Olivier Truc – Poslední Laponec

2

Zima je v Laponsku studená a tvrdá. Vesnice Kautokeino se chystá na představení starého šamanského bubnu, darovaného jedním francouzským vědcem. Velkou událost zmaří krádež. V minulosti bylo zničeno mnoho takových bubnů v boji proti pohanství.
Nebo to provedli laponští separatisté, aby se o nich mluvilo? Případ se dál zamotává smrtí pasáka sobů. Policejní vyšetřovatelé Klemet Nango a Nina Nansenová jsou přesvědčeni, že krádež a smrt spolu souvisejí.
Co se stalo během dávné francouzské expedice do těchto končin? Proč tehdy vědci dostali šamanský buben a co tím dárce naznačoval? Napoví to tradiční píseň joik? Co do vsi přinese francouzský geolog? Uprostřed nádherné přírodní scenérie a silných postav odhalujeme jak limity moderního života, tak i tradice lidí bojujících za kulturní přežití.

…………………………………………………………….

Nakladatelství Panteon již několikrát dokázalo, že přináší českým čtenářům opravdu zajímavé kousky. Vždyť jen Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, se drží na špici prodejnosti tolik týdnů, že to nejde ani spočítat. Ani další knihy tohoto nakladatelství na tom nejsou o nic hůř, a tak bude zajímavé sledovat, jak si povede jejich nejnovější  kousek v porovnání s konkurencí. Pro čtenáře si tentokrát připravili knihu, která je ověnčena bezpočtem žánrových cen a může se pyšnit přídomkem „Nejlepší francouzská detektivka roku 2013“.

coverJenže v tomto případě je „francouzská“ poněkud zavádějící. Ano knihu napsal francouz, jenže již od roku 1994 žije Olivier Truc poněkud více na severu. Konkrétně ve švédském Stockholmu, kde působí jako dopisovatel deníku Le monde a Le point. Díky tomuto prostředí je asi jasné, že na fanoušky čeká další mrazivá detektivka, která si navíc nic nezadá se zaběhlými jmény tohoto žánru. Ba co víc, to že severské detektivky jsou místy řádně mrazivé, je všeobecně známo, jenže Olivier Truc to vzal ovšem do slova, a tak zavádí čtenáře na nejsevernější pláně dálného Laponska.

Laponsko (laponsky Sápmi, švédsky Lappland, norsky Sameland, finsky Lappi a rusky Лапландия) označuje zemi obývanou kmeny Sámů, dříve nazývaných Laponci, dnes je však toto označení většinou považováno za hanlivé. Leží vseverní Evropě a zahrnuje severní část Skandinávie (Norsko, Švédsko a Finsko) a poloostrova Kola v Rusku.

zdroj: wikipedia

Do Laponska se vrací jeden ze šamanských bubnů. Jedná se o velmi vzácný exponát. Drtivá většina jich je ztracena nebo zničena. V současné době se ví pouze o 71 kusech. O to významnější událost pro domorodé Sámy je jeho návrat na sever. Jenže ještě před jeho představením na veřejnosti, je buben ukraden z místního muzea, což vyvolá velkou dávku nevole. Kdo za krádeží stojí? Jedná se o „přistěhovalce“, který z duše Sámy nenávidí, nebo jej naopