Antonín Mazáč – Letargie
ANOTACE:
Když se objeví mrtvola muže s přezdívkou „oko ulice“, řeší vyšetřovatelé případ jako standardní vraždu. Brzy ale následuje další brutální čin. Obětí je pochybná existence, která to stejně jako „oko ulice“ hrála na dvě strany. Je jasné, že pachatel si své oběti vybírá podle specifického klíče. Policie požádá o pomoc Alexandra Krause, jenž míval na starosti „práskačskou“ agendu. V současnosti píše krimi články do novin a potýká se s vlastními problémy. Zvládne návrat do kalných vod karlovarského podsvětí?
K DOSTÁNÍ V TĚCHTO FORMÁTECH:
Pokud patříte mezi příznivce české detektivky, patrně vždy netrpělivě vyhlížíte nové romány zavedených autorů, kterými jsou například Michaela Klevisová, či Martin Goffa. K nim se již předloni přidal třeba i Štěpán Kotleta a Jiří Walker Procházka společně s Klárou Smolíkovou. Nyní se na obzoru objevuje nové nadějné jméno, které dává tušit, že českou detektivní školu čekají světlé zítřky.
Chodovský rodák, spisovatel a bloger Antonín Mazáč, sice zatím nepatří k nejzářivějším hvězdám tohoto žánru, avšak co není může být. Ostatně do podvědomí čtenářů se stihl zapsat díky řadě literárních soutěží a publikování v časopisech. Na svém kontě má již dvě sbírky detektivních povídek a novel. Avšak teprve v aktuální novince z nakladatelství Plus, jenž vychází pod názvem Letargie, se ukazuje jako “plnohodnotný románový autor”. Ve své románové prvotině se navíc Mazáč rozhodně nedrží zpátky, jelikož jeho kniha stihla narůst do více než úctihodných 544 stran. A jelikož se nikterak netají láskou k americké drsné škole, je vcelku jasné kde hledal inspiraci.
Nečekejte však klasickou detektivku z amerického prostředí, která by měla konkurovat světovým autorům. To samozřejmě neznamená, že by Mazáč nenapsal kvalitní knihu, ba právě naopak. Jen se drží pěkně doma, konkrétně v Karlových Varech, které důvěrně zná a kam zasadil i děj své knihy. To bezpochyby ocení nejeden čtenář, přeci jen díky tomu působí i samotný příběh uvěřitelně, přestože se samozřejmě jedná o naprostou fikci.
Ve své prvotině nám autor představuje postavu Alexandra Krause, či Saši chcete-li. Ten pracoval přes patnáct let coby policista u vražd a měl na starost především informátory. Časy se však mění a teď již dva roky pracuje pro místní plátek, kam píše své krimi články. Jinak vede vcelku poklidný život a jeho jedinou starostí je zdraví svého otce. Tuto rádoby idylku však jednoho dne naruší hned dvě vraždy, které se ve Varech stanou.
Shodou okolností patří obě z obětí mezi práskače, kteří se Sašou před lety spolupracovali. Jedná se pouze o shodu náhod? Možná… Místní policie včele s jeho bývalým šéfem Emilem Gáborym každopádně Alexandra požádá o pomoc. I přes počáteční odmítnutí mu však případ nedá spát. A tak se Saša vrací ke své bývalé práci, tentokrát pouze coby poradce a již během chvíle je jasné, že kalné vody karlovarského podsvětí se jen tak nepročistily.
Přestože má kniha přes pět set stran čte se vcelku rychle a nikde výrazně nezadrhává. Autor umě střídá klidnější pasáže s akcí, čímž udržuje čtenáře neustále ve střehu. Jedním z hlavních taháků této knihy, jsou pak bezpochyby samotné postavy, které jsou skutečně výborně prokreslené a působí zcela normálním a uvěřitelným dojmem. Dopomáhají tomu i nezanedbatelné pasáže ze Sašova soukromí, ve kterých se autor nevěnuje jen samotnému případu, ale i běžným radostem a starostem hlavního hrdiny.
Někdo by samozřejmě mohl namítnout, že by kniha mohla být klidně o dvě stě stran kratší, což je možná i pravda, bohužel pak bychom pravděpodobně přišli o uvěřitelnost hrdinů i velmi dobře prokreslené prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Všechny tyto aspekty přispívají k tomu, že kniha na první pohled působí opravdu rozumně a vcelku reálně.
Jedinou výtku bychom mohli najít snad jen ve chvílích, kdy se zaměříme na samotné akční scény. Právě v nich je vidět evidentní inspirace drsnou americkou školou. Tyto pasáže jsou napsány více než dobře, avšak při bližším zamyšlení a zasazení do kontextu a především pak prostředí, působí maličko nepatřičně. Ne snad, že by se nemohli stát, bohužel ve spojení s českou policií a naším prostředím působí moc “akčně” a “zápaďácky”. Někomu se naopak toto oživení bezpochyby bude líbit a ocení jej, je tak jen na vás, jak v těchto chvílích k Letargii přistoupíte.
Antonín Mazáč ve své románové prvotině jasně ukazuje, že česká detektivka po letech relativní “letargie” a útlumu opět začíná nabývat na síle a předkládá nám kousky, které se rozhodně vyplatí přečíst. Ostatně troufám si tvrdit, že Mazáčova kniha si nepovede nikterak špatně, ani v porovnání se zavedenými zahraničními jmény. Nezbývá tedy než doufat, že se brzy objeví nějaká další kniha od tohoto nadějného autora. Třeba opět s Alexandrem Krausem v hlavní roli…
