Azul: Vitráže Sintry – desková hra

Když si pro nás na jaře loňského roku připravila společnost Mindok nádherně zpracovanou hru Azul, srdce nejednoho hráče zaplesalo. Tato povedená abstraktka bezpochyby dokázala zaujmout a dá se říct, že stála u aktuálního boomu abstraktních her u nás. Po Sagradě, Noctiluce a mnoha dalších se nyní “král” vrací na scénu, aby všem svým následovníkům ukázal, jaké je tajemství jeho úspěchu, tentokrát v podobě Vitráží Sintry.

Za samotnou hrou stojí stejně jako v případě původního Azulu, známý designer Michael Kiesling (Vikingové, Asara, Mexica, Tical). Ten i v aktuální novince staví na stejných principech, jako u hitu loňského roku, tentokrát však přidává o něco více možností, strategických rozhodnutí a podmínek, které dělají z původního jednoduchého konceptu daleko hráčtější hru, ve které mají hráči daleko více možností k taktizování.

Ostatně právě to byla jedna z hlavních výtek původního Azulu. Mimochodem srovnávání s původní hrou se zde asi jen tak nevyhneme, což je na druhou stranu vcelku pochopitelné. Hráči si tak v Azulu sice mohli vzájemně do určité míry škodit a taktizovat, vše ale probíhalo na skutečně základní úrovni. Vitráže Sintry však tyto základní principy posouvají o něco dále, čímž dávají hráčům do rukou o něco větší svobodu v rozhodování, jak s jednotlivými tahy naložit. To však maličko předbíháme, podívejme se nejdříve co nádherná stylizovaná krabice v sobě ukrývá.

Už původní hra vsázela na úžasné grafické zpracování, které si spoustu hráčů doslova získalo na první pohled a ani Vitráže Sintry v tomto ohledu nikterak nezaostávají, ba právě naopak. Grafické zpracování tak zde hraje prim a opět jde ruku v ruce s úžasnou jednoduchostí a především funkčními herními mechanismy, díky kterým se z Azulu opět stává ideální společník pro příjemně strávené rodinné odpoledne. 

Zatím se stále může zdát, že vlastně popisujeme původní Azul, avšak už při pohledu do samotné krabice, vám bude jasné, že změn, které si pro nás autoři hry připravili nebude úplně málo. Ano, opět se můžeme těšit na perfektně zpracované hrací kameny. Tentokrát však “dlažbu” z původní hry nahradili “barevné skleněné tabulky do oken”.  Ve Vitrážích Sintry se totiž stáváte mistrem sklenářem a vaším úkolem bude pomocí skleněných tabulek dokončit co nejvíce oken královského paláce. Za jejich dokončení budete sbírat vítězné body, které následně povedou až k vašemu vítězství.

Základní herní mechanika – sbírání herních kamenů, které následně umisťujete na svou hráčskou desku zůstává stále stejná. Pokud vás v tomto ohledu zajímá víc, zkuste moji předchozí recenzi na původní Azul. Tentokrát se zaměříme především na rozdíly, které aktuální verze přináší. Ačkoliv se na první pohled může zdát že hráči, kteří již mají původní Azul za sebou zde budou jako doma, pár věcí k nastudování zde přeci jen je. Vše se naštěstí opět nese v co nejjednodušším duchu, díky čemuž se vysvětlení pravidel opět zúží na pár minut a vám nebude nic bránit užít si tuto nádhernou hru naplno.

Změn oproti původní hře je hned několik. Patrně tou nejviditelnější jsou samotné hráčské desky. Ty jsou nyní daleko variabilnější. Kromě pevně dané spodní části totiž každý hráč dostává i osm oboustranných desek s vitrážemi, na které budete umisťovat své “tabulky skla”. Vitráže navíc budete v průběhu hry otáčet, či dávat zcela pryč, podle toho jak je budete postupně zaplňovat. Každá hra tak bude mít trochu jiné rozestavění, což ve spojení s náhodným rozlosováním hracích kamenů přidává hře na variabilitě.

Hráčské desky však nejsou jedinou věcí, které zde prošli změnou. Nyní je zde například podmínka toho, že když si berete tabulky skla z připravených výloh můžete všechny kameny použít pouze v rámci jedné vitráže. Zbytek nevyužitých kamenů musíte odhodit, což sebou samozřejmě nese i záporné body. Právě tato změna donutí hráče o svých tazích daleko více přemýšlet.

Když k tomu připočteme i postavu samotného skláře, který se pohybuje nad vaší hráčskou deskou a udává hráčům možnost které vitráže mohou zahrát (pouze ty napravo od něj), stává se z jinak veskrze jednoduchého Azulu vcelku “přemýšlivá” záležitost, u které už bude potřeba o něco více přemýšlet nad svými tahy a tak i více taktizovat.

Jednou z posledních zásadních změn, kterou Azul prošel je pevně daný počet kol, na který se Vitráže Sintry hrají. Zatímco u původního Azulu to bylo vcelku variabilní a záleželo na tom, kdy některý z hráčů zaplní svými kameny  jednu řadu své mozaiky, Vitráže Sintry se hrají na šest kol, během kterých máte na výběr ze dvou akcí. Buď budete umisťovat některé z tabulek skla do svých vitráží, nebo se můžete rozhodnout přesunout figurku svého skláře co nejvíce doleva. Díky tomu se můžete s trochou štěstí vyhnout penalizaci za přílišný počet odhozených kamenů, či se pouze oproti svým protivníkům dostat do výhodnější pozice pro následující tah.

Pomyslnou třešničkou na dortu jsou pak speciální bonusové tabulky, které se před začátkem hry umístí na počítadlo bodů. Právě ty jednak slouží jako počítadlo kol a druhak určují i barvu skleněných tabulek, které vám v daném kole přinesou bonusové body. Díky nim tak hráči dostávají do rukou další možnost na případné plánování.

Jedinou menší výtku, a to především z osobního hlediska, bych měl pravděpodobně pouze k samotným hráčským deskám a vitrážím na které umisťujete jednotlivé skleněné tabulky. Nevím zda se jedná pouze o mojí nešikovnost, či bude zakopaný pes trochu jinde, ale zákonitě se mi při každé otočce vitráží dařilo pobourat si půlku herní desky, což vás občas dokáže vytočit až do nepříčetna. Ostatně, hráčské desky nebyly úplně ideální ani u původního Azulu, takže v tomto ohledu nedošlo k příliš změnám. Kvitovat s povděkem však můžeme fakt, že jsou hráčské desky z pevného kartonu a ne pouhé čtvrtky jako tomu bylo dříve, tudíž by měli i více vydržet.

Dojem který ve vás tato hra zanechá, se tak nese ve velice podobném duchu, jako tomu bylo u původního Azulu, oproti němu však v aktuální novince autoři přišli s celou řadou změn. Ty původní povedenou hru posouvají o něco kupředu, směrem ke hráčtějším titulům. Své místo na trhu si tak Vitráže Sintry bezesporu snadno obhájí. Pokud však již máte doma původní Azul a k němu i Sagradu, zde už bych byl s pořízením maličko na vážkách. Pro fanoušky abstraktních her však pravděpodobně není co řešit a koupě je takřka povinností.