Bloodborne – karetní hra
Spojení známých značek a licencí s deskovými hrami je vcelku běžná věc. Ostatně stačí vzpomenout taková jména, jako jsou Star Wars, Pán prstenů, Hra o trůny a mnoho a mnoho dalších. Všichni ti mají v deskoherním světě nějakého svého zástupce. Nyní se do této společnosti přidává i temná konzolová hra Bloodborne, která se dočkala povedené karetní hry ze stále CoolMiniOrNot od legendárního Erica M. Langa.
Česká verze této karetní hry si od svého oznámení prošla celou řadou peripetií a odkladů. V tomto ohledu se vyznamenala především samotná společnost Sony, kde se Bloodborne zasekl na dlouhé měsíce při schvalování tiskových dat. Dobrá věc se však nakonec podařila a tak se s nemalým zpožděním a odkladem dostává Bloodborne i na náš trh, v kompletní lokalizované verzi od společnosti Blackfire.
Bloodborne bude bezpochyby jedna z her, kde nemalý podíl na prodejích bude mít především slavné jméno. Ostatně, proč ne. Funguje to u celé řady dalších her, tak proč ne zde. Stačí vzpomenout na 14 500 prodaných kopií deskové Hry o trůny. Když se k tomu navíc přidá věhlasné jméno herního vývojáře, jako je tomu právě v případě Bloodborne, není v podstatě proč váhat s koupí. Jediné, co by snad mohlo zkazit nadšení hráčů by byla vyloženě špatná hra. V případě Bloodborne to však rozhodně neplatí a vy se tak můžete plni očekávání ponořit do katakomb Kalicha a postavit se známým monstrům ze stejnojmenné videohry.
Není to však jen samotný název, jména monster a názvosloví, jenž nás bude v průběhu této karetní hry doprovázel, ale i celková grafika, která se nese v hávu původní videohry. Fanoušci Bloodborne tak budou bezpochyby vrnět blahem a s láskou, či jadrnými výrazy vzpomínat na tuhé boje s jednotlivými bossy. Znalost původní hry tak nemalou měrou dopomáhá k celkové atmosféře, na hratelnosti však nemá výraznější podíl. Hra by tak zcela stejně fungovala i s neznámými monstry, které by nevyužívaly známou licenci. Díky tomu se nováčci, kteří se s Bloodborne až doposud nesetkali, nemusí cítit příliš ochuzeni. Hru si tak bez problému užijí i bez toho aby věděli, kdo přesně je ta Mergova kojná, či Vikářka Amélia.
Bloodborne karetní hra na první pohled působí jako kooperativní záležitost. Společně s vašimi protihráči budete postupně procházet katakomby Kalicha, bojovat s monstry a sbírat jejich ozvěny krve. Tímto však jakákoliv spojitost s kooperativními hrami končí. V Bloodborne hraje především každý sám za sebe a je jen na vás zda se vám podaří naplno využít vašich schopností, dokážete oklamat své protivníky a volbou správné strategie získat co nejvíce ozvěn krve, které vedou k celkovému vítězství.
Dopodrobna vysvětlovat pravidla tentokrát nebudu, jednak jsou skutečně jednoduchá a neskrývají výraznější záludnosti, ale především na Youtube již najdeme velice hezký návod od kolegů z Nithranie, který rozhodně doporučuji. V průběhu krátkého videa se skvěle s hrou seznámíte a na názorných příkladech vám budou vysvětlena všechna potřebná pravidla. Ty tedy necháme více méně stranou a zaměříme se na samotnou hru.
Hra je primárně určena pro 3-5 hráčů od 14 let, bez problému ji však zvládnou i o něco mladší hráči, kteří již nabrali dostatek zkušeností. Věkové doporučení je zde jednak kvůli tématu a druhak kvůli blafování, které tvoří jeden z nosných pilířů této hry. Intriky a úskoky jsou zde velice důležité, jelikož jen správná strategie a také trochu toho nezbytného štěstí vás může dovést až k vítězství.
