Anthony Ryan – Čepel krkavce #2: Černá píseň

by Schefik · 10.12.2021

Když v roce 2014 vydalo nakladatelství Host úvodní díl epické fantasy ságy Stín krkavce, způsobilo to mezi řadou čtenářů nemalý rozruch. Vélin Al Sorna uchvátil čtenáře po celém světě a nemalým způsobem dopomohl Anthony Ryanovi zařadit se mezi nejzářivější hvězdy současné fantastiky. Všechno ale jednou končí a tak sedm let od první knihy nastal čas se s Vélinem a jeho světem nadobro rozloučit…

Rok od vydání Čepele Krkavce přichází nakladatelství Host na náš trh s knihou Černá píseň. Ta je nejen závěrem duologie Čepel krkavce, ale především pak pomyslnou tečkou za příběhem Vélina Al Sorny. A věřte, že se jedná o zakončení více než důstojné. Dokonce se dá říct, že jedno oko možná nezůstane suché.

Vélin Al Sorna má za sebou nespočet bitev a jen díky němu bylo poraženo zlo strašlivější než cokoli, co tento svět dosud spatřil. Avšak Vélin zaslouženou slávu vyměnil za poklidný život v Severních provinciích Sjednoceného království. Jak už to tak ale bývá, všechno jednou končí. Na obzoru se objevila nová hrozba. Temného rytíře Kehlbranda nedokáže zastavit nikdo. Nikdo… jedině snad Vélin Al Sorna.

K tomu aby se mu to ale podařilo bude potřebovat zpět svůj dar. Jeho nová píseň je však kupodivu černá, plná nenávisti a lačnící po krvi. I když mu pomáhá, v bitvách jej mění v neporazitelný vraždící stroj, který své nepřátele likviduje bez jakéhokoli slitování. Vélin se obává, že se z něj stává netvor a tak se bude muset vypořádat nejen s Kehlbrandovou armádou, ale především sám se sebou a se svým darem…

Na čtenáře tak evidentně čeká vskutku důstojné zakončení epického příběhu. A to i přesto, že po svém debutu Anthony Ryan, již nikdy nedokázal překročit svůj stín. To se mu sice nepodařilo ani tentokrát, a tak Píseň krve stále zůstává tím úplně nejlepším co nám tento autor přinesl, rozhodně ale nemusíte smutnit. Všechny Ryanovy knihy se řadí k vysokému nadprůměru a ani aktuální novinka není žádnou výjimkou.

Knize, potažmo celé sérii, nemalým způsobem pomohlo, že se autor tentokrát rozhodl jít maličko proti proudu a nepředložil nám klasickou trilogii, ale příběh pouze o dvou knihách. Právě to je v tomto případě skutečně ideální délka. Nebudete tak mít pocit, že je příběh zbytečně natahován, přešlapuje na místě a autor zbytečně vaří z vody. Pokud však očekáváte perfektní budování světa, historie a postav, jako tomu bylo v první knize. Čeká na vás menší překvapení.

Černá píseň je totiž z velké části jednou velkou válečnou akcí. Násilí, krev, smrt, barbaři, piráti a vojenské taktiky zaplnily většinu stránek této knihy, což může být lehce vyčerpávající, pokud na to nejste připraveni. Pokud však na autorovu hru přistoupíte a dokážete hledat mezi řádky. Čeká na vás další epické dobrodružství, které plyne příjemným tempem kupředu a míří k neodvratnému finále.

Bohužel, se zakončením příběhů má Anthony Ryan obecně trochu problémy. Za všechny můžeme zmínit například Královnu ohně, která ve čtenářích vyvolávala značně rozporuplné reakce. Není proto divu, že řada čtenářů bude v tomto případě již lehce ostražitá. Každopádně vás mohu uklidnit. Dle mého názoru je Černá píseň tím nejlepším závěrečným dílem, který nám zatím Anthony Ryan přinesl. Troufám si tak říct, že čtenáři mohou být po přečtení této knihy skutečně spokojeni.

Samozřejmě nic není dokonalé a i u Černé písně bychom určitě leccos nalezli, jako celek však kniha funguje skutečně skvěle. Kniha má skvělou dynamku a spád a velice příjemným tempem plyne kupředu. Když k tomu navíc přidáme fakt, že se jedná o skutečné rozloučení s oblíbeným hrdinou, tento kousek byste si rozhodně neměli nechat ujít.