Chabouté – Moby dick

Bílá velryba Hermana Melvilla po právu patří mezi nejvýznamnější díla americké literatury. Žel bohu vzhledem ke svému rozsahu a jazyku je pro většinu běžných čtenářů dnes prakticky nedostupná. Pokud však patříte mezi ty, které Moby dick zároveň láká a děsí, mohla by pro vás být ideální komiksová adaptace francouzského kreslíře Christopha Chaboutého, jenž je více než důstojným zpracováním jednoho z největších děl americké literatury.

Základní linie příběhu kapitána Achaba a Bílé velryby je notoricky známá. Ostatně kromě samotné knihy, můžeme sáhnout i po audioknize, popřípadě po některém ze šesti filmových zpracování. Ani samotný komiks není pro Bílou velrybu velkou neznámou. V roce 2011 zde vyšla komiksová adaptace Lance Stahlberga. Ta však byla určena primárně dětem a tak měla s rozmachem a naléhavostí knižní předlohy jen pramálo společného.

To však rozhodně není případ Chaboutého a jeho Moby Dicka, jenž na náš trh přináší nakladatelství Argo. Kouzlo Melvillovi Bílé velryby tkví především v tom, že se nejedná pouze o prachobyčejné stíhání nepolapitelného dravce. Hon na velrybu zde tvoří jen atraktivní kulisu, na které autor rozehrává svou složitou hru plnou emocí, síly myšlenek a nezdolné touhy člověka dojít k vytouženému cíli za jakoukoliv cenu. V mnoha ohledech si tak kapitán Achab nic nezadá s fanatickými diktátory našich dějin, pro které může být i předobrazem. A právě toto poselství myšlenek a střetu fanatismu s racionalismem může být aktuální i v dnešní době. Melvillovo dílo je tak v mnoha ohledech aktuální i dnes.

A právě tento relativně komplikovaný příběh se podařilo Chaboutému vcelku věrně zachytit  i na stránkách svého komiksu. Je samozřejmě jasné, že budeme o leccos ochuzeni, přeci jen jakákoliv adaptace Melvillova díla je více než komplikovaná, Chaboutému se to však podařilo patrně ze všech nejlépe. Jednotlivým panelům tak nechybí takřka nic co nalezneme v samotné předloze, jen nám je tento francouzský kreslíř překládá notně stravitelnější formou. Díky tomu se mohou k této klasice dostat i ti, kteří by za normálních okolností nechala Bílá velryba zcela chladnými.

Celkové atmosféře a vyznění příběhu dopomáhá umě vyvedený scénář, v českém vydání pak pochopitelně překlad, jehož se zhostili Stanislav Václav Klíma a Marie Kornelová. V tomto případě však hodně důležitou roli hraje i samotná kresba komiksu. Ten je vyveden v černobílých barvách, kdy autor střídá podle naléhavosti a nálady příběhu buď černou kresbu na bílém pozadí, nebo bílou na černém. Lehké a přesné linie zde však nečekejte, ale spíše rozevlátou a neotesanou linii, která v mnohém připomíná i hrdiny tohoto románu. Chabouté navíc umě střídá pasáže plné textu s těmi, ve kterých si vystačí pouze se samotnou kresbou. Díky tomu získává příběh na větší dynamice a snáze mezi sebou odlišíme ponuré a naléhavé scény, kterých je zde více než dost.

O tom že se jedná o jedinečné dílo svědčí i samotné zpracování komiksu. Argo si i tentokrát dalo skutečně záležet a už když vezmete knihu do ruky je jasné, že toto není pouze obyčejný komiks. Samotný příběh nalezneme na pevném kvalitním papíru, jenž se ukrývá za líbivým přebalem s efektní ražbou, měděně zlatými předsádkami a plátěným hřbetem. To vše dává Chaboutému Moby dickovi nádech výjimečnosti.

Bohužel nic není dokonalé, tedy alespoň na první pohled. Samotný formát této knihy je na komiks malý. Bezpochyby by mu více slušela podobná velikost, jakou Argo zvolilo u Lady Mechaniky, či Mila Manary. Na druhou stranu by pak i samotná cena tohoto jedinečné díla byla poněkud jinde. Naštěstí však Chabouté nevyužívá mnoho panelů na jednu stranu, ve většině případů si vystačí se třemi až pěti. Díky tomu jsou jednotlivé obrazy i v tomto “zmenšeném” formátu dostatečně velké a tak nebudete mít vcelku žádný problém s četbou, či rozlišením detailů u jednotlivých kreseb, přesto si nejeden fanoušek nejspíše povzdechne, že by tomuto dílu slušela tradiční “francouzská žiletka”, či o něco větší formát patrně o něco více.