Vítek Kovář – Rikki-Tikki-Tavi

Komiks coby médium se v posledních letech začíná čím dál více prosazovat a dostává se tak do všeobecného podvědomí. I díky tomu se této specifické disciplíně u nás věnuje čím dál tím více autorů. Kromě osvědčených a zaběhnutých jmen se však čas od času objeví nováček, kterého se rozhodně vyplatí sledovat. Jedním takovým je i Vítek Kovář se svým Rikki-tikki-tavi.

Ten vznikl původně jako bakalářská práce na fakultě designu a umění v Plzni. Nyní však autor zkouší se svou prací štěstí a vydává se do rozbouřených vod literárního průmyslu. Je vcelku jasné, že cesta na vrchol mezi zavedená jména komiksových autorů je dlouhá a trnitá, přesto si troufám říct, že Vítek má vcelku slušně nakročeno a pokud mu jeho odhodlání vydrží možná uvidíme jeho práce za pár let u některého ze zavedených vydavatelských domů. I kvůli tomu bychom si jeho prvotinu rozhodně neměli nechat utéct, komiksovým fanouškům totiž dokáže ledacos nabídnout.

Pokud vám jméno komiksu Rikki-tikki-tavi něco připomíná, tušíte vcelku správně. Vítek při své práci využil stejnojmenné povídky Rudyarda Kiplinga, kterou po dlouhých letech znovu oživil a vdechl jí tentokrát komiksový život. Opět tak máme možnost setkat se s příběhem o statečném mungovi, jenž dokáže lovit i velké a prudce jedovaté hady. Mungo se jednoho dne dostává na zahradu jedné britské rodiny, která si jej záhy oblíbí. V zahradě však číhá i velké nebezpečí. Dvě zlé kobry Nág a Nágina, kteří utlačují všechny zvířecí obyvatele a chystají se i na samotnou rodinu. Tomu se však mungo Rikki-tikki-tavi rozhodne za každou cenu zabránit…

O příběh se tedy není potřeba moc bát. Navíc se jej Vítkovi podařilo více než důstojně adaptovat na stránky svého komiksu. Vše tedy dává dokonalý smysl a zachovává původní kouzlo Kiplingova příběhu. Ačkoliv je Vítek zatím začínající autor má skutečně vyzrálý smysl pro vyprávění, rozvržení panelů i to, jak vše čtenářům prodat. Což rozhodně není nikterak samozřejmá věc. Otázkou však zůstává, jak by vše vypadalo, kdyby musel Vítek Kovář tvořit příběh od úplné píky.

Na čem však u komiksu pravděpodobně záleží nejvíce je patrně samotná kresba a coloring. Ani v tomto ohledu si autor nevede vůbec špatně. Jeho kresba sice není nikterak extra detailní, vše nejdůležitější však vcelku efektně zachycuje. Nedostatek detailů navíc lehce kompenzuje právě coloring, na který Vítek použil vodové barvy. Ty mají tu nádhernou vlastnost, že praticky  nikdy nezanechávají jednolitou stejně barevnou plochu. Díky tomu se autorovi podařilo vytvořit na svých panelech řadu efektních přechodů, které spolu s určitou “nestálostí” barev krásně nahrazují některé detaily (mungova srst, stíny, atd.).

Komiksu tak opravdu není moc co vytknout a vzhledem k tomu, že se jedná o práci začínajícího autora, dostáváme opravdu nadprůměrný kousek. Jednu věc však přeci jen můžeme autorovi vytknout. Při bližším pohledu na jednotlivé kresby vcelku záhy zjistíte, že Vítkovi jdou daleko lépe kreslit zvířata, než lidské postavy. Zatímco u zvířat krásně zachycuje jejich pohyb a dynamiku, lidé jsou oproti tomu velmi často strnulí a v podivných pózách, které by slušeli spíše plastové figuríně, než živému člověku. Pasáže s lidmi tak maličko ruší celkový dojem. Kdyby se Vítek zaměřil pouze na zvířata, stejně jako například David Petersen v oblíbené Myší hlídce, dopadl by Rikki-Tikki-Tavi ještě výrazně lépe.

Rikki-Tikki-Tavi je bezpochyby skvělým odrazovým můstkem, který svému autorovi rozhodně ostudu neudělá. Postupně se nám tak zde rýsuje další vcelku talentovaný autor, kterého se bezpochyby vyplatí sledovat. Otázkou už jen zůstává, zda své úsilí dokáže nasměrovat správným směrem. Našlápnuto má zatím dobře…