Dominik Dán – Mucholapka

Dominika Dána patrně již není potřeba moc podrobně představovat. Tento slovenský bestsellerista si i u nás získal slušný počet fanoušků. Není proto divu, že nakladatelství Slovart nezahálí a přináší nám další knihu tohoto oblíbeného autora. Po Kořenech zla přichází na řadu dokončení případu nechvalně proslulého vraha Josefa Slováka. Ten Dominik Dán započal v knize Moucha a dokončení přichází teď v příznačně nazvané Mucholapce.

Dán se velice často inspiruje skutečnými případy slovenské kriminalistiky. A právě dvojice knih Mucha a Mucholapka v tomto ohledu není jiná. V této dvojici knih sledujeme případ masového vraha Jozefa Slováka, jenž v letech 1990 a 1991 zavraždil v Čechách a na Slovensku čtyři mladé ženy. Zatímco v Mouše jsme dostali pouze lehké nastínění zvrhlosti tohoto psychopata, svou pravou tvář ukazuje právě až v Mucholapce. Přesto doporučím vychutnat si knihy pěkně po sobě, jenom tak si je užijete do nejmenšího detailu.

Co na nás v této knize čeká je tak více než jasné. Přesto trvalo prakticky celý rok, než vrah Cley Petresku začal opět úřadovat. Oddělení vražd však rozhodně nezahálí. Má plné ruce práce s jiným nechvalně proslulým vrahem. Ve stejné době jako Josef Slovák totiž úřadoval i Ondřej – Bestie, jehož případ jsme sledovali ve stejnojmenné knize. Richard Krauz a celé oddělení vražd Našeho města tak neví kam dřív skočit a vedení začíná být opravdu netrpělivé…

Opět se tak ocitáme na počátku bouřlivých devadesátých let, kdy většina lidí byla v euforii z právě proběhlé revoluce. Oproti tomu policie moc nadšená nebyla a to především díky všeobecné amnestii prezidenta Havla. Na svobodu se tak dostali i ti nejhorší kriminálníci, kteří neměli v normální společnosti co dělat. To byl ostatně případ i Josefa Slováka, který si pobyl i v nechvalně známém Leopoldově.

Pokud již máte některé knihy Dominika Dána za sebou, nebude pro vás ani Mucholapka žádným překvapením. Autor více méně pokračuje v zajetých kolejích a pouze rozvádí dál příběh Richarda Krauze a kriminálky Našeho města. Ono ostatně ani není moc důvodů něco měnit. Dánovky jsou úžasně “čtivé” a vše zde funguje tak jak má. Navíc u dílů, které se odehrávají hlouběji v minulosti se jedná o krásnou sondu, jak to tehdy bylo. V tomto ohledu ani Mucholapka rozhodně nezklame.

Někdo samozřejmě může namítnout, že Dominik Dán jede v podstatě stále ve stejném stylu a mění pouze dějovou linii, kolem které se jednotlivé příběhy točí. Postupem času tak s přibývajícími knihami může nastoupit lehká monotónnost, kdy vás autor v podstatě nemá čím překvapit. Na druhou stranu obrovská síla Dominika Dána je především v opravdovosti jeho příběhů. Dán tak zbytečně netlačí na pilu, jako jeho severští, či američtí kolegové. Právě tím se však velmi odlišuje a jeho knihy působí jako příjemné zpestření.

Pokud by vám samotná kniha nestačila, je dostupná i výborná audiokniha v originálním znění z produkce vydavatelství Publixing. Tu již tradičně načetl Marián Geišberg, jenž k této již neodmyslitelně patří a posluchači si jeho přednes více než oblíbili. Ostatně celkový dojem z nahrávky stojí prakticky vždy na interpretovi a ten se v tomto případě více než osvědčil. Tento fakt je navíc umocněn tím, že Publixing nevyznává jakékoliv zásahy do původní předlohy, ať už textové, nebo i jakéhokoliv hudebního doprovodu.

Opět si tak přijdou na své především vyznavači klasického načtení. Geišbergův výkon je však natolik dobrý, že zklamán nebude prakticky nikdo. Marián Geišberg je opět takřka bezchybný a je vyloženě radost ho poslouchat. Svým hlubokým atmosférickým chraplákem dodává celému příběhu výjimečnou atmosféru a zkušeně nás provádí celým příběhem. Nejsem sám, kdo sdílí názor, že Marián Geišberg a audioknihy Dominika Dána k sobě již neodmyslitelně patří. Skvělá režie a výborný interpretův výkon dělají z knih Dominika Dána jednu z nejvydařenějších kriminálních sérií, na které můžeme v audiu narazit.