Tapestry – desková hra

0

Jedním z nejočekávanějších a bezesporu nejdiskutovanějších titulů letošního podzimu je žhavá novinka Jameyho Stegmaiera – Tapestry. Tato desková hra s civilizačním tématem pro 1-5 hráčů slibuje elegantně provázané herní mechaniky a především pak velkou přístupnost, díky které má tato hra šanci zaujmout skutečně široké spektrum hráčů. Dokáže však tato designerská superstar navázat na fenomenální úspěch hry Scythe, nebo nás naopak čeká menší zklamání?

Pokud se alespoň trochu v deskoherním světě pohybujete, tak vám pravděpodobně alespoň základní informace o této hře neunikly. Ostatně, po již zmíněném úspěchu Scythe je každá další hra tohoto úspěšného designéra vyhlížena s nemalým očekáváním a dlouho dopředu probíraná v médiích. A ani zde tomu nebylo jinak. Obzvláště ve chvíli, kdy se vědělo, že Tapestry by mělo být konečně onou “velkou” deskovou hrou, která by měla navázat na Scythe. Ano, je zde i jeho Charterstone, ale ruku na srdce, tento menší úkrok stranou, kde si autor pohrává s legacy systémem se za plnohodnotného následovníka Scythe považovat nedá. Tím by mělo být právě Tapestry.

Je tedy více než jasné, že očekávání od tohoto kousku rozhodně nejsou vůbec malá. Má tedy hra díky přehnaným očekáváním šanci na úspěch? Rozhodně má, byť se to bez pár menších, či větších ALE úplně neobejde. O tom se ostatně budete moci přesvědčit na následujících řádcích. 

Avšak ještě než se pustíme do bližšího zkoumání tohoto kousku dovolím si maličko poupravit jedno tvrzení, které se k této hře pojí a jenž zkresluje obraz celé hry. Už při jejím oznámení se dalo narazit na informaci, že se jedná o civilizační hru. Avšak pozor, dále od pravdy bychom být nemohli. Rozhodně tak nečekejte novou Civilizaci (tou ostatně není ani sama nejnovější Civilizace), Tapestry je pouze hrou s určitým civilizačním tématem. V oblasti mechanik se však jedná o vskutku jednoduchou záležitost, která je na hony vzdálená složité strategii z roku 2002. Ostatně, pravidla k TAPESTRY mají ČTYŘI!!!! strany. Ano, čtete správně, čtyři!

K nim se bohužel váže jedna z mých výtek, které k této hře mám. Základní pravidla jsou skutečně jednoduchá a neobsahují žádné větší záludnosti. V tomto ohledu tak čtyři strany plně dostačují. Zároveň je však potřeba brát v potaz fakt, že zde narazíte na celou řadu úprav a symbolů, které mohou tyto mechaniky maličko upravovat. Bohužel právě ty zde už nejsou tak pěkně popsány. Ano, část z nich můžete je nalézt například na velkém přehledovém listu, či samotných kartách. Bohužel již toto samotné rozmístění tak úplně nepomáhá v celkové orientaci a vy tak minimálně při úvodních hrách budete velmi často pátrat v pravidel, či na přehledovém listu co vlastně jednotlivá ikona znamená a co ovlivňuje. Přitom by stačilo přidat do pravidel pár stran navíc s příklady a vysvětlivkami, které by i méně časté symboly a úpravy v pravidlech lépe vysvětlili. To je však jen menší kaňka na kráse této jinak veskrze povedené a jednoduché hry.

Po přípravě herního plánu a veškerých potřebných komponent dostanou hráči na výběr ze dvou velkých karet civilizací. Z nich si každý jednu vybere a právě ta bude do určité míry určovat váš styl hry. Jednotlivé civilizace vám totiž v průběhu hry mohou přinést celou řadu výhod i vítězných bodů. Je tedy velice dobré brát schopnosti své civilizace v potaz a upravit tomu svůj herní styl. Kromě civilizace dostanete i náhodnou kartu hlavního města. Na ní budete jednak stavět své budovy a dominanty a druhak tato karta určuje i umístění vašeho hlavního města na herním plánu. Neméně důležitá je i karta blahobytu, na které budete pomocí žetonů zaznamenávat počet surovin v zásobě, pokládat karty tapisérie, jenž vás budou v daném věku ovlivňovat a v neposlední řadě zde najdete i zásobu budov, které se budete snažit v průběhu hry umístit na svou kartu hlavního města, abyste za jejich umístění dostali příslušné bonusy v podobě nových surovin, karet, či vítězných bodů.

Po této přípravě se již můžete pustit do samotné hry. Ve svém tahu máte vždy na výběr ze dvou možností. Buď provedete zvýšení blahobytu, čímž defacto postoupíte do další epochy – vyložíte karty tapisérie, vyhodnotíte efekt své civilizace, získáte vítězné body a potřebné suroviny. V průběhu hry se však budete ve většině případů tuto situaci co nejvíce oddálit. Daleko častěji tak budete využívat fázi zvýšení pokroku.

Asi už tušíte, že ani tato fáze nebude skýtat přílišné složitosti. Ve fázi zvýšení pokroku svou pozornost zaměříte na hlavní herní plán po jehož stranách jsou umístěny čtyři speciální stupnice. Vojenství, Věda, Objevitelství a Technologie. Vy si ve svém tahu jednu z nich vyberete, zaplatíte požadované suroviny uvedené nad příslušnou částí stupnice, posunete svůj žeton na další dostupné pole a vyhodnotíte jeho efekt. Nic víc, nic míň. To je v podstatě co v této hře budete dělat. Věřte však, že i když se to zdá na první pohled docela málo, každá z částí nabízí vcelku zajímavé bonusy, je tedy jen na vás, jakým způsobem se rozhodnete vaši hru dovést do vítězného konce.

Jak už samotné názvy stupnic napovídají, každá se zaměřuje na jiný aspekt hry. Zatímco díky Objevitelství budete prozkoumávat mapu a objevovat nové země, Vojenství vám dá možnost tyto nově objevená území rovnou obsadit a získat tak na mapě územní převahu nad svými soupeři. Oproti tomu díky Technologii můžete získat celou řadu nových vynálezů, které budete v průběhu hry vylepšovat a tím pak získávat i celou řadu zajímavých výhod, či vítězných bodů. Poslední stupnicí, kterou můžete využít je stupnice vědy. Ta oproti třem předchozím funguje na trochu jiné bázi. V jejím případě totiž budete velice často využívat speciální zelenou kostku, na které jsou symboly odpovídající zbývajícím stupnicím ve hře. Ve chvíli, kdy vás k tomu stupnice vědy vyzve hodíte kostkou. Ta určí, na které stupnici budete moci svůj žeton přesunout souběžně se stupnicí vědy. Díky vědě tak získáte rychlejší pokrok. Na druhou stranu se nedá moc regulovat a je silně ovlivněn náhodou, ne vždy vám tak musí hra v tomto ohledu nahrát.

Posouvání se po stupnicím je hlavním stavebním kamenem celého Tapesty. Avšak kromě zmíněných vlastností přináší jednotlivé stupnice možnost stavět budovy (trh, zbrojnice, farmy, budovy) do vašeho hlavního města. K nim navíc budete moci přidat za určitých okolností (nejčastěji když dosáhnete určitého pokroku na stupnici jako první, potažmo díky kartám vynálezů) speciální dominanty, díky kterým zaplníte své město o něco rychleji a tím pádem budete rychleji sbírat i vítězné body.

Mimochodem právě tyto dominanty budou pro řadu hráčů, společně se čtyřstránkovými pravidly, patrně největším lákadlem hry. V krabici Tapestry totiž najdete hned 18 malovaných miniatur těchto dominant. Bohužel právě na nich je krásně vidět, že minimálně v tomto ohledu je Tapestry lehce přeprodukovanou hrou. Samotné miniatury totiž kromě umisťování na plán hlavního města nemají ve hře absolutně žádné využití. Zbytečně pak hru prodražují. I když je samozřejmě jasné miniatury stále táhnou a pro nejednoho hráče mohou být důvodem ke koupi. Samotný vzhled těchto miniatur komentovat nebudu. Ať si udělá každý svůj názor sám, zda se mu tyto malované domečky líbí, či nikoliv.

Vraťme se však zpět k samotné hře. Ve chvíli kdy vám dojdou všechny zdroje a vy tak nebudete moci udělat žádnou z dostupných akcí, nezbude vám nic jiného, než se pustit do již zmíněné fáze blahobytu, kterých je ve hře celkem pět. Tuto fázi provádí na úplném začátku hry všichni hráči společně, avšak v průběhu partie zjistíte, že vaše jednotlivé epochy začnou být najednou různě dlouhé, podle toho jak se vám daří sbírat potřebné suroviny. Díky tomu prochází jednotliví hráči epochami v různou dobu. Na konci hry se vám tak může snadno stát, že některý z hráčů skončí výrazně dřív než jeho protihráči, a to klidně o celou epochu dřív. V herním čase se tak můžeme klidně bavit i o 30 minutách, což není vždy ideální. Při hře dvou hráčů se vám tak může snadno stát, že nebude mít ani smysl celou hru dohrávat. Samozřejmě zde záleží především na počtu vítězných bodů, ale i tyto situace mohou nastat. Je tedy dobré, s tímto specifikem u Tapestry počítat. Pokud jste totiž zvyklí, že všichni hráči končí ve stejný čas, může být pro vás toto menším překvapením.

I přes zmíněné výtky má Tapestry bezpochyby šanci zaujmout. Nabízí vcelku velký prostor pro taktizování a volbu hráčské strategie, to vše zabalené do vskutku jednoduchých herních mechanismů, které jsou však perfektně vybroušené a skvěle fungují. Přesto si však troufám tvrdit, že právě díky těm pár menším vadám na kráse se takového úspěchu jako nepřekonatelný Scythe patrně Tapesty nedočká. A je to rozhodně škoda, protože k “dokonalosti” tomuto kousku v rámci svého žánru moc nechybí.


Share.

About Author

Milovník všech dobrých příběhů, s možná moc bujnou fantazií, který nepohrdne žádnou dobrou knihou. Mimo jiné také nadšenec do IT technologií, sociálních médií a věcí s tím spojených.

Leave A Reply

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..