František Kotleta – Poločas rozpadu

Možná už to bude trochu obehraná písnička, ale jesenický mauglí je zpět! František Kotleta rozhodně nezahálí a tak se můžeme pustit do další jeho jednohubky. Tentokrát přišlo na řadu volné pokračování veleúspěšného SPADU a to rovnou i v audiopodobě. Dokáže však František Kotleta, potažmo Borek Kapitančík navázat v Poločasu rozpadu na předchozí úspěch?

Předchozí Kotletův román SPAD se těší obrovskému zájmu fanoušků. Ostatně není se co divit, SPAD patří k tomu nejlepšímu co fantom české fantastiky vypustil do světa. Nabídnul nám napínavý příběh, zajímavé postavy a hlavně originální prostředí, které smíchal do velice líbivého celku. Je tak vcelku pochopitelné, že pokračování na sebe nenechalo příliš dlouho čekat.

Ačkoliv se jedná pouze o volné pokračování SPADU, jelikož ten měl vcelku uzavřený děj, je samozřejmě lepší se do Poločasu pustit alespoň s minimální znalostí předchozí knihy. Jedině tak si užijete příběh naplno. Je vcelku jedno jestli dáte přednost klasice, či audiopodobě, obě varianty mají rozhodně co nabídnout…

V Poločasu rozpadu se vracíme vcelku pochopitelně zpět do Brna, kde se na konci SPADU (omlouvám se spoiler) usadili naši hrdinové včele s plukovníkem Michálkem. Už se zdá, že si zde budou žít vcelku pohodový a ničím nerušený život. Jenže to bychom nesměli mít v ruce (nebo uších) román Františka Kotlety, který své hrdiny rozhodně nešetří a nedá jim jen tak oddechnout. A tak se vcelku záhy něco šeredně po…e a naši hrdinové stojí před dalším neřešitelným problémem a tentokrát nepůjde o nic menšího, než o záchranu celého světa…

Vyhlídky na úspěch ani tentokrát nejsou kdo ví jak růžové. Na scénu přichází šílená sekta měnitelů, kteří netouží po ničem jiném, než dokončit práci, kterou začali světové mocnosti ve své válce a očistit tak svět, od všech, kteří nejsou hodni. Dopomoci jim k tomu má řada jaderných hlavic, které přečkaly válku a čekají na svou příležitost. Plukovník Michálek a jeho pomocníci se tak musí opět vydat na cestu zpustošenou krajinou v zoufalé snaze zachránit to co ze světa ještě zbylo…

Pokud jste četli předchozí knihu, tak budete mít více než dobrou představu o tom co na vás v této knize čeká. Kotleta pokračuje v zajetých kolejích, které nastavil právě ve SPADU. I když pár menších změn se přeci jen událo. Poločas rozpadu je oproti prvnímu dílu více krvavý, Kotleta navíc neopomněl ani nezbytný sex a “erotiku”, v tomto ohledu má tak aktuální novinka blíže k jeho předchozím kouskům, přesto si však zachovává dospělejší ráz a nedává tolik okatě najevo, že se jedná o absolutní brak.

Prostředí je opět jedním z lákadel tohoto příběhu. Opět si tak budeme užívat zpustošenou krajinu a města jadernými výbuchy, ve kterých přežívají poslední zbytky civilizace. Jestli se to dá vůbec takto nazvat. Po všech stránkách tak máme v ruce vynikající pokračování, které fanoušky rozhodně nezklame. Přesto však najdeme minimálně jednu věc, která v nás zanechá jedno velké WTF. Kotleta neměl nikdy ve zvyku psát příliš otevřené konce. I když se jednalo o série, vždy byly jeho knihy ukončené a neopíraly se o příliš otevřený konec. Na to však v Poločasu rozpadu zapomeňte. Až knihu dočtete budete si rvát vlasy z hlavy nad tím, jak Kotleta knihu zakončil. Chtě nechtě tak prostě budete potřebovat třetí díl, naštěstí bychom na něj neměli čekat příliš dlouho.

Pozadu samozřejmě nezůstává ani audiokniha, jejíž načtení obstaral stejně jako v případě SPADU Borek Kapitančík. Ten se načtení předchozí knihy zhostil více než dobře a byl tak skutečně příjemným překvapením. Volba tohoto interpreta pro Poločas rozpadu tak byla více než jasná.

Na jeho výkonu je vidět, že při načítání SPADU získal potřebné zkušenosti. Jeho výkon je tak zase o něco málo přesvědčivější a především pak jistější již od samotného úvodu. Opět tak skvěle pracuje s hlasem a odlišuje jednotlivé postavy stejně tak jako samotné tempo a rytmus, který skvěle ladí s příběhem. S AAA tituly největších vydavatelů se samozřejmě úplně rovnat nemůže, ale o to se ani nesnaží. V rámci svého žánru však bezpochyby uspěje a není mu moc co vytknout. Necelých osm a půl hodiny tak v jeho podání uteče jako voda.

Jedinou výtkou, která u audioknihy zůstane tak bude pravděpodobně hudební doprovod, jenž jsem kritizoval již v případě předchozí audioknihy. Ta je umístněna ve vcelku pochopitelných intervalech a dobře tak napomáhá s dělením knihy na jednotlivé kapitoly, vzhledem k vyznění příběhu si však myslím, že by audioknize slušel poněkud temnější, či více dramatický hudební doprovod, než ten, který byl použit a nese se ve zcela stejném duchu, jako tomu bylo u SPADU. Naštěstí se však nejedná o nic zásadního, co by narušilo celkový dojem z nahrávky. Ten obstarává především Borek Kapitančík svým výkonem, mírné zaškobrtnutí v rámci hudebního doprovodu tak posluchači mile rádi odpustí.

Kotleta opět dokázal, že umí a rozhodně ještě nepatří do starého železa. Prodejní úspěch je tak takřka zaručen. Je vcelku jedno jestli sáhnete po klasice v podobě knihy, nebo jestli se odvážíte zažít pořádné postapo v audiu, Kotleta vás ani v jednom případě rozhodně nezklame. Jen ten otevřený konec si mohl sakra odpustit, kdo pak má čekat na pokračování. Za tohle by si zasloužil minimálně vytahat za uši. Alespoň, že se Rázové vlny (třetí díl) dočkáme snad už v listopadu.