky je zpět v plné síle a s ním i jeho postapokalyptický SPAD.
Na začátek “recenze” možná docela silná prohlášení, avšak věřte, že tu rozhodně jen tak neplácám do větru. I když na druhou stranu zavděčit se všem rozhodně nejde a u Františka Kotlety to platí dvojnásob. Pokud jste však ještě SPAD nečetli (což asi není moc pravděpodobné) rovnou zapomeňte na předchozí “kotletovky”. TOHLE je zcela něco jiného, až se nechce věřit, že všechny knihy psal stejný autor. A jestli se nám ve SPADu ukazuje nový Kotleta, tak se máme opravdu na co těšit.
Trochu netradičně nebudu začínat samotným příběhem, který je ve své podstatě vcelku triviální a dal by se považovat i za největší slabinu knihy. Kotleta má však pořádnou sbírku es v rukávu a to největší si přichystal pro samotné prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Ano, stále zůstáváme v domovské kotlině, kterou tak dobře všichni známe, v čase se však posouváme o pár desítek let kupředu, do budoucnosti, na kterou se není radno těšit. Jaderná válka obrátila celý svět v trosky. Evropa a Česká republika je tak v podstatě minulostí tam kde nezaúřadovali jaderné hlavice, tam dílo zkázy dokončili samotní lidé. V současné době tak existují pouze malá území ovládaná tím, kdo má víc mužů, zbraní a především střeliva. Zbytek je jen nehostinná pustina plná radiace a divochů, kterým se nějakým zázrakem podařilo v tomto nelítostném světě přežít.
K pár ostrůvkům naděje, ve kterých přežívají pozůstatky lidské civilizace patří i Praha, kterou se podařilo zachránit od jaderného útoku, přesto však ani matička stověžatá neprošla válečným běsněním bez úhony. V rozvalinách kdysi hrdého města přežívá několik desítek tisíc lidí a mezi nimi i skupina veteránů z české armády, kteří prošli bojem od Ukrajiny po Berlín. V současné době žijí relativně poklidný život, avšak stíny minulosti jsou neúprosné a jak se zdá válka ještě zdaleka neskončila…
Prostředí je vskutku impozantní a dokreslené prakticky do nejmenšího detailu. Společně s detaily, které dotvářejí celkový obraz konfliktu, který rozvrátil svět, dostávají čtenáři v tomto ohledu skutečně to nejlepší. Kotleta se opět nebál opřít do aktuálních problémů, stejně jako v Lovcích tak řeší politická témata v čele s imigrací, či narůstající agresí Ruska. Ačkoliv se autor v doslovu obhajuje, že se jedná o fikci a nikterak nereaguje na aktuální dění, alegorie na současný stav ve světě je v tomto díle opravdu hmatatelná.
Ostatně to není jediná podobnost s Lovci. SPAD je ve své podstatě také superhrdinský román, i když na to šel Kotleta tentokrát trochu jinou cestou. Vylepšené “x-meny” tentokrát nahrazuje skupina armádních vysloužilců a ačkoliv postrádají “super” schopnosti, nic jim to neubírá na atraktivitě. To však nejde úplně říct o samotném příběhu, který je vcelku triviální a stokrát omílaný. Na čtenáře tak čeká tradiční záchrana “lepé” děvy a pak dlouhá cesta z bodu A do bodu B. Nebyl by to však Kotleta, kdyby i toto triviální téma nezabalil do líbivého kabátku, který mu fanoušci doslova “sežerou” i s naviákem (můžete být v klidu, patřím mezi ně). Příběh je tedy sice jednoduchý, avšak ve spojení s celkovou atmosférou a prostředím je hodně líbivý a v rámci žánru “brakové” literatury mu v podstatě není moc co vytknout.
Trochu překvapivé však je, že vyhlášený řezník oproti svým předchozím románům hodně šetří krví a násilím. Samozřejmě zde je, avšak v daleko menší míře, než jsme zvyklí. Na druhou stranu to nikterak neubírá na mrazivé atmosféře, kterou se podařilo Kotletovi v této knize vystavět. Aby toho nebylo málo autor notně ubral i hlášek a sexu. Některým čtenářům tak budou kultovní hlášky dozajista chybět, je však potřeba říct, že i bez nich funguje SPAD opravdu bez problému. Navíc působí tak nějak dospělejším dojmem.
Samozřejmě, kdo bude chtít hledat chyby, tak je bezpochyby najde. Ostatně, nic není dokonalé a třeba příběh v tomto případě opravdu patří k jednodušším. Pokud se však na knihu koukneme s určitým odstupem, dostaneme komplexní kousek, který rozhodně zabaví a především pak dosytosti pobaví všechny fanoušky tohoto žánru. Zdá se, že se nám jesenický Mauglí po bouřlivých letech malinko zklidňuje a dospívá, tato změna však rozhodně není k horšímu a řada čtenářů ji přivítá s nadšením. Ostatně, ne nadarmo si SPAD zatím vysloužil vesměs pozitivní kritiku a řada fanoušků dokonce označuje tuto knihu za autorovu nejlepší. Já se k nim po lehkém váhání a notné dávce nostalgie po upírech a kartanech musím připojit.
