Alan Moore – Watchmen: Strážci

Je tomu již dvanáct let, co v České republice poprvé vyšel komiks scénáristy Alana Moora a kreslíře Davida Gibbonse Watchmen – Strážci. Tato komiksová legenda z osmdesátých let se i přes svůj věk těší neutuchajícímu zájmu fanoušků. Ostatně není se co divit, Strážci jsou velmi často označováni za jeden z nejzásadnějších komiksů všech dob. Není proto divu, že si BB art přichystal pro české čtenáře již třetí vydání této legendy.

Navíc se stejně jako v případě prvního Bažináče, kterého vydal BBart loni, nejedná o pouhopouhý dotisk, ale zcela nové přepracované vydání. Změn je opravdu celá řada, novou obálkou počínaje a recoloringem komiksu konče. O tom však až o něco později. Jisté však je, že na své si tak přijdou i ti, kteří již mají nějaké Strážce doma. Přeci jen od prvního vydání uplynulo již dvanáct let a od druhého osm, bylo tedy jasné, že obyčejný dotisk nestačí.

Představovat komiksovým fanouškům blíže Alana Moora je pravděpodobně zcela zbytečné. Prakticky každý, kdo se o komiksy nějakým způsobem zajímá, musel s tímto jménem přijít do styku. Ostatně podle mnohých se jedná zřejmě o nejnadanějšího komiksového scénáristu všech dob. Možná trochu odvážné tvrzení, ale stačí nahlédnout do jeho portfolia, kde nalezneme takové perly, jakými jsou V jako Vendeta, Z pekla, Bažináč a v neposlední řadě také již zmínění Watchmen – Strážci, kteří z Moora udělali žijící legendu.

A právě jedinečný scénář zapsal tento komiksu nesmazatelně do historie. Moore se v něm staví proti běžným stereotypům, které superhrdinské příběhy skýtají. Podíváme se v něm do alternativního světa roku 1985 na pokraji jaderné katastrofy, do doby kde jsou maskovaní ochránci zakázáni a pronásledováni. Alan Moore začíná svou pouť tímto příběhem podobně jako v Bažináčovi, a to tím, že zabíjí jednoho z hlavních protagonistů tohoto příběhu. S Edwardem Blakem alias Komediantem se však neloučíme nadobro, ale zůstává s námi formou flashbacků. Jeho násilná smrt však značí něco víc, možná i spiknutí, které má za cíl eliminovat zbývající superhrdiny, to si alespoň myslí bývalý Komediantův maskovaný kolega Rorschach. Ten se na rozdíl od ostatních nesmířil s tím, že maskovaní hrdinové byli koncem 70. let postaveni mimo zákon, a tak začíná své pátrání na vlastní pěst…

Scénář tohoto komiksu je jedinečný hned z několika důvodů. Alan Moore v něm pravděpodobně vůbec poprvé ukazuje hrdiny ve zcela jiném světle, než tomu bylo v tomto žánru zvykem. V případě Watchmenů se nejedná o maskované muže či ženy, kteří jsou za všech okolností ztělesněným dobrem a oplývají nadpozemskými schopnostmi. Ostatně jedinou postavou tohoto komiksu, která má skutečně superschopnosti, je patrně pouze Dr. Manhattan. Oproti němu vypadají všichni ostatní zcela normálně až všedně.

Za toto hodnocení rozhodně může i celková skladba komiksu. Neočekávejte tak lineární příběh, který jde pevně za svým cílem. Moore společně s Gibbonsem zde vytvořili skutečné umělecké dílo, kdy do vyprávěcí struktury, kromě samotného příběhu, promlouvá i kresba, potažmo skladba panelů či postavení postav. Strážci jsou skutečně mnohovrstevnatým dílem, ve kterém má i ta nejmenší maličkost důležité místo. Společně pak dávají dohromady jedinečnou mozaiku, která bere dech.

Prostor tu má detektivní dějová linie, flashbacky objasňující motivace hrdinů, kapitoly z memoárů, novinové výstřižky, policejní zápisky. Dokonce zde najdeme i dobrodružný pirátský komiks, jehož stránky sledujeme prostřednictvím jedné z vedlejších postav. Zorientovat se ve složitém uspořádání Strážců rozhodně není jednoduchý úkol, a nejednou se tak přistihnete při listování knihou, abyste si ujasnili některé souvislosti, které na vás postupně vyskakují.

Ačkoliv Alan Moore společně s kreslířem** Davem Gibbonsem** své dílo poprvé vydali už v roce 1984, mají Strážci stále co nabídnout. Jediným místem, kde se neúprosně projevil zub času, je vcelku pochopitelně coloring, jenž v sobě nese rysy tehdejší doby. Pestrobarevné provedení za použití několika málo barev má již to nejlepší dávno za sebou, přesto však ke Strážcům tak nějak neodmyslitelně patří. Mimochodem právě coloring se dočkal v novém vydání řady kosmetických změn. John Higgins sice zachoval původní paletu barev, ale tentokrát je použil v digitální podobě. Díky tomu působí kresba uceleněji, plastičtěji a celistvěji.

To však nebyla jediná změna, kterou si BBart pro fanoušky přichystal. Kromě nového coloringu, jenž byl použit z originální Watchmen: The Absolute Edition, se kniha rozrostla o dosud nevydané bonusové materiály, skici a nový úvod od Dava Gibbonse. Třešničkou na závěr je pak zvětšený formát knihy – oproti původnímu vydání z 168×258 mm narostla kniha na 180×276 mm. Někomu se možná recoloring úplně zamlouvat nemusí, přesto se nejedná o razantní změnu, která by nějakým výrazným způsobem kazila celkový dojem z knihy. Ba právě naopak, změny a bonusy, kterých se nové vydání Strážců dočkalo, rozhodně stojí za pozornost.

Jediným výraznějším negativem, který na této knize najdeme, bude bohužel kvalita použitého papíru. U komiksů jsme si tak nějak už zvykli na kvalitnější, ideálně křídový, papír. Na ten zde bohužel nedošlo, ani gramáž není výrazně vyšší než u běžné knihy, a mnohdy se tak může stát, že vám bude lehce prosvítat kresba na předchozí straně. Je to rozhodně škoda, pevně věřím, že by si fanoušci klidně za kvalitu připlatili. Ostatně kvalitnější papír najdeme i v „trafikových DCKK či NMH“. Proč se jej nedočkali i Strážci se patrně nedozvíme. Každopádně se jedná o jedinou výraznější kaňku na kráse jinak úžasné knihy, která navždy změnila komiksový svět.