Na této nelehké cestě vás čeká vždy jedenáct monster, tvořených vždy 7 nižšími démony, třemi bossy a jedním finálním bossem po jehož poražení končí celá hra. Monster a bossů je v balení hry povícero. Ostatně jen finálních bossů zde najdeme hned pět s tím, že se v každé partii utkáme vždy jen s jedním, což nám určí náhodný los, popřípadě dohoda se spoluhráči. Díky tomuto náhodnému nalosování je vždy zajištěna určitá variabilita hry, díky které není ani jedna partie stejná. Tedy alespoň v počátečních partiích. Pokud si totiž Bloodborne skutečně hodně oblíbíte, určité repetitivnosti se prostě nevyhnete. To je však příklad skoro všech her a tak se toto nedá brát za výraznější nevýhodu. Snad jen finálních bossů mohlo být v balení přeci jen o něco více.
Velkým kladem je naopak fakt, že hra funguje naprosto bez problémů v jakémkoliv počtu hráčů. Je tedy úplně jedno, zda hrajete ve třech, či pěti hráčích, hra si svou náročnost jednoduchým způsobem vždy přizpůsobí (zvýší se počet životů u monster) a tak ani jedna z variant není o nic lehčí, či náročnější. Když už jsme u celkové náročnosti, která byla ostatně hlavní devizou původní videohry, čeká na vás v tomto ohledu menší zklamání. Ne snad, že by souboje, či monstra nebyla řádně tuhá, celková obtížnost se však přeci jen s původní předlohou nedá srovnávat.
Může za to především fakt, že Bloodborne je ve výsledku skutečně jednoduchá hra s takřka primitivním “soubojovým” systémem, kterou snadno vysvětlíte během deseti minut a vůbec nic vám nebrání naplno se ponořit do hry. Ve hře se navíc nedá fakticky umřít, což sice ocení především nováčci, zároveň se však snižuje celkové napětí. Motivace a následná radost z porážky některého z bossů tak dostává menší trhliny. V tomto ohledu je Bloodborne skutečně přístupnou hrou, která se snaží cílit na co největší okruh hráčů. Nováčci budou nadšení, zkušenější hráči v této hře však najdou spíše odpočinkovou záležitost.
Hra je navíc nemalou měrou ovlivněna i prvkem náhody, kdy jednu část tvoří samotné karty. Prakticky nikdy předem nevíte, jaké karty zahrají vaši protihráči, což ale není zase takový problém, jelikož se snažíte společnými silami porazit dané monstrum. Trošku horší je to právě ve chvílích, kdy na vás monstra, či bossové budou útočit. Jejich útok je totiž řízen hodem kostky a nedá se před ním prakticky nijak bránit. Navíc za hodně nepříznivých okolností se vám může snadno stát, že vás příšera během jednoho kola vyřadí zcela z boje. Ano, není to příliš pravděpodobné, ale i tato možnost zde je.
K monstrům se váže ještě jedna menší připomínka. Před každou partií náhodně nalosujete do jednoho balíčku předem daný počet monster a nižších bossů. Jejich pořadí však není nijak předem dané. A tak se vám může hned na začátku partie stát, že potkáte skutečně tuhého protivníka, který vám řádně zavaří. Po jeho poražení tak mohou ostatní protivníci působit, jako procházka růžovou zahradou. Toto je maličko nevyvážené, na druhou stranu právě náhodné nalosování karet s monstry zajišťuje znovuhratelnost, což je bezpochyby pro většinu hráčů jeden z nejdůležitějších aspektů hry.
Bloodborne: karetní hra má tak sice pár drobnějších vad na kráse, rozhodně se však nejedná o nic, co by zásadnějším způsobem kazilo celkový dojem ze hry. Ten naopak povyšuje krásné grafické zpracování a vůbec celkové použití licence známé videohry. Když k tomu připočteme relativně krátkou herní dobu 30-45 minut a jednoduchá pravidla stává se z Bloodborne velice atraktivní kousek pro široké spektrum hráčů, kteří zatouží okusit temnou atmosféru prokletého města Yharnam.
