František Kotleta – Lovci (audio)

Asi bychom v současné době jen těžko hledali úspěšnějšího domácího autora fantastiky, než Františka Kotletu. Jesenický mauglí má na svém kontě již pěknou řádku úspěšných zářezů a jak se zdá, v nejbližší době se na tom pravděpodobně nic měnit nebude. Ostatně jeho popularitě, kromě knih, dopomáhají i audioknihy, se kterými Kotleta a jeho tým loňský rok opravdu nešetřili. A tak jsme se kromě postapo trilogie SPAD dočkali i adaptace série s Tomášem Koskem a “superhrdinských” Lovců, na které se právě zaměříme…

Audioknižní verze Lovců tak přichází skutečně s delším časovým odstupem za svou knižní předlohou. Tři roky sice nejsou krátká doba, “Kotletovky” však nestárnou a tak mu fanoušci toto menší zdržení bezpochyby odpustí. Navíc, již v době vydání Lovců tuto knihu provázelo ambiciózní prohlášení, že jde o  první novodobý český superhrdinský román. Bude však naplno fungovat i v audiopodobově v podání Josefa Kaluži? Nejdříve si však trochu zopakujeme co si pro své fanoušky bruntálský řezník vůbec připravil.

Píše se rok 2050 a  desetimilionová Praha není zrovna ideálním místem k bydlení. Místa málo a náboženských etnik asi tolik jako krys v kanále. Permanentní válka pouličních gangů ale není ten největší problém. Do tuhého začíná jít ve chvíli, kdy se místní padouši rozhodnou maličko vylepšit. Plastická chirurgie už zkrátka není co bývala a dneska se už prakticky bez kybernetických hejblátek a genetických vylepšení nevyplatí ani vydat na dráhu zločinu. Otázka je, kdo se těmhle vylepšeným superpadouchům dokáže vyrovnat?

Superhrdinové tu nejsou, a tak všechna řehole zůstává na starých dobrých policajtech. Konkrétně na těch z Organizace pro boj s vylepšenými teroristy, známými spíše jako Lovci. Jedním z nich je i Petr Mlejnek, klasickej klaďas, pro kterého je služba veřejnosti vším, a který věří, že jeho práce má smysl. Jeho přesvědčení však dostane vážné trhliny ve chvíli, kdy ho napadnou dva superpadouši, kteří měli být dávno po smrti, o to se ostatně sám zasloužil. A aby toho nebylo málo, nadřízení se ho snaží přesvědčit, že si vše vymyslel. Zkrátka něco tu začíná smrdět…

Už na první pohled je jasné, že se čtenáři mají opět na co těšit. Klasický koncept marvelovských hrdinů a padouchů Kotleta uchopil po svém. Nafoukl ho do megalomanských měřítek, pak udělal redukujó do krabičky a celý koncentrát pak vypustil do ulic Prahy z nedaleké budoucnosti, která dýchá vším, jen ne pozitivní atmosférou. Právě prostředí je hned vedle samotných hrdinů, i těch na opačné straně barikády, největším lákadlem knihy. Kotleta vzal aktuální politické problémy a představil si, jak by to asi mohlo za nějakých pětatřicet let v naší stověžaté Praze vypadat, pokud se problémy ve světě nezačnou řešit. Upřímně jeho představa je místy až děsivě realistická a rozhodně nevyznívá v náš prospěch. Ovšem kdo ví, třeba se i arabština stane naším úředním jazykem. Ale pryč od politiky, zaměřme se na to, co jde Kotletovi nejlíp..

Co to ale vlastně je? Černý humor, brutální násilí, sex, nadsázka a ironie nebo láska? Ehm..pardon, ta se tady ocitla jaksi omylem, ale když už tady je…Fanoušci se mohou zkrátka těšit na Kotletu, tak jak ho mají nejraději. Pěkně krvavého, okořeněného černým humorem a sexem.

Všechny tyto aspekty rozhodně není jednoduché přenést do audiopodoby a tak se občas stane, že výsledek zůstává daleko za očekáváním. Naštěstí to není případ Lovců, i když se nějaké té výtce nevyhneme. Jak již bylo řečeno o načtení této knihy se postaral herec Josef Kaluža. Ten je v oblasti audioknih relativním nováčkem. Když nebudeme počítat Lovce, setkat se s ním můžeme jen u Anatomie skandálu, kterou vydala Audiotéka. Přesto se s tímto nelehkým úkolem popasoval poměrně důstojně.

Pokud jste však poslouchali úspěšnou postapo sérii SPAD, kterou emotivně načetl Borek Kapitánčík, bude pro vás projev Josefa Kaluži mírným zklamáním. Kaluža se daleko více blíží klasické četbě, kdy do hry nezapojuje tolik emocí a práce s hlasem. Postupem doby, kdy interpret získává na jistotě, i ta sice do určité míry přichází, i tam vás však projev tohoto interpreta strhne jen velmi těžko. A tak pro něj bezpochyby platí označení – Nenadchne, ani neurazí. Ne snad, že by to muselo být zákonitě špatně, v případě “kotletovek” však přeci jen čekáme něco trochu emotivnějšího. Na druhou stranu hrdina tohoto románu nemá zrovna daleko ke studenému psímu čumáku, a tak s ním vlastně Kalužovo pojetí vcelku dobře souzní.