Anthony Ryan – Legie plamenů

Když se v roce 2014 poprvé českým čtenářům představil Anthony Ryan se svým nadějným debutem Píseň krve, zapůsobil jako blesk z čistého nebe. Nyní, o pět let a knih později přichází tato stoupající hvězda světové fantastiky s druhým dílem epické fantasy trilogie Draconis Memoria. V ní zve fanoušky zpět do svého fantastického světa a přivádí na scénu Legii plamenů…

Už první díl této nadějné série nenechal nikoho na pochybách, že se Anthony Ryan rozhodl tentokrát do všeho pořádně opřít a nastálo se tak zařadit mezi velikány současné epické fantastiky. Nakolik se mu to skutečně podaří ukáže až čas. Jisté však je, že koncept nového Ryanova světa je skutečně velmi atraktivní a je bezpochyby jedním z největších lákadel této série. 

Autor zde spojuje dohromady celou řadu prvků, které dávají dohromady skutečně líbivý mix, jenž potěší příznivce draků, “magie”, ale i steampunkových technologií. Ryan nás zavedl do světa v němž vládnou nelítostné obchodní korporace a tyranská impéria. Do světa, nad kterým se vznáší kouř z parních strojů a střelných zbraní. Především pak ale do světa, v němž jednou z hlavních entit jsou bájní draggové, které se lidé snaží ulovit, aby z jejich krve dostali esence, které propůjčují úzké skupině lidí (Krvožehnaným) fantastické schopnosti.

Po úspěšném prvním díle série – Oheň probuzení se nyní můžeme opět vydat do tohoto fantastického světa, abychom se zatajeným dechem sledovali další osudy hlavních postav a vůbec celého světa, se kterým je to čím dál více nahnuté. Legie plamenů tak plynule navazuje na události z předchozí knihy a dál pokračuje v epickém příběhu, který vás nenechá vydechnout až do poslední strany.

Zde se však bude hodit jedno malé upozornění. Vzhledem k tomu, že se jedná o přímé pokračování první knihy, je asi vcelku jasné, že nemá smysl začínat právě druhým dílem. Menší problém však mohou mít i ti čtenáři, kteří sice mají Oheň probuzení za sebou, ale je tomu už nějaká doba co jej četli. Ryan se totiž vůbec nezaobírá nějakým krátkým zopakováním děje, či představením postav, kterých zde samozřejmě není málo. Vzhledem k celkovému rozsahu se tak krátké nahlédnutí do první knihy, či alespoň nějaká recenze, která shrnuje děj bude bezpochyby hodit. Jinak se vám totiž může snadno stát, že se minimálně zpočátku knihy můžete o něco hůř orientovat, než se vám spojí dohromady všechny souvislosti a postavy.

Jak již bylo řečeno, Anthony Ryan zde přímo navazuje na události z předchozí knihy. Bájný bílý dragg – všeobecně považovaný za pouhý mýtus – se probouzí z dlouhého spánku a přemáhá ho palčivá touha sežehnout na popel celý lidský svět. Stále však existuje naděje jak tomuto nezvratnému osudu zabránit. A právě zde přichází na scénu známé postavy z předchozí knihy. 

Opět se tak setkáváme s Claydonem Torcreekem, Lizanne Letheridgovou a Corrickem Hilemorem. Na všechny tři čeká opět nelehká cesta během které na svých bedrech ponesou v podstatě osud celého světa. Autor navíc opět odlišuje jednotlivé příběhové linie i celkovým pojetím, kde se jedna linie otírá o špionážní tématiku, zatímco v další si tak trochu zahrajete na Piráty z Karibiku, abyste se následně vydali za klasickým dobrodružstvím, za které by se nemusel stydět ani Edgar. R. Burroughs. Kromě těchto tří postav a linií přidává Anthony Ryan v aktuální novince i jednu zcela novou, která do příběhu vnáší větší hloubku a komplexnost a ukazuje čtenářům pohled i z trochu jiné strany. Zde však moc prozrazovat nechci, abych vás o něco neochudil. Avšak vzhledem k tomu, že se Bílý dragg již probudil….

Do rukou se nám tak dostává další rozmáchlá epická fantasy, která by vám vzhledem ke své délce (600 stran) měla chvíli vydržet. Ačkoliv se u tohoto autora obecně nešetří superlativy, jeho knihy vcelku pochopitelně nejsou úplně bez chyby. Ostatně již u minulé knihy jsem zmiňoval, že sice “skákání mezi žánry” a měnění postav je sice bezpochyby atraktivní, na druhou stranu však příliš nepřispívá k celkové celistvosti příběhu. Když k tomu připočteme místy rozvláčnější tempo a některé méně zajímavé části ( především ty s Corrickem Hilemorem), na celkovém dojmu se to vcelku pochopitelně alespoň trochu projeví.

Oproti první knize však přeci jen došlo k určitému zlepšení. Ostatně, autor se už nemusel zaobírat přílišným představováním postav a světa, i když ani na nové detaily v tomto ohledu nezapomněl. Přibylo i více akčních scén a důležitějších událostí, díky kterým ubylo rozvláčnějších pasáží a kniha je tak jako celek plynulejší.

Anthony Ryan tak ani tentokrát rozhodně netroškaří a nebojí se pořádně rozmáchnout. Až by se možná chtělo říct, zda to zbytečně nepřehání. V úvodní knize se až nechtělo věřit, že vše dokáže držet smysluplně pohromadě. Ryanovi se to však kupodivu až na pár drobností podařilo a druhá kniha v tomto trendu nadále pokračuje. Celkově je tak Legie plamenů skvělým pokračováním, které staví na základech, které autor položil v Ohni probuzení. Po dočtení se navíc zdá, že vše je připraveno na epické finále a já upřímně doufám, že nás Anthony Ryan nezklame a naservíruje nám více než jen uspokojivý konec nadějné trilogie.