Dominik Dán – Nehanebné neviniatko

Dominik Dán je minimálně na Slovensku stálicí a nutno říct, že ani u nás se mu nevede nijak špatně. K jeho popularitě bezpochyby přispívají, kromě výborných příběhů, i povedené audioknihy v podání Mariána Geišberga. Navíc se zdá, že letošní podzim je Dánovi v audiu zaslíbený, vychází hned tři jeho tituly. Prvním z nich je i u nás vydané Nehanebné (Nestydaté) neviniatko.

Dominik Dán dlouhodobě čerpá ze své kriminalistické praxe, potažmo se velice často inspiruje skutečnými případy slovenské kriminalistiky. Ostatně o tom jsme se mohli přesvědčit již několikrát. A ani nejnovější “dánovka” nijak nevybočuje z řady. Tentokrát sice necháme masové vrahy a psychopaty stranou, přesto Nestydaté neviňátko nabídne vskutku zajímavý příběh, který vás rozhodně nebude nudit.

Ten nás zavádí stejně jako Cela číslo 17 na konec devadesátých let, konkrétně do roku 1997. Neviňátko je navíc jakýmsi pokračováním Dánova debutu Popel všechny zarovná, který se ve velké míře točil kolem politiky a tajných služeb. V podobném stylu pokračujeme i zde, i když tentokrát SIS (Slovenská informační služba) zůstane stranou. Přesto se však Richard Krauz a jeho kolegové opět zaplétá do nebezpečné hry do níž jsou zapleteny nejvyšší špičky státu…

Přitom vše začíná v podstatě nevinně. Slovenské podsvětí je stále na ostří nože, pomalu ale jistě se začíná vraždit i mezi bossy. Pro kriminálku Našeho města bohužel nic povzbudivého, i když všichni ví kdo je pachatelem, důkazy chybí a tak je tu jen další případ s nálepkou NEVYŘEŠENO, nezbývá než doufat, že se situace konečně uklidní.

Trochu zajímavější práce čeká na Richarda Krauze a Josefa Fischera v případu bestiální vraždy studentky architektury Moniky, kterou vrah uškrtil doma u rodičů, v jejím pokoji. Aby toho nebylo málo, byla Monika dcerou slovenského velvyslance ve Švédsku. Její případ má tak rázem nejvyšší prioritu a čas se neúprosně krátí. Na Krauze a jeho kolegy tak čeká opět nelehký úkol, který mu rozhodně jeho nadřízení nijak neulehčí…

Pokud již máte některou “dánovku” za sebou, nebude pro vás ani Nestydaté neviňátko žádným překvapením. Dominik Dán jede v podstatě stále ve stejném stylu a mění pouze dějovou linii, kolem které se jednotlivé příběhy točí. S tím je spojený i fakt, že ne každému musí tento styl sednout. Navíc po x knihách přichází lehká monotónnost, kdy čtenáři a posluchači v podstatě přesně vědí co na ně čeká. Pokud se však odprostíme od přílišného očekávání dostáváme do rukou další příjemnou oddechovku, která nám zpříjemní jedno, či dvě odpoledne.

Podobně tomu je i u audioknihy, kterou již tradičně přináší vydavatelství Publixing. O její načtení se již tradičně postaral skvělý Marián Geišberg, jenž dodává celé této audioknižní sérii neopakovatelné kouzlo. Upřímně, dle mého mínění patří tento narátor k těm nejlepším, na které můžeme narazit, minimálně tedy v případě této série, která mu sedla takřka dokonale.

Geišberg se za dobu nahrávání této série skvěle vypracoval, po dvanácti knihách mu toho tedy opravdu není moc co vytknout. Snad jen, že si na jeho podání, potažmo slovenštinu, musíte zvyknout. Pokud vám však sedne čeká na vás opravdu více než příjemný zážitek, který perfektně podtrhuje už tak skvělou sérii. Svým hlubokým atmosférickým chraplákem  opět dodává celému příběhu výjimečnou atmosféru a zkušeně nás provádí celým příběhem. Právě díky jeho projevu tak získává audiokniha, oproti knižní předloze, pár bodíků navíc. Geišbergovi se vcelku dobře daří zakrýt určitou monotónnost, která s přibývajícími díly neodvratně přichází. Třináct a půl hodiny tak v jeho podání uteče jako voda a vy s povzdechem zjistíte, že jste na jejím konci.

Dominik Dán ani v aktuální knize/audioknize své fanoušky rozhodně nezklame. Nepouští se do zbytečných experimentů a dává nám přesně to, kvůli čemu jsme si jeho knihy/audioknihy oblíbili. Navíc, stejně jako z řady dalších jeho knih, na vás dýchne neopakovatelná atmosféra bouřlivých devadesátých let.