David Petersen – Myší hlídka: Černá sekera

Comics Centrum rozhodně nezahálí, a tak po té, co se nám loni úspěšně představila Myší hlídka a její podzimní a zimní příběh z roku 1152, dostáváme do rukou již třetí pokračování této fantastické komiksové série. Tentokrát se však vydáváme proti proudu času a odhalíme tajemství legendární Černé sekyry a moudrého Čakana.

Již v předchozích dvou knihách jsme se mohli přesvědčit, že komiksy o Myší hlídce patří mezi opravdové lahůdky. Ne nadarmo se může David Petersen pyšnit za tuto sérii řadou ocenění v mnoha zemích světa, včetně té pravděpodobně nejvýznamnější – Ceny Willa Eisnera. Po všech tradičních superhrdinských komiksech působila Myší hlídka opravdu svěžím dojmem a byla vyloženě radost ji číst. Nejinak je tomu i u třetího dílu, ve kterém se vůbec poprvé podíváme i za hranice myších teritorií.

Zatímco předchozí dva díly na sebe navazovaly, Černá sekera jde proti proudu. Tentokrát tak necháváme naše hlídkaře odpočinout a vydáváme se zpět do minulosti, konkrétně do roku 1115. Zde se setkáváme s chrabrým Čakanem, který se po setkání se svou vzdálenou příbuznou vydává na dobrodružnou výpravu přes moře k neznámým zemím za mýtickou zbraní vykovanou legendárním kovářem Okujem.

Díky této knize tak dostáváme jedinečný pohled na jednu z nejvýraznějších postav celé série. Černá sekera je v myších teritoriích skutečnou legendou, avšak až s touto knihou dostává konkrétnější obrysy a odhaluje svou minulost. Jelikož se zde Petersen věnuje právě Čakanovi a legendární zbrani, je třetí díl série možné považovat za určitý solitér, který můžete relativně bez problému číst i samostatně.

Samotný příběh této knihy rozhodně není nikterak komplikovaný a nese se ve stylu klasických fantasy příběhů, kdy hrdina putuje za bájným pokladem. V případě Myší hlídky, potažmo Černé sekery, toto klišé však nikterak nevadí. Co ztrácí příběh na originalitě, dohání autor na samotných postavách, které jsou skvěle prokreslené a ukazuje, že ani nepřátelské kuny nemusí vždy patřit ke klasickým “záporákům”.

Pozadu samozřejmě nezůstává ani prostředí, ve kterém se příběh odehrává, vůbec poprvé se tak vydáváme na dalekou pouť mimo myší teritoria. Autor má zkrátka svůj svět vymyšlen do nejmenšího detailu a v tomto ohledu mu rozhodně není co vytknout. Vše je již tradičně podpořené originálním výtvarným pojetím, který se nese ve stejném stylu, jako předchozí dva díly a které i tentokrát obstaral sám autor.

Kresby ani napotřetí nehýří přehnanými detaily. I přes tento fakt se autorovi vždy podařilo přesně vystihnout atmosféru příběhu. Jeho originální a dá se říct, že i úsporná kresba plná velkých barevných až lehce abstraktních ploch, k celkovému vyznění knihy skvěle sedí a zbytečně neodvádí pozornost od hlavních hrdinů a událostí, které na nás v jednotlivých obrazech čekají.