Umberto Eco – Jméno růže

4

Na sklonku života vzpomíná mnich Adso na události, jichž byl svědkem, když v roce 1322 pobýval se svým mistrem, učeným františkánem Vilémem z Baskervillu, v jistém severoitalském opatství. Mělo zde dojít k jednání mezi stranou císařskou a papežskou, ale klid kláštera narušila série záhadných vražd.
Tak začíná proslulý román Umberta Eca Jméno růže, který nyní vychází v doplněné verzi. Lze jej číst jako detektivku nebo jako historické vyprávění, Eco se však inspiruje i románem gotickým či iniciačním. Pátrání po neznámém vrahovi, vrcholící v bludišti klášterní knihovny, je pro autora navíc záminkou, aby podal neobyčejně plastický obraz evropského středověku, vztahem křesťanského intelektuála k nekřesťanské učenosti počínaje a kacířskými učeními a inkviziční praxí konče.

…………………………………………………………….

Uplynulo již více než třicet let od  prvního vydání legendárního románu Jméno růže, od velkého romanopisce a grafomana Umberta Eca. Toto jedinečné dílo nadchlo čtenáře napříč žánry a katapultovalo Eca do všeobecného podvědomí literární obce. Tato kniha se dočkala bezpočtu vydání a také několika menších úprav. Dnes se vrací s plnou silou v novém zrevidovaném vydání, v němž autor ubral latiny a odstranil chlupy z uší.

the-name-of-the-rose1Byť se Umberto Eco pohyboval celý život okolo literatury, popřípadě novinařiny, svůj první román publikoval až ve svých čtyřiceti osmi letech. A byl to právě jeho debut Jméno růže, který ho proslavil a dostal do podvědomí čtenářů. Eco vystudoval středověkou filosofii a literaturu a právě tento směr je z jeho knih nejvíce cítit. Jeho tvorba se navíc nese velmi širokým rozpětím zájmů a i přes svou občasnou náročnost a pro někoho možná až nesrozumitelnost, se těší celosvětové oblibě.

Rozebírat a představovat Jméno růže je asi vcelku zbytečné. Drtivá většina čtenářů se s tímto jedinečným románem setkala, ať už v podobě knižní, nebo té filmové, která je pro mnohé daleko stravitelnější než kniha. Navíc ve filmové adaptaci exceloval Sean Connery a i díky němu si tento snímek získal tolik fanoušků a kladných hodnocení.

Ve Jménu růže nás autor zavádí do středověku, kdy na sklonku života vzpomíná mnich Adso na události, jichž byl svědkem, když v roce 1322 pobýval se svým mistrem, učeným františkánem Vilémem z Baskervillu, v jistém severoitalském opatství. Mělo tu dojít k jednání mezi stranou císařskou a papežskou, ale klid kláštera narušila série záhadných vražd.

Antikrist se může zrodit i ze soucitu, z nadměrné lásky k Bohu nebo k pravdě, jako se kacíř rodí ze světce a člověk posedlý z proroka. Obávej se, Adsone, proroků a těch, kdož jsou ochotní zemřít za pravdu, protože obvykle nechají spoustu jiných lidí zemřít s sebou, často před sebou a občas místo sebe.
A možná, že úkolem toho, kdo miluje lidi, je přivést je k tomu, aby se smáli pravdě, přivést pravdu k tomu, aby se smála, protože jediná pravda je umět se osvobodit od chorobné vášně k pravdě, abychom se nestali otroky svých představ.

jmenoNapůl historický román, napůl detektivka i tak lze číst toto dílo, které poprvé vyšlo roku 1980 (u nás 1985). Nyní se k němu autor vrátil, aby přinesl některé zásadnější úpravy. Naštěstí Eco nezasahoval do příběhu, ale spíše měnil popisné pasáže a odlehčil latinské citáty, které dělali problém především americkým čtenářům, kteří nejsou na latinu zvyklí tolik jako evropané. Nejzásadnější změnou prošly ale postavy Viléma a knihovníka, kterým autor upravil jejich vzhled. Zde se právě na scéně objevují toliko diskutované žluté chlupy čouhající z uší.

Pro mnohé čtenáře může být čtení této knihy opravdu namáhavou činností. Ovšem jakmile se ponoříte do děje, který Eco vystavěl opravdu výborně, nebudete již složitosti a množství latinských citátů ani vnímat. Děj jako takový je rozdělen na sedm dní ( 7 kapitol), čímž může na první pohled připomínat neméně známý Dekameron. Jméno růže je dost často označováno za historickou detektivku (i já toto spojení použil), není to ovšem tak úplně pravda i když v něm tyto prvky najít můžeme. O jaké se tedy jedná dílo autor nastínil ve své práci Poznámky ke „Jménu růže“, která je součástí tohoto aktualizovaného vydání.

Jméno růže bezesporu patří mezi nejvýznamnější díla posledního půl století a je jenom dobře, že ani po takové době od svého vydání na něj autor nezapomněl a dává mu tolik potřebnou péči. Nejnovější vydání tohoto díla navíc poprvé vychází u nakladatelství Argo, ve stejném grafickém stylu, jako předchozí Ecovi knihy, které toto nakladatelství vydalo. Argo navíc chystá i překlad podobně zrevidovaného Foucaultova kyvadla.

 Kniha vychází v nakladatelství Argo
Objednávat můžete například zde.

…………………………………………………………….

polaroid-photo-avatar-psdUmberto Eco vystudoval středověkou filosofii a literaturu, působil jako vysokoškolský učitel, pracoval v televizi, v nakladatelství, psal sloupky pro avantgardní časopisy, v roce 1971 se stal prvním profesorem sémiotiky a ve čtyřiceti osmi letech vydal svůj první a hned bestsellerový román Jmého růže (1980).

Spisovatel Umberto Eco je významným představitelem postmoderny a avantgardy 60. let 20. století a držitelem řady prestižních ocenění i několika čestných doktorátů. Také jeho románová tvorba je nesena širokým rozpětím jeho odborných zájmů, i přes svou intelektuálnost je však celosvětově populární. V současné době autor vyučuje sémiotiku na univerzitě v Bolonia.

wordpress hodnoceni

Share.

About Author

Milovník všech dobrých příběhů, s možná moc bujnou fantazií, který nepohrdne žádnou dobrou knihou. Mimo jiné také nadšenec do IT technologií, sociálních médií a věcí s tím spojených.

4 komentáře

  1. Ano, skvělá recenze. Takže znovu ano, to knihu chci! Koukala jsem na ni už několikrát v Dobrovským, inu, nejspíš začnu šetřit 🙂

  2. Obálka sa Argu vážne podarila a tie Poznámky k Menu ruže by som si naozaj rada prečítala. Ale svoju knihu už mám, tak sa aspoň niekedy pokochám v kníhkupectve 🙂 Inak je Meno ruže úžasná kniha, napínavá, s perfektne vymyslenou zápletkou, a zároveň poučná a filozofujúca. Práve ona ma priviedla k tomu, aby som sa začala zaujímať o dejiny kresťanstva, aby som aspoň trochu pochopila, čo sa to tam deje a prečo 🙂

    • no rozhodne to neni jednohubka kterou clovek precte a odlozi 😀 a videl jsem i dost komentaru ze to lidi cetli dokonce s latinskym slovnikem v ruce 😀

      • To vážne? 😀 Neverili prekladu latinských citátov v knihe? 😀 Tak teraz som zistila, že Poznámky k Menu ruže má aj moje vydanie, nejako som na to zabudla 😀 Pôjdem čítať, nech si osviežim, čo o knihe píše autor.

Leave A Reply