Dominik Dán – Nevíš dne, nevíš hodiny

by Schefik · 24.7.2020

Dominika Dána u nás asi už moc představovat nemusíme. Tahle slovenská stálice si i na našem přesyceném trhu našla slušný zástup fanoušků. A jak se zdá, ani nastalá koronavirová krize nakladatelství Slovart nezastavila, a tak se na nás řítí již dvaadvacátá kniha tohoto bestselleristy. Tentokrát s podtitulem Nevíš dne, nevíš hodiny…

Už jsme si mohli tak trochu zvyknout, že tento autor velice rád přeskakuje mezi jednotlivými roky. Díky tomu jsme se na konci minulého roku mohli vydat do roku 2009, abychom se o pár měsíců později přesunuli do divokých let 90. A v nich tak trochu zůstaneme i v nejnovější knize, kterou si pro nás nakladatelství Slovart připravilo. Tentokrát je zde památný den na přelomu tisíciletí – silvestr 1999. Čas radosti a veselí. Tedy za předpokladu, že nejste jeden z detektivů kriminálky Našeho města.

Páni detektivové si tak ani tentokrát neužijí poklidný konec roku. Ba právě naopak. Silvestrovské veselí se totiž vcelku snadno může změnit v tragédii. O tom se ostatně přesvědčí i skupinka teenagerů, po jejichž silvestrovské oslavě zůstane jeden spálený byt a mrtvá dívka, která na první pohled zemřela vinou ničivého požáru. Už jsme se ale mohli nejednou přesvědčit o tom, že zdání klame, bude tomu tak i v tomto případě? Na to už ale musí přijít hoši z oddělení vražd.

To však zdaleka není vše, přeci jen je zde významný den. Konec tisíciletí tak často nezažijete a Richard Krauz na něj skutečně jen tak nezapomene. Pouhé dvě hodiny před půlnocí je povolán na hřbitov k náhrobnímu kameni postříkanému krví. To je však ta nejmenší zvláštnost, daleko zajímavější je datum úmrtí vytesané na náhrobku. 1.1.2000 – tedy zítřek, první den nového milénia. Hloupý vtip, nebo má někdo prorocké schopnosti? O tom se Richard Krauz přesvědčí hned ráno…

Nevíš dne, nevíš hodiny tak vcelku pochopitelně obsahuje dvě příběhové linie, které mají rozhodně co nabídnout. Zároveň je však potřeba říct, že vzhledem k rozsahu samotné knihy nemohou jít kdo ví jak do hloubky. Když k tomu připočteme skutečnost, že se knihy tohoto autora již delší dobu neposouvají výraznějším způsobem kupředu, může to být pro některé čtenáře menším zklamáním.

Na straně druhé však kniha díky tomuto pojetí nikde zbytečně nepřešlapuje na místě a ubíhá vskutku příjemným tempem kupředu. To ostatně platí i pro celkové vyznění knihy. Dán sice nepřichází s žádnými většími novinky, kvalitu však stále drží na velice vysoké úrovni. Ve výsledku tak dostáváme “starého dobrého” Dána, který nás již ničím výrazněji nepřekvapí. Ostatně, při takovémto množství knih a především pak i frekvenci jejich vydávání, to ani není dost dobře možné. Pokud tedy patříte k těm čtenářům, kteří si začínají stěžovat na to, že se Dán začíná maličko opakovat a nikam se příliš neposouvá, ani aktuální novinka vás patrně o opaku nepřesvědčí. Pro nás ostatní je zde další skvělý příběh, který si užijeme od začátku do konce.

Dominik Dán je zkrátka určitou zárukou kvality a i když už delší dobu přešlapuje v podstatě na místě, jeho knihy stále čtenáře výborně baví. A tím se skutečně nemůže pyšnit moc autorů. Jeho kriminální příběhy tak stále patří mezi to nejlepší, po čem můžeme v rámci česko-slovenské produkce sáhnout a jak to tak vypadá, ještě dlouhou dobu bude. Ostatně, přesvědčit se o tom budeme moci za nedlouho sami, jelikož Slovart pro nás již v tuto chvíli chystá další kousek s Richardem Krauzem a mordpartou Našeho města v hlavní roli…