Tókaidó + Rozcestí – Desková hra

0

Je tomu již takřka šest let, co se na trhu poprvé objevila  jedna z nejpoklidnějších deskových her, která vás doslova pohladí na srdci a polahodí oku. Vydejte se společně se svou rodinou, či přáteli na zenovou cestu po Tókaidó ve starém Japonsku, na kterou vás přenese ve stejnojmenné hře pro 2-5 hráčů slavný Antoine Bauza.

Jeho jméno je pro mnoho hráčů bezpochyby zárukou kvality. Ostatně má za sebou například 7 divů světa, Ghost Stories, či Hanabi. Tókaidó se tak řadí k vcelku zajímavé společnosti a i po letech si vůbec nevede špatně. Původně ji vydalo francouzské vydavatelství Funforge, aby se v roce 2014 dočkala i českého vydání u společnosti MindOK. Aktuálně ji má pod svými křídly ADC Blackfire, který hráčům této zenové hříčky dopřál i rozšíření, jenž u nás vyšlo s podtitulem Rozcestí.

Jak již bylo řečeno hra je určena pro 2-5 hráčů od osmi let. Nejvíce si ji užijete v rodinném kruhu, popřípadě ve skupince hráčů, kteří si touží trochu odpočinout od taktických bitev a bojůvek s monstry, které nabízí většina velkých her, které v současnosti vychází. Tókaidó je oproti jiným takřka nekonfliktní hrou a více než o samotnou hru zde jde především o samotný prožitek a “kochání” se z cesty po kouzelném pobřeží starého Japonska.

Grafika, která pohladí na duši

Ostatně už samotná grafika hry, v hráčích evokuje klid a mír. Zároveň však dokáže zaujmout hned na první pohled. O čemž svědčí i samotná krabice se svým bělostným vzhledem. Pouze na víku se vyjímá nádherná ilustrace vztahující se k tomu, na co všechno můžete na  cestě Tókaidó narazit. Grafická stránka hry vůbec patří k největším lákadlům Tókaida. A tak se i uvnitř vcelku rozměrné krabice můžeme těšit na opravdu velkou spoustu překrásných ilustrací, za které vděčíme Naïade.

Samotný insert hry pokračuje v minimalistickém stylu. To je sice na jednu stranu vcelku efektní, na straně druhé však značně neefektivní. Pokud máte rádi vše pěkně pohromadě a toužíte si k Tókaidu přikoupit i nějaké to rozšíření, zapomeňte, že by se vám snad veškeré komponenty vešli do jedné krabice. I když by zde místo bezpochyby bylo, uspořádání originálního insertu to nedovoluje. To je však pouze jedna z mála vad na kráse této jinak veskrze pozitivní zenové hry.

Za kouzelně ilustrovaným obalem se skrývá velký herní plán, jenž se nese v podobném duchu a čistých linií, jako samotná krabice. Kromě něj zde najdeme i pět figurek poutníků, pět označovacích žetonů, pět žetonů cestovních ranečků, 50 mincí a deset destiček postav. Poslední položka potěší především příznivce karet, které zde najdeme v opravdu hojném počtu (142) a o které zde jde především. Ty jsou rozděleny do několika různých druhů a označují nejrůznější aktivity a komodity, které se na své pouti po Tókaidó budete snažit získat.

Cestou necestou

Pravidla hry jsou veskrze jednoduchá a rozhodně v nich nehledejte žádné záludnosti. Díky tomu je nováčkům vysvětlíte doslova během pár minut a pak vám již nic nebrání naplno se ponořit do zenové cesty po kouzelném japonském pobřeží. Jako pocestní budete na této cestě z Kjóta do Eda potkávat různé lidi, sbírat krásné předměty, objevovat nádherné vyhlídky, navštěvovat chrámy i divokou přírodu, na konci dne se pak s ostatními sejdete v hostinci, abyste ochutnali místní speciality. Usilujete přitom o to, abyste se obohatili o nové zážitky a zkušenosti. „Zážitky“ z cesty proměníte v body, které na konci určí vítěze hry.

Hráči tak postupně posouvají po herním plánu své figurky po cestě s tím, že na tahu je vždy ten hráč, jehož figurka se nachází na cestě jako poslední. Hráč jenž je na tahu může svou figurku posunout na libovolné políčko, které již není obsaženo jiným hráčem a které se nachází v daném úseku ohraničeném dvěma hostinci. Každé políčko v sobě skrývá zajímavý bonus, či vítězné body o které vám jde především. Můžete tak nakupovat suvenýry, věnovat peníze chrámu, vydělat si peníze na farmě, setkávat se se zajímavými cizinci, osvěžit se u přírodních pramenů, či se kochat vyhlídkou na nádherná panoramata.

Hra končí v okamžiku, kdy všichni hráči doputují na konec cesty, do města Edo. Možností jak získat body, které vás dovedou do vítězného konce je skutečně velké množství a záleží čistě na vás, na co se přesně zaměříte. I když toto tvrzení není rozhodně přesné, jelikož vaši strategii budou do určité míry ovlivňovat samotné hráčské destičky, které si vylosujete před započetím partie. Každý z poutníků má totiž různé bonusy i počáteční stav mincí. S ohledem na tyto parametry se pak můžete rozhodnout svou strategii upravit. Věřte však, že na nějaké rozsáhlé taktizování zde rozhodně nedojde. Ano můžete si sice vzájemně škodit tím, že si budete zabírat potřebná políčka, tím však v podstatě veškerý konflikt a taktika končí.

