Dominik Dán – Jednou nohou v hrobě

Psal se rok 2014, když světlo světa spatřila jubilejní dvacátá kniha slovenského bestselleristy Dominika Dána. O dva roky později se Jednou nohou v hrobě dočkalo i své audioknižní podoby. A jelikož se říká do třetice všeho dobrého… je na řadě i oficiální české vydání od nakladatelství Slovart, které krátce po novém roce zamířilo na pulty českých knihkupců.

Dominik Dán nás v aktuální “novince” zavádí do horkého léta a podzimu roku 1998. Tento rok byl v mnoha ohledech památný a velká část z vás si jej bezpochyby pamatuje jako rok, kdy jsme vyhráli památné hokejové zlato v Naganu. Dominik Dán však s hokejem moc společného nemá a tak nám ukazuje tento rok z trochu jiného úhlu. Kriminálníci v Našem městě totiž nikdy nespí a tak na Krauze a jeho kolegy čeká další fuška, ze které jim bude pořádně horko..

Na tomto místě se hodí ještě malé upozornění. Kniha volně navazuje na knihu Na podpatcích. Byť se dá stejně, jako většina ostatních dílů série číst zcela samostatně, nejlépe si ji užijete, když budete znát i události z knihy, na kterou novinka navazuje. Ostatně kromě pár zmínek v textu se setkáváme i s dámou “Na podpatcích”, takže malé “opáčko” se rozhodně bude hodit. 

Když se na místním smetišti najde pohozená lidská noha, vyšetřovatelům z oddělení vražd je více než jasné, že na ně tentokrát čeká opravdu tvrdý oříšek. Chybí jim nejen pachatel, ale i zbytek těla, který by jim mohl dát řadu odpovědí. Při pátrání na smetišti sice narazí na nové stopy, ovšem úplně k jinému případu, který navíc není ani jejich. A tak, zatímco parta okolo Richarda Krauze pomalu začíná propadat zoufalství, jejich kolegové se mohou konečně vydat po stopách zlodějů, jenž z místní banky ukradli přes dva miliony korun.

Ačkoliv jsou příběhy Dominika Dána ve většině případů relativně přímočaré a drží se hlavní dějové linie, zde se autor po nějaké době rozhodl maličko zaexperimentovat a přinést do svého stylu nějakou tu změnu. Hlavní linii případu samozřejmě i nadále máme. Tentokrát se však musíme připravit i na fakt, že se autor rozhodl do příběhu zakomponovat i řadu flashbacků, popřípadě sem tam přeskočí v ději naopak kupředu.

Tento menší rozdíl tak zaznamenají nejen čtenáři, ale především pak posluchači, po kterých je vyžadována zvýšená pozornost na to, co se v knize děje. Při poslechu audioknihy je to o to markantnější, že nemáte text před sebou. Nejednou se vám tak může stát, že vlastně vůbec nebudete vědět v jakém okamžiku se nacházíte. Popřípadě prožijete deja vú, jelikož vám bude připadat, že jste tu či onu část příběhu již slyšeli. V případě audioknihy by tak možná pomohlo, kdyby tyto části byly nějakým způsobem odlišeny zvukovým intermezzem. Hudební vložky však u “dánovek” nenajdeme a tak se připravte na občasné tápání v ději.

Když si však odmyslíme tuto menší “inovaci”, patrně nás ani jednadvacátá česky vydaná kniha tohoto autora příliš nepřekvapí. Dominik Dán si zkrátka drží konstantně nastavenou kvalitu a jen málokdy z ní poleví, či ji naopak překoná. Fanoušci se tak mohou těšit na další vskutku povedenou kriminálku, která nás po nějaké době opět zve do divokých devadesátých let, na které by patrně policisté již nejraději nadobro zapomněli.

Nechybí akce, napětí, ani odlehčenější tón, na který jsme u detektivů z kanceláře 141 již více než dobře zvyklí. V případě tohoto kousku si navíc přijdou na své i ti, kterým dělá vyloženě dobře “cizí neštěstí” – v čemž se obzvláště mi Češi doslova vyžíváme. A že rozhodně bude na výběr –  Krauze bolí zub, Chosé má urologické problémy, Váňa hubne, někomu uříznou nohu, jinému rozřežou lýtko a patologie je plná bledých studentů. Zkrátka nádhera…

Na závěr se sluší zmínit i audioknihu, o jejíž načtení se postaral nedávno zesnulý Marián Geišberg. Ten byl i v případě této nahrávka opět takřka bezchybný a je vyloženě radost ho poslouchat. Svým hlubokým atmosférickým chraplákem dodává celému příběhu výjimečnou atmosféru a zkušeně nás provádí celým příběhem. Nejsem sám, kdo sdílí názor, že Marián Geišberg a audioknihy Dominika Dána k sobě již neodmyslitelně patří a ani Jednou nohou v hrobě na tom nic nezmění.