František Kotleta – Legie #4: Rudý vrabčák

by Schefik · 12.1.2022

Fantastickou sérii space oper pod shrnujícím názvem Legie nastartoval František Kotleta již před více než rokem. Za tu dobu se u nás série stihla již pěkně zabydlet a rozrostla se o další dva díly pod taktovkou Kristýny Sněgoňové. No a jelikož není čas ztrácet čas, tak nám krátce před Vánoci přinesl jesenický mauglí společně s nakladatelstvím Epocha knihu s pořadovým číslem čtyři. Tentokrát s lehce prozaickým názvem Rudý vrabčák…

Popravdě, představovat Františka Kotletu, potažmo jakoukoliv z jeho již vydaných knih (a že jich je) je nejspíše zcela zbytečné. Jestli jste totiž poslední rok a něco nebyli zcela odříznuti od světa a alespoň trochu vás zajímá domácí fantastika, patrně vám tato série nemohla uniknout. O Legii se toho napsalo opravdu mnoho a dá se říct, že takřka opanovala domácí fantastiku. Obzvláště, když cyklus Algor Jana Hlávky a Jany Vybíralové si vybírá nucenou pauzu..

A tak se vlastně není co divit. Dvě z největších současných hvězd domácí fantastiky se spojili, aby společnými silami fanouškům přinesli to co mají nejradši. Pořádně nadupanou akci plnou nekorektního humoru, krvelačných mimozemšťanů, bezbřehého násilí a hrdinů, kterým půjde o záchranu lidstva. Jo a taky sexu, ten samozřejmě nesmí chybět. Protože prostě chcete číst o emzáckých bordelech, kde se mimozemšťanky š**ají do pusy, protože jiný otvor zkrátka nemají.

Dost ale chození kolem horké kaše, nastal čas kopnout do motoru a posunout se trochu dál. Toho si je vědom i sám Kotleta, jenž po dvou menších odbočkách, které nám naservírovala Kristýna Sněgoňová, posouvá hlavní dějovou linii série zase o kousek dál. Posádka Kraksny sice po svém osvobození musí plnit primárně zakázky dané vesmírnou mafií, nyní ale na naše hlavní hrdiny opět čeká setkání se samotnými enlily…

Jedna jejich zakázka je totiž zavede na planetu tisíců světel, která je novým terčem jejich invaze. Avšak zdánlivá idylka nakopat pár emzákům jejich zadek bere vcelku záhy za své. Jak už to tak ve světě Legie bývá, když se může něco posrat, tak se to taky posere a pořádně. Poklidná prácička bere za své a je potřeba vymyslet plán B. Na planetu totiž míří nejlepší špioni ze všech soupeřících civilizací a mezi nimi i ta, které se říká Rudý vrabčák…

Samotný příběh se nese ve vcelku tradičním duchu, zápletka je jednoduchá, nesnaží se příliš experimentovat a uhání vpřed rychlostí vlaku TGV. Zkrátka a dobře klasická “kotletovina” tak jak ji známe a máme rádi. Jedna menší změna zde ale přeci jen je. František Kotleta ve svých posledních knihách takříkajíc dospěl, vsázel více na příběh a postavy a nezřízený humor a akce maličko ustoupil do pozadí. Stále zde byly, ale ne v takové míře jako na začátku Kotletovy kariéry.

V případě Rudého vrabčáka je ale vše jinak. Kotleta odhazuje zábrany a vrací se ke kořenům. Kniha je tak doslova prošpikovaná nekorektním humorem, který autora proslavil, aby v závěrečné třetině ustoupil frenetické akci a samotnému vyvrcholení příběhu. Vzpomínky na Hustej nářez tak ožívají a pamětníci se budou tetelit blahem. Končetiny létají vzduchem, krev teče v hektolitrech a sexu je zde tolik, že by se za jeho množství nestyděla ani samotná Dolly Buster. Zkrátka a dobře starý Kotleta je zpět!!!

Nic z této neutuchající zábavy ale není na úkor samotného příběhu, který má sice jednoduchou zápletku, zároveň však bez problému funguje a přináší i něco navíc. Co přesně to je prozrazovat nebudu abych vás neochudil o všechna překvapení, která sebou nová Legie přináší, avšak věřte, že tenhle kousek rozhodně stojí za to. Jen za ten konec by si mistr Kotleta zasloužil přichytit do svěráku a maličko mu polechtat nářadí. Kdo četl ví, vy ostatní… no však uvidíte…