Bryan Hitch – Liga spravedlnosti 3: Bezčasí (Rebirth)

Liga spravedlnosti vždy měla patřit k tomu nejlepšímu co DC univerzum nabízí. Tým složený z největších hvězd tohoto vydavatele je tak bezesporu stálicí. Přesto se nedá ubránit dojmu, že v rámci Rebirthu, jí tak nějak dochází dech. Předchozí dvě knihy Briana Hitche zanechali ve čtenářích vskutku rozpačité dojmy. A bohužel i v případě Bezčasí platí – Do třetice všeho dobrého a zlého. V tomto případě tedy hlavně toho zlého.

Komiksový kreslíř a scénárista Bryan Hitch se sice snaží pojmout celou Ligu spravedlnosti hodně líbivým a akčním stylem, bohužel však sázka na krásu a přehršel akčních scén rozhodně nestačí. O tom jsme se ostatně mohli přesvědčit již ve dvou předchozích knihách, kdy se obzvláště Epidemie moc nepovedla.  Trochu paradoxně je tak nejlepším příspěvkem Ligy spravedlnosti do Znovuzrození hrdinů DC její crossover se Sebevražedným oddílem, který však nepsal Hitch. Nyní má tento scénárista další možnost napravit si alespoň trochu reputaci a vytáhnout výkladní skříň celého DC univerza z bahna šedého průměru až podprůměru.

Jak už však první odstavec mého textu naznačuje, je to marné. I když, abychom Hitchovi zase tolik nekřivdili Bezčasí je rozhodně lepší, než předchozí kniha, avšak na víc než slabý průměr to rozhodně nestačí. Přitom námět není vůbec špatný, čtenářům slibuje dalšího zajímavého soupeře, kterému se bude muset Liga spravedlnosti za záchranou světa opět postavit. Bohužel samotné provedení maličko pokulhává. A občas se nedá ubránit dojmu, že Brian Hitch musí mít v hlavě pořádný bord… ehm  pardon, chaos.

Právě chaos bude patrně to nejvýstižnější slovo, které bude vystihovat tento komiks nejlépe. Hitch v tomto kousku neustále skáče mezi scénami, jednotlivými hrdiny, místy, ale i časy. A tak zatímco jsme s princeznou Dianou, či Aquamanam v hluboké minulosti, Green Lanterni, či Cyborg se ocitají v naopak ve vzdálené budoucnosti a nad tím vším dlí Superman s Batmanam, kteří se pohybují tak nějak mimo čas. Zkrátka a dobře, hodně šílená akční jízda, která sice při hodně bližším pohledu dává i vcelku smysl, ale nejednou se vám z ní pořádně zatočí hlava.

To ostatně platí i pro samotné hrdiny, kteří se tentokrát musí postavit zbrusu novému nepříteli, jenž si říká Bezčasí. Společnými silami by jej možná dokázali zastavit, jenže Liga byla rozdělena a roztroušena v čase do klíčových bodů moci… a pokud se Bezčasým podaří tyto okamžiky zničit, superhrdinové nebudou nikdy existovat a Bezčasé už nikdo nezastaví. A tak se musí jednotliví členové Ligy spravedlnosti postavit sami ohromné přesile a pokusit se o “zázrak”…

Samotný nápad s Bezčasím je bezpochyby zajímavý, jen kdyby se jej Hitch nesnažil pojmout jako zběsilý akčnák, plný dynamických střihů, ve kterých prakticky nestíháme ani pořádně sledovat co se děje, natož komu se co děje. V případě této knihy by tak rozhodně platilo, že méně je někdy více. Hitch nás doslova zahltí jednak nepřeberným množstvím informací, a druhak svou snahou čtenáře přesvědčit, že je doslova bezednou studnicí nápadů.

Což o to, to on i možná doopravdy je a díky samotnému konci se dokonce zdá, že má s Ligou pevně dané plány, které se před námi začínají maličko otevírat. Na druhou stranu tento scénárista působí jako nebroušený diamant, kdy ještě zdaleka nezískal takový smysl pro detail a vůbec celkovou stavbu příběhu, jako jeho zkušenější kolegové. Díky tomu působí samotná kniha trochu chaoticky a nezachrání ji ani pár světlejších okamžiků. Ano, rozhodně je to lepší než Epidemie, zároveň však nečekejte, že by vás třetí book Ligy spravedlnosti ze Znovuzrození hrdinů DC příliš uspokojil…