Dalibor Vácha – Šedá

by Schefik · 10.7.2020

Představte si svět, ve kterém Československo stále existuje, Sovětským svazem otřásá občanská válka a stárnoucí agenti StB pátrají po lidech s paranormálními schopnostmi. Právě do takového světa nás zve Dalibor Vácha ve svém nejnovějším románu z alternativní historie: Šedá.

Dalibor Vácha sice není zrovna typickým autorem fantastiky, pár příspěvků tohoto žánru má však již za sebou, včetně několika oceňovaných povídek. Čtenáři se však s tímto autorem setkávají nejvíce v oblasti odborné literatury. Zde se Dalibor Vácha velkou měrou věnuje naší historii (zejména bádání nad československými legiemi). Svou zálibu ve fantastice však již stihl zúročit v povídkové sbírce Jizvák Jim, postapo románu Nikam, či svým příspěvkem do antologie Ve stínu magie. Nyní přichází řada na Šedou, která potěší všechny příznivce alternativní historie.

Není to tak dlouho, co nám Epocha přinesla obdobně zaměřený kousek z pera Romana Bureše. Avšak zatímco Bureš se věnoval především našim západním sousedům a otázkám kolem Vůdce, Dalibor Vácha zůstává trochu více při zemi. Tedy obrazně řečeno. Československo v jeho podání stále existuje, stejně tak vysloužilí agenti StB, kteří se pomalu, ale jistě chystají na důchod. To by nemuselo být ještě nic extra zajímavého, kdyby se na scénu nedostala tajemná “šedá”, která obdařuje úzkou skupinu lidí paranormálními schopnostmi…

Jednou takovou je i sedmnáctiletá Jenovéfa, která se společně se svou rodinou dostala do hledáčku organizace, která podobně obdařené jedince odchytává. Přeci jen, jak se vcelku záhy ukázalo, nadaní jsou pravděpodobně nejcennější komoditou, kterou “naše republika” má. Železná opona je sice již minulostí, některé věci se však nemění. A jednou z nich je i touha po moci, a tak se vcelku pochopitelně stávají nadaní lovnou zvěří.

Předchozí popis může na první pohled evokovat vskutku divokou akční jízdu. Dalibor Vácha je však svébytným autorem, a tak než se k nějaké pořádné akci dostaneme bude to chvilku trvat. Autor nás musí nejdříve seznámit se všemi postavami, kterých rozhodně není málo a v neposlední řadě i s veškerými náležitostmi jeho světa. Vácha jako historik si dává záležet i na nejmenších detailech. A tak ačkoliv je Šedá bez sebemenších pochyb čistokrevnou fikcí, v podání Dalibora Váchy je vše tak nějak uvěřitelnější a reálnější. Vděčit za to můžeme především jeho zkušenostem z oblasti odborné literatury, které se zde nebál využít. Díky tomu sice Šedá není úplně oddechovým čtením, které slupnete za jedno odpoledne, když jí však dáte šanci vrchovatě se vám odvděčí. O tom se ostatně můžete přesvědčit právě v akčních scénách, které patří k tomu nejlepšímu co kniha nabízí.

Na druhou stranu je zde rozvláčnější tempo, které především v první polovině knihy může některé čtenáře maličko odradit. Navíc ani se samotnými postavami si kdo ví jak hluboké pouto nevytvoříte. Ne snad že by byli nesympatické, avšak vzhledem k tomu, že v knize sledujeme hned několik příběhových linií, je zde prostoru na navázání vztahu s hrdiny trochu méně než bychom čekali.

Šedá tak rozhodně není úplně bez chybičky a pravděpodobně neoslní úplně všechny fanoušky tohoto žánru. Rozhodně ji však nejdou upřít nesporné kvality, které autor projevuje především v oblasti historie a vůbec celkového tématu, který se rozhodl ve své knize zpracovat. Pokud vás tedy zajímá tak trochu jiný pohled na naše alternativní dějiny šmrncnutý trochou paranormálna a nevyžadujete od knihy neutuchající akci, mohla by vás Šedá rozhodně oslovit.