Dolores Redondo – Dědictví kostí

Inspektorka Amaia Salazarová se vrací do údolí řeky Baztán v Baskicku, kde před časem uzavřela případ tzv. basajauna a shromáždila důkazy proti Jasonu Medinovi. Schyluje se k soudnímu líčení. Obviněný Medina, který zavraždil, znásilnil a zmrzačil několik mladých dívek, však těsně před jeho začátkem spáchá sebevraždu. V dopise na rozloučenou, který adresoval Amaie, zanechal stručnou a znepokojující zprávu: Tartalo. Další bytost z baskických mýtů…

…………………………………………………………….

Když koncem loňského roku u nás vyšla kniha Neviditelný strážce od nadané španělské autorky Dolores Redondo, zaujala nejednoho čtenáře. Spojení kvalitní detektivní zápletky s folklórem a mystikou baskického Baztánu v sobě mělo cosi přitažlivého. Nyní se opět vracíme do ospalého údolí, abychom s  Amiaou Salazarovou prožili další případ inspirovaný místními pověstmi.

Dolores Redondo již Neviditelným strážcem pobláznila půlku Evropy a byla dost často přirovnávána k novému Stiegu Larssonovi. Navíc byla úvodní kniha chystané trilogie Baztán, oceněna jako Nejlepší španělská detektivka roku 2013. Autorka naštěstí neusnula na vavřínech a tak velmi záhy přichází s pokračováním této trilogie, do kterého se díky nakladatelství Panteon mohou nyní začíst i čeští čtenáři. Dokázala ovšem autorka udržet nastavenou laťku, nebo bude Dědictví kostí jen rychlokvaškou, která se poveze na popularitě prvního dílu?

Po dočtení Neviditelného strážce zůstala čtenářům velká řada nezodpovězených otázek. Již na první pohled tak bylo patrné, že si autorka připravuje půdu pro pokračování. Nová kniha tedy plynule navazuje tam, kde končí předchozí. Tentokrát se ovšem posuneme v čase o pár měsíců vpřed. Předchozí případ se zdá uzavřený a čeká se jen na vynesení rozsudku. Amaia si mezi tím prošla těhotenstvím a porodila zdravého chlapečka, přestože jí doktoři se stoprocentní jistotou tvrdili, že to bude holčička. Teď ovšem nastal čas, opět se vrátit do práce.

Na úvod ovšem dostane případ, který je tak trochu zklamáním. “Obyčejné” znesvěcení kostela není přesně to, čím by se Amaia chtěla zabývat. Jenže nejvyšší církevní kruhy zastupované otcem Sarazolou si přejí vysloveně ji. Proč? To nikdo neví, přesto se jim snaží policie vyjít vstříc.

Mezitím spáchá vrah nevlastní dcery z první knihy ve vězení sebevraždu. Důvod nikdo nezná, přesto si ho všichni snadno domyslí. Sebevrah ovšem po sobě zanechal obálku určenou inspektorce Salazarové. Ta obsahuje pouze jedno jediné slovo – Tartalo. Mytologický baskický kyklop, jenž vystavoval ohlodané kosti svých obětí u vstupu do jeskyně. Co má tento vzkaz znamenat? A proč se na scéně objevuje další mýtická postava Baskických dějin?

A právě postava tohoto bajného lidožravého kyklopa je pojítkem s předchozí knihou. Mnozí si možná vzpomenou na tajemnou jeskyni, jenž ukrývala řadu kostí. Je tato podobnost čistě náhodná, nebo je pravda daleko tajuplnější? Amaia se tak opět vydává do samého srdce Baztánu, aby čelila svým obavám a nočním můrám z dětství.

Stejně jako v první knize, i zde hraje velmi důležitou roli Amaino dětství. Přestože mu věnováno daleko méně prostoru a jedná se spíše o krátká intermezza, o to důležitější tyto vsuvky pro celý příběh jsou. Pozadu ovšem nezůstává ani přítomnost a řešení každodenních problémů, kterými si hlavní hrdinové procházejí. Hlavně Amainy rozporuplné pocity, kterým musí čelit, když si vybírá mezi prací a rodinou.

Oproti prvnímu dílu získalo pokračování větší spád. Autorka opět spřádá spletitý příběh plný zvratů a šokujících scén. Čtenáři jsou navíc již s prostředím, kde se příběh odehrává, seznámeni, a tak ubylo popisů, které samotný děj rozkouskovávají a zpomalují. Přestože se v akčnosti nemůže rovnat některým severským titulům, má Dědictví kostí pěkně našlápnuto a ve spojení s místní mystikou přidává i něco málo na víc.

Pokud to v prvním díle vypadalo, že si autorka ponechala pěkně otevřená vrátka, zde to jsou přímo vrata do garáže. Po dočtení je tak na první pohled jasné, že číst tuto knihu samostatně nemá v podstatě cenu. Ano, případ vyřešíme, ovšem ty detaily okolo by vám unikaly a věřte, že v této sérii záleží hlavně na detailech.

Dědictví kostí je bezpochyby důstojným nástupcem Nejlepší španělské detektivky roku 2013, kterou v lecčems i překonává. Autorka postupně získává jistotu a i když ani tato kniha není bez chybičky, rozhodně si zaslouží pozornost, a to nejen díky svému jedinečnému spojení detektivky s místním folklórem. Teď už nezbývá nic jiného, než netrpělivě očekávat závěr této povedené trilogie, protože otázek, které autorka nechala nezodpovězené, je více než dost.

Kniha vychází v nakladatelství Panteon
K DOSTÁNÍ JAKO: KNIHA I EBOOK

…………………………………………………………….