Arkham Horror (třetí edice) – desková hra
Je tomu již více než třicet let, co světlo světa spatřila výpravná dobrodružná hra inspirovaná dílem mistra hororu H. P. Lovecrafta. Arkham Horror se v průběhu let stal obrovskou ikonou, na které vyrostlo několik generací hráčů. A jak se zdá, tato značka se evidentně do důchodu ještě zdaleka nechystá, na český trh totiž právě zamířila již třetí edice (druhá česky) této veleúspěšné hry.
Deskové hry na motivy povídek H. P. Lovecrafta se těší obrovskému zájmu fanoušků po celém světě a ani u nás tomu není jinak. Atraktivní kulisy, mocní nepřátelé a mystická tématika táhne. Když k tomu připočteme propracované mechanismy samotných her, které vsází především na kooperaci jednotlivých hráčů, je na úspěch vcelku slušně zaděláno. A právě Arkham Horror byl vždy jednou z vlajkových lodí celého tohoto univerza. Ostatně druhá edice této hry z roku 2005 se jen u nás prodává již přes deset let, což o něčem svědčí. Všechno ale jednou končí a tak nastal čas se s touto edicí rozloučit a přivítat plnohodnotného nástupce.
Ten staví na podobných základech, jako původní verze z roku 2005. Přesto však obsahuje celou řadu novinek a vylepšení, díky kterým se ze třetí edice Arkham Horroru stává zcela nová hra, která si rozhodně zaslouží naši pozornost. Podle aktuálních trendů, kterým se FFG vydalo i nejnovější edice Arkham Horroru se více zaměřuje na nové hráče, přesto by rozhodně neměla uniknout ani ostříleným harcovníkům, kteří mají původní Arkham i s celou řadou rozšíření již doma. Hra je určena pro 1 až 6 hráčů od 14 let s tím, že v rámci jedné partie byste se měli vejít do tří hodin herního času.
Třetí edici Arkham Horroru má na svědomí ostřílená Nikki Valens, která stála již za takovými hrami jako je Eldritch Horror, či za druhou edici Panství hrůzy, včetně celé řady rozšíření pro obě hry. Na rozdíl od Eldritche, který stavěl na základech původního Arkhamu, se však v aktuální novince autorka rozhodla vydat zcela novou cestou. Ano, opět na nás čeká výprava do ulic zapadlého městečka Arkhamu a ani o Prastaré nepřijdeme, avšak oproti původní hře toho aktuální novinka od společnosti Blackfire nabízí o trochu víc.
V průběhu herního kola sice vycházíte z podobných principů a budete plnit podobné věci, jako u původní hry, avšak to nejdůležitější se do jisté míry mění. Zatímco v původním Arkhamu vám šlo především o to pozavírat brány, kterými Prastarý proniká na náš svět, nová edice se v daleko větší míře zaměřuje na samotný příběh. O tom ostatně svědčí i přítomnost čtyřech scénářů, kterými si budete v rámci této hry moci projít. A věřte, že tyto scénáře toho nabízí mnohem víc, než jen snahu o zapuzení prastarého.
Samotný příběh totiž není vždy striktně definován. Ano, jsou zde postupné cíle, kterými budete muset projít. Zároveň však velice záleží na vaší rychlosti, ale především pak rozhodnutích, které budou definovat další vývoj vaší hry. Ten je zde definován především pomocí očíslovaných karet zápletky, pomocí kterých se před vámi bude rozvíjet samotný příběh, který se bude dále větvit podle toho, jak se vám v samotné hře vede, či nikoliv. S podobnými principy jsme se mohli setkat již v nedávno vydaném Falloutu, kde příběhová část hrála také velice důležitou úlohu. Díky tomuto pojetí hra získává na ještě hutnější atmosféře, která vás zcela pohltí.
Scénářové pojetí má však také jednu dost podstatnou nevýhodu a tím je vcelku pochopitelně počet her. Jednotlivé scénáře sice můžete odehrát klidně několikrát za sebou a zkoušet nové varianty postupu a postupně tak objevovat jednotlivé zákoutí hry, jisté však je, že dříve nebo později vám prostě čtyři scénáře ze základní krabice stačit nebudou. V originále je sice už dostupné jedno větší rozšíření, avšak kdy a jestli vůbec se ho dočkáme i u nás zatím není vůbec jisté.
Abych však FFG nekřivdil, byť čtyři scénáře nejsou kdo ví jak mnoho, Arkham má jednu speciální vlastnost. Její celková náročnost je přímo závislá na počtu hráčů, kteří hru hrají. Zatímco ve dvou se dá mluvit v rámci kontextu dokonce o procházce růžovou zahradou, v šesti se připravte na dokonalé peklo, během kterého vás hra totálně sežvýká a neodpustí jedinou chybu. V tomto ohledu může někdo namítat, že vyvážení hry není na moc dobré úrovni, mě se naopak tento přístup vcelku líbí, ve dvou, či třech hráčích si můžete zažít určité postupy, které pak naplno využijete při hře všech hráčů. Aby vám to však hra nedala úplně zadarmo, je potřeba zvýšit i obtížnost. Je to vcelku pochopitelné, byť to samozřejmě nemusí vyhovovat všem. Na druhou stranu, právě tímto přístupem hra získává alespoň trochu na znovuhratelnosti, jelikož celkový dojem bude při různém počtu hráčů, vždy trochu jiný.
Jednou z dominant této hry bude bezpochyby nový modulární herní plán, který do hry přináší daleko větší variabilitu. A to nejen pro samotné hráče, ale především pak pro autory, kteří si mohou s jednotlivými lokacemi daleko lépe vyhrát a při tvorbě nových expanzí nebudou potřebovat tolik nového herního materiálu. V každém scénáři se tak vydáte do zcela nových míst, budete objevovat nová zákoutí Arkhamu, získávat nové předměty, pomocníky, ale i protivníky, kteří vám rozhodně nic nedají úplně zadarmo.
Toto pojetí je samozřejmě hodně atraktivní a nejeden hráč ho bezpochyby uvítá. Zároveň je však potřeba zmínit i to, že kromě nesporných výhod ukrývá i jedno menší nebezpečí. Jednotlivé dílky mapy mají na sobě klasické “zámky”, které mohou při častějším hraní a neustálém skládáním herního plánu maličko trpět. Je tedy opravdu dobré dávat si při skládání alespoň trochu pozor, abyste si zbytečně jednotlivé dílky neponičili. Herní plán je naštěstí z relativně silného a tvrdého kartonu a tak se snad nemusíte bát, že byste mapu zničili již při první hře.
Kromě herního plánu však zůstává vše více méně při starém a tak se můžete těšit na záplavu žetonů a hracích karet, které tvoří hlavní gró této hry. Na závěr tak nezbývá, než zmínit i základní herní mechanismy. Samotná hra již tradičně probíhá v kolech rozložených do čtyřech fázích. V rámci tahu vyšetřovatelů mají hráči vždy dvě akce, které mohou využít buď k pohybu, útoku, vyhnutí se nestvůře, soustředění, luštění stop aj. Po odehrání všech hráčů přichází na řadu nestvůry. Jejich tah je oproti původnímu Arkhamu značně zjednodušen a očesán. Celkovému zážitku to však rozhodně nikterak neškodí. Následně každý z vyšetřovatelů vyhodnotí ve své lokaci střetnutí, které probíhá pomocí příslušného balíčku karet.
Poslední částí herního kola je takzvaná Fáze mýtu, která oproti původní hře doznala celé řady změn. V průběhu této fáze si každý hráč tahá z hromádky mýtu (který je vždy určen samotným scénářem) dva náhodné žetony a ty vyhodnotí. Narazit zde můžete například na nové stopy, rozšíření zkázy po městě, výbuch bran, objevení nestvůry, či nové vydání Arkhamských novin. Od této fáze moc kladných věcí skutečně neočekávejte. Snad jen v případě, že si vytáhnete prázdný žeton. V té chvíli si totiž můžete oddechnout, pro dané kolo se nic neděje. A to je v podstatě vše.
Jak již bylo řečeno, třetí edice Arkham Horroru přišla s celou řadou změn, která sice nemusí vyhovovat úplně všem, rozhodně však posouvá celkový koncept hry k modernějším titulům. I díky tomu má tento kousek daleko větší šanci uspět i v dnešní tvrdé konkurenci, která Arkhamu rozhodně nic nedaruje. Ano, hra určitě není úplně bez chybičky a najdeme zde celou řadu věcí a herních mechanismů, se kterými může mít někdo problém, rozhodně se však dá říct, že Arkham Horror omládl a rozhodně má co nabídnout i zcela novým hráčům, které až doposud tato legenda míjela.
