Ben Aaronovitch – Měsíc nad Soho

Jedna z nejúspěšnějších městských fantasy uplynulého desetiletí se vrací na pulty knihkupců s druhým dílem. Na Petera Granta a londýnskou Metropolitní policii i tentokrát čeká zapeklitý případ, na který budou s největší pravděpodobností jeho kouzelnické schopnosti krátké. Dokáže však Měsíc nad Soho napravit u čtenářů poněkud rozporuplné pocity, které v nich zanechaly Řeky Londýna?

Už první díl této série rozhodně dokázal zaujmout. Originální obálkou počínaje a zajímavým spojením všedního světa a magie konče. A ani druhý díl není v tomto ohledu jiný. Již na první pohled vás bezpochyby zaujme další “šílená” obálka Kateřiny Bažantové. Jejíž kresby se tak stávají jasným poznávacím znamením této série. Díky tomu je více než jasné, že si Petera Granta a jeho případy jen tak s něčím nespletete.

Měsíc nad Soho úzce navazuje nad předchozí díl, takže rozhodně nečekejte nějaký delší úvod či představení hrdinů. To jsme si již odbyli v předchozí knize a na podobné výstřelky zde již není čas. Pokud jste tedy Řeky Londýna nečetli, rozhodně doporučuji začít právě touto knihou. A to i přesto, že obě knihy skrývají relativně uzavřený příběh, narážky na předchozí události však najdeme na každém kroku a bylo by škoda se o tyto detaily připravit.

V Měsíci nad Soho se můžeme těšit na případ mrtvého jazzového saxofonisty Cyruse Wilkinsona. Ten bezprostředně po svém vystoupení zkolaboval a zemřel. Na první pohled sice nešťastné, ale přirozené úmrtí. Nic nenasvědčuje cizímu zavinění. Ovšem magie se tak snadno ukrýt nedá a Peter u Wilkinsona prakticky okamžitě nachází vestigia, jenž svědčí o použití kouzel. Nový případ tak klepe na dveře a Peter se spolu se svým učitelem vrchním inspektorem Nightingalem vydává po stopách vraha, který má nadpřirozené schopnosti…

Aby toho ovšem nebylo málo, přidává se ještě jedno vyšetřování, při němž budou s oběťmi soucítit především čtenáři mužského pohlaví. V londýnských ulicích řádí takzvaná vagina dentata. Tato zubatá vagina likviduje penisy svedených mužů, kteří následkem zranění a prožitého šoku umírají. Zkrátka, s některými ženami není dobré si zahrávat, obzvláště pokud nechcete přijít o svoji chloubu pánové…

Pokud ve vás po dočtení prvního dílu série zavládly rozporuplné pocity, mohu vás ujistit, že Měsíc nad Soho je prakticky ve všech ohledech lepší než Řeky Londýna. Tím nejpodstatnějším je asi fakt, že se Ben Aaronovitch tentokrát rozhodl ubrat z četných pohledů do historie a popisů Londýna, který v předchozí knize zbytečně kouskovali jinak zajímavý příběh. Díky tomu má Měsíc nad Soho daleko lepší spád a příběh plyne daleko přirozeněji kupředu. Ale i v této knize můžeme nalézt nějaké to zaškobrtnutí, které trošku kazí celkový zážitek z četby.

Další výtku bychom mohli nalézt ve skutečnosti, že se autor rozhodl v této knize hned pro dvě detektivní a příběhové linie, které zbytečně celý příběh komplikují a znesnadňují tak samotnou orientaci v ději. Co však můžeme kvitovat s povděkem je fakt, že se Aaronovitch tentokrát v otázkách magie držel relativně při zemi a do příběhu ji dávkoval pouze v přesně daných malých dávkách. Díky tomu je toto spojení daleko přirozenější a k celkovému vyznění knih, hlavně s ohledem na detektivní linii, skvěle sedí.

Stále sice platí, že tato série asi neuchvátí nekonečné zástupy čtenářů, v druhém díle však můžeme vidět značný posun kupředu a bude tedy zajímavé sledovat, kam se dál bude příběh Petera Granta vyvíjet. Navíc nemůžeme Benu Aaronovitchovi upřít jedinečnou vlastnost přimět čtenáře otáčet stranu za stranou i přesto, že k samotnému příběhu mají nejednu výtku. Po dočtení tak nezbývá než vyhlížet s očekáváním třetí díl série, který vyjde pod názvem Šepot  podzemí a doufat, že se autorovi podaří udržet stoupající kvalitu jeho série…