Andrzej Pilipiuk – Kroniky Jakuba Vandrovce #7: Jed

by Schefik · 15.7.2020

Nesmrtelný dědek, terminátor poháněný samohonkou a nejznámější amatérský exorcista celého Polska. To je Jakub Vandrovec. A vzhledem k tomu, že se do prodeje pomalu, ale jistě chystá již devátá kniha s tímto hrdinou, neuškodí si některé eskapády tohoto svérázného hrdiny maličko připomenout. A třeba zrovna ty z knihy Jed, která u nás vyšla již před šesti lety.

Andrzej Pilipiuk u nás dlouhodobě patří mezi nejoblíbenější polské autory. Za svou popularitu vděčí především svým povídkovým sbírkám o amatérském exorcistovi Jakubu Vandrovcovi. Přesto má na svém kontě bezpočet jiných postav a příběhů. Za zmínku stojí i u nás vydaná trilogie Sestřenky, Upír z činžáku, či fantasy série Oko jelena. Přesto, když se někoho zeptáte na tohoto autora vybaví se mu právě Vandrovec. Ostatně, není se co divit. Na tohoto hrdinu skutečně jen tak nezapomenete.

V roce 1996 vstoupil Andrzej Pilipiuk do fantastického žánru svou první povídkou Hiena. Tato povídka je navíc vůbec prvním publikovaným dobrodružstvím největšího a nejobávanějšího exorcisty-amatéra, pijana-profesionála a zapřísáhlého antikomunisty Jakuba Vandrovce. Od roku 1996 vzniklo již bezpočet povídek s tímto svérázným hrdinou a v tuto chvíli mají čtenáři možnost se začíst již do osmi knih s Jakubem Vandrovcem s tím, že devátý kousek s podtitulem Kapry bijem již nezadržitelně klepe na dveře.

Pokud vás náhodou až doposud tento hrdina z nějakého důvodu míjel, tak právě pro vás je určen tento malý úvod. Jakub Vandrovec se narodil někdy kolem roku 1900. Kdy přesně, to ví asi jen Bůh, a nebo spíš Satan. Za svůj život toho zvládl již pěknou řádku, teď si již tento exorcista amatér užívá zasloužený důchod, zejména pak otevíráním hrobů, pálením samohonky a podpalování domů nepohodlných sousedů. O čemž se ostatně můžeme přesvědčit ve všech knihách s tímto hrdinou.

Kdo již někdy přišel do styku s Pilipiukovými knihami, bude i zde jako ryba ve vodě. Jeho nezaměnitelný humor se line všemi jeho povídkami a ukazuje tak Polsko z poněkud jiného pohledu. Jed stejně jako předchozí knihy obsahuje několik kratších, či delších povídek. Byť se jedná o jednotlivé příběhy, které spolu zdánlivě nesouvisejí, dávají dohromady i s předchozími knihami jedinečný celek a obraz Jakubova života plného neuvěřitelných příhod.

Vandrovec se již střetl s opravdu dlouhou řadou neuvěřitelných protivníků. Namátkou můžeme vzpomenout na mimozemšťany, egyptské božstvo, Stalina s Leninem a spoustu dalších zajímavých živlů. Zapomenout nesmíme ani na Vandrovcovi úhlavní nepřátele – zrádný rok Bardaků, se kterým soupeří již po mnoho generací a ani v nejnovější povídkové sbírce nejsou opomenuti. K nim můžeme přičíst souboj s duchem, či Wawelskim drakem a tak nějak dopředu je jasné, že čtenáři mají opět o zábavu postaráno.

Zároveň je však potřeba říct, že poslední knihy s tímto hrdinou zdaleka nedosahují kvalit prvních dílů, což se bohužel týká i knihy Jed, kterou zde zmiňuji. Těžko říct, zda si autor jen vybírá slabší chvilky, či je tento hrdina už trochu vytěžený. Je to škoda a nezbývá než doufat, že Pilipiuk dokáže s Vandrovcem ještě překvapit. Avšak ruku na srdce Vandrovec nikdy nebyl o hlubokomyslné literatuře a i když jsou jednotlivé povídky již spíše průměrné, stále se jedná o nezřízenou zábavu, která vás zaručeně pobaví.

Pilipiuk sice ve svých knihách nepřináší čtenářům v zásadě nic nového, pokud ale patříte k příznivcům tohoto svérázného exorcisty, jehož dobrodružství doprovází ohromná porce elegantního násilí prolitého hektolitry doma vypálené samohonky, budete se již tradičně skvěle bavit. Milovníkům Vandrovce tak nezbývá než odškrtávat poslední dny a netrpělivě vyhlížet další dobrodružství tohoto polského terminátora poháněného smradem z ponožek a domácí samohonkou takové síly, že by se i čistý líh zastyděl.