Dominik Dán – Pohřbeni zaživa

Dominika Dána u nás asi už moc představovat nemusíme. Tahle slovenská stálice si i na našem přesyceném trhu našla slušný zástup fanoušků, čemuž bezpochyby dopomáhá i vcelku slušné tempo, kterým nás nakladatelství Slovart zásobuje novými “Dánovkami”. A již vcelku tradičně nesmí nový Dán chybět ani na předvánočním trhu. Tentokrát přichází na řadu Dánova letošní horká novinka Pohřbeni zaživa, která je zároveň jubilejní dvacátou knihou tohoto autora, jenž u nás vychází.

Zatímco většina u nás vydaných knih tohoto autora, se zatím omezovala až na výjimky na divoká devadesátá léta, nejnovější “dánovka” míří stejně, jako letos vydaná Venuše ze zátoky, do nedávné minulosti. Opět se tak ocitáme v neradostném roce 2009. Jenž navždy poznamenal kriminálku Našeho města včele s celou kanceláří 141. Ostatně, ti co četli Venuši ze zátoky budou patrně velice dobře  vědět o čem mluvím. Vám ostatním však nechci příliš prozrazovat, abych vás náhodou neochudil o nějaké to překvapení. Pokud jste však Venuši ze zátoky ještě nečetli, tak to rozhodně před aktuální novinkou doporučuji, jinak se připravíte o pár překvapení.

Počítejte tedy s tím, že i na následujících řádcích se nějaký ten spoiler může objevit. Ostatně, právě jedna celá příběhová linie této knihy dále rozvíjí dramatické události z nedávné doby. A tak zatímco Burger i nadále bojuje s vážnou chorobou, Petra je po nepodařené akci protidrogového oddělení snad z nejhoršího venku. Pokud se to tedy tak dá vůbec v jejím případě nazvat. Zákeřný střelec, který Petru postřelil však i nadále uniká a tak se Chosé rozhodne vzít vše do vlastních rukou a na vlastní pěst se vydává po stopách nebezpečného zločince…

Druhá a hlavní část knihy se věnuje případu, který vyplaval na povrch úplnou náhodou. Staří lidé totiž umírají vcelku běžně, ani lékařská péče, domovy důchodců, či naše zbožná přání tomu nezabrání. Avšak každý pohár jednou přeteče, právě o tom se mohou přesvědčit i v jednom domově důchodců. Na první pohled se jedná o ideální místo, kde by měli senioři trávit svůj podzim života. Při bližším pohledu se však tato idylka hodně rychle vytrácí a z místa, kde by se o tyto bezbranné bytosti měli postarat se stává dům hrůzy. Důkazy však zatím chybí a vše je založeno na domněnkách. Naštěstí se tento případ dostává k Richardu Krauzovi a Ottu Hanzelovi a ti, když se zakousnou, tak nepustí.

Pohřbeni zaživa tak v obou svých částech nabízí vskutku zajímavý příběh, který má rozhodně co nabídnout. Avšak vzhledem k tomu, že je Chosého pátrání věnováno přeci jen méně prostoru, jakkoliv je právě tato část pro další směřování mordparty důležitá, v celkovém hodnocení vyznívá o něco lépe přeci jen část věnovaná důchodcům. Ta je opět z “edice napsal sám život” a Dominik Dán se v ní opět inspiruje skutečným případem. O to hlubší dojem ve vás právě tato část zanechá.

Dominik Dán, se sice opět snaží vystoupit trochu ze své komfortní zóny  a snaží se svůj příběh opět poskládat maličko jinak, než tomu bylo doposud. Ve výsledku však dostáváme “starého dobrého” Dána, který nás již ničím výrazněji nepřekvapí. Ostatně, při takovémto množství knih a především pak i frekvenci jejich vydávání, to ani není dost dobře možné. Pokud tedy patříte k těm čtenářům, kteří si začínají stěžovat na to, že se Dán začíná maličko opakovat a nikam se příliš neposouvá, Pohřbeni zaživa vás patrně o opaku nepřesvědčí. Pro nás ostatní je zde další skvělý příběh, který si užijeme od začátku do konce. 

Dominik Dán je zkrátka určitou zárukou kvality a co na tom, že se nám začíná maličko opakovat. Jeho kriminální příběhy stále patří mezi to nejlepší, po čem můžeme sáhnout. A vy tak i nadále budete netrpělivě vyhlížet další případy kanceláře 141. Zde vás naštěstí mohu uklidnit, nakladatelství Slovart již teď chystá další kousek této skvělé série. Čekání na další případ Richarda Krauze a mordparty Našeho města by tedy nemuselo být příliš dlouhé…