Emily St. John Mandelová – Stanice 11
ANOTACE:
Během představení Krále Leara v torontském divadle představitel hlavní role přímo na jevišti zkolabuje a přes veškeré snahy na místě umírá. Tragická událost, avšak nijak neobvyklá. Stačí však jediný strohý dovětek na konci kapitoly a je rázem jasné, že na jeho kolegy i celé lidské pokolení se řítí dosud nepředstavitelná katastrofa. Jen o několik hodin později dopadne na lidstvo „jako atomová bomba“ mimořádně smrtící virus gruzínské chřipky a zdecimuje 99 procent světové populace. Na rozdíl od jiných dystopií se ve Stanici 11 mladá kanadská autorka Emily St John Mandelová nezaměřuje pouze na samotné přežití postav v nové realitě dvacet let po tzv. Konci. Jak stojí velkým písmem na boku karavanu kočující herecké společnosti „Symfonie na cestách“, která projíždí opuštěnou krajinou kanadských jezer a přiváží hrstkám přeživších krásu hudby a Shakespeara: „Přežít nestačí“. Stanice 11 není ani tak románem o apokalypse, ale spíše nadmíru strhující knihou o lidské paměti a ztrátě, nostalgii a snech a o povznášející síle umění, které dokáže přehlušit samotu a zachytit prchavost okamžiku.
K DOSTÁNÍ V TĚCHTO FORMÁTECH:
Dystopie se v posledních letech těší poměrně značnému zájmu. Bohužel většina z nich je určena především náctiletým čtenářům. My starší tak musíme pečlivě hledat a přebírat ve vší té záplavě žánrových klišé. Naštěstí se čas od času objeví v i tomto žánru kniha, nad kterou zaplesá i ostřílené srdce pravověrného fantasty. Tou nejnovější je Stanice 11 talentované Emily St. John Mandelové, která před nějakou dobou vyšla v nakladatelství Argo.
Přestože bude pro naprostou většinu našich čtenářů tato autorka velkou neznámou, byla by věčná škoda, abyste v knihkupectví její knihu oděnou do bílo-růžového hávu minuli. Ačkoliv barevné ladění obálky může v někom vyvolávat asociace s červenou knihovnou, obsahově je však kniha naštěstí diametrálně odlišná. Pokud jste stále na vážkách, možná vás přesvědčí fakt, že za tento příběh se autorka může pyšnit prestižní cenou Arthura C. Clarka a řadou dalších nominací na žánrové ceny.
A co si autorka pro čtenáře vůbec připravila? Jak jste asi již odvodili z předchozích řádků, budeme mít co do činění s koncem světa. Ovšem na rozdíl od ostatních knih v tomto žánru, přináší autorka na tuto událost trochu jiný pohled. Svět zasáhne smrtící epidemie Gruzínské chřipky, která zdevastuje prakticky celé lidstvo. Ti co přežili budují svůj nový život po Konci na troskách staré civilizace.
Až do této chvíle zde máme prakticky normální scénář, který vídáme v každé druhé dystopii. Emily Mandelová však nevystavěla svůj román kolem konce světa, ovšem kolem něčeho daleko nezvyklejšího. Putování tímto příběhem začínáme v okamžiku, kdy během představení Krále Leara zkolabuje na jevišti hlavní herec. Od této chvíle se odvíjejí jednotlivé dějové linie, které se točí, kolem již zmíněného herce, ale hlavně kolem takzvané Symfonie na cestách. Ta putuje zpustlou krajinou po Konci a přináší hrstkám přeživších lidí trochu té radosti a vzpomínek na dobu, kdy kultura a divadlo bylo naprosto běžnou věcí.
Ve Stanici 11 tak dostáváme příběh, jejíž hnacím motorem není apokalypsa nevídaných rozměrů, ani silácké charaktery, kteří si v příběhu prožijí nezbytnou lovestory, ale je o obyčejných lidech, přátelství, porozumění a vzpomínkách na dobu, kdy život nebyl jenom bojem o přežití. Díky těmto všem aspektům získává celý příběh na opravdové jedinečnosti. Navíc je tak i daleko uvěřitelnější a čtenáři tak nebudou mít při čtení sebemenší problém uvěřit, že podobná apokalypsa v podstatě již klepe na dveře. Ostatně podobná situace zde již byla několikrát, vzpomeňme například na ptačí či prasečí chřipku. Naštěstí pandemie nedosáhla nikdy takových rozměrů, jako ve Stanici 11.
Samotný příběh se před námi odehrává hned v několika rovinách. Kromě již zmíněné neradostné přítomnosti, ve které sledujeme putování Symfonie na cestách, zde máme i flashbacky do minulosti. Ze začátku tak může být toto střídání přítomnosti a minulosti pro některé čtenáře lehce zmatečné, postupem času však začne vše dávat svůj smysl a jednotlivé linie se tak začnou propojovat. Spolu s charaktery je tak právě nezvyklá a hlavně originální koncepce příběhu hlavním tahounem této knihy.
Stanice 11 je bezpochyby originálním příběhem, který zaujme nejen pravověrné příznivce tohoto žánru, ale i ty, které normálně postapokalyptické příběhy míjejí. Rozhodně nečekejte zástupy mrtvých a hektolitry krve, přesto je však více než jisté, že nudit se v tomto příběhu rozhodně nebudete. V Emily St. John Mandelové tak dostáváme další nadějnou autorku, která má rozhodně co nabídnout a bude velmi zajímavé sledovat s čím přijde příště.