Malou výjimkou je hra ve dvou hráčích. Při ní totiž kromě svých figurek pohybujete i třetí, která simuluje hru třetího hráče. Díky tomu získáváte daleko více prostoru pro případné škození, popřípadě taktické machinace, které při hře dvou hráčů není tak těžké odhadnout. Díky tomu má hra ve dvou prakticky úplně jiné vyznění než ve více hráčích.Nebudu říkat zda je to dobře, či ne, jen je jasné, že je tato hra primárně koncipována pro 3 a více hráčů.

Tókaidó je vskutku jedinečná hra, která se od běžné produkce v mnohém liší a nabízí vskutku originální zážitek, který sice nemusí oslovit úplně všechny hráče, jako rodinná nenáročná a oddychová hra však funguje dokonale. Jediný menší problém můžeme spatřit v samotných hráčských deskách, které určují samotné směřování hry. Těch je zde deset, což sice zajišťuje určitou variabilitu, během chvíle však zjistíte, že tento počet nemusí být dostačující.

Když základ nestačí

Právě v tu chvíli nastupují na scénu rozšíření ty jsou dostupná celkem dvě, z nichž jedno se dočkalo i českého vydání. Nutno podotknout, že Blackfire si bezpochyby vybral pro české vydání to zajímavější, které přináší do hry daleko více nových prvků. Řeč je o rozšíření, které u nás vyšlo s podtitulem Rozcestí nutno však podotknout, že vzhledem k jazykové nenáročnosti může stát za zmínku i Matsuri. To však necháme stranou a podíváme se jaké možnosti přináší právě Rozcestí.

Malá krabička v sobě ukrývá vcelku zajímavý obsah, jenž rozšiřuje základní hru o nové strategické možnosti a navíc přidává i nové karty pocestných, díky kterým je Tókaidó zase o něco variabilnější. Kromě šesti nových pocestných, zde najdeme i třicet nových karet, jedno malé rozšíření herního plánu a hrací kostku.

Jak již bylo řečeno, Rozcestí základní hru rozšiřuje o další zážitky a taktická rozhodnutí. Každé políčko cesty (s výjimkou hostinců) nyní dává pocestným na výběr ze dvou možností. Buď si vyberete zastávku, kterou znáte ze základní verze hry, popřípadě využijete některou z rozšíření. Kromě klasických zastávek se tak můžete těšit i na legendární předměty, karty amuletů, karty kaligrafie, karty lázní, popřípadě karty sakur. Velmi zajímavá je pak možnost zkusit své štěstí ve hře a zahrát si na statku kostky.

Rozcestí sice nemění celkový ráz hry, rozhodně však do hry přidává zajímavé mechaniky, díky kterým je Tókaidó o něco více komplexnější. Hráči tak mají na výběr daleko více možností, díky tomu získává tato zenová procházka po japonském pobřeží na atraktivitě i pro strategičtěji založené hráče. Stále se však jedná o kousek, který má celou řadu specifik a více než o samotnou hru v něm jde o celkovou atmosféru a poklidný čas strávený se svými spoluhráči.

Pár vad na kráse

Tókaidó si bezesporu zaslouží naši pozornost, přesto i na něm najdeme řadu chybek. Herní mechanika je neskutečně jednoduchá až triviální. Díky tomu mohou mít někteří hráči pocit, že vlastně ani nehrají, ale pouze se nechají unášet samotnou hrou. Jak již však bylo řečeno, toto nelze brát vyloženě za negativum, ale spíše specifikum, díky kterému je tato hra tak jedinečná.

Když odhlédneme od herních mechanik, nezbývá než se zaměřit na samotné zpracování hry. Trochu nešťastně řešený insert jsem již zmiňoval. Pokud si však vystačíte pouze ze základní verzí hry, tento “neduh” vám patrně nepřijde vůbec na mysl. S čím však přijdete daleko více do styku jsou titěrné bodovací žetonky, které jsou opravdu neskutečně malé. Dost dobře nechápu, proč se autoři nerozhodli tyto žetony i bodovací lištu zvětšit. Jednak byste se nemuseli bát, že žetonky po chvíli nenávratně ztratíte a druhak by se s nimi o mnoho lépe manipulovalo.

Podobná výtka směřuje i ke kartám. Ty by mohli klidně být o chloupek větší, ale především pak z trochu silnějšího papíru. Díky tomu bychom se nemuseli bát poškození, které neodvratně hrozí při hraní s dětmi. Při troše opatrnosti, však ani toto není výraznějším problémem. Jinak má hra vskutku příkladné zpracování, kterému není moc co vytknout. Naopak je potřeba vyzdvihnout nádhernou, minimalistickou grafiku, která si zcela získá nejednoho hráče.

Závěrem

Pokud toužíte po zdánlivě klidné a prakticky nekonfliktní hře, která vás uhrane svou grafikou, je Tókaidó opravdu skvělou volbou. Tato hra má sice spoustu specifik, díky kterým nemusí sednout úplně každému. Pokud si vás však získá, budete se k ní dlouho a rádi vracet. Ostatně co může být lepšího než poklidná zenová procházka po nádherném pobřeží starověkého Japonska.

Share.

About Author

Milovník všech dobrých příběhů, s možná moc bujnou fantazií, který nepohrdne žádnou dobrou knihou. Mimo jiné také nadšenec do IT technologií, sociálních médií a věcí s tím spojených.

Leave A Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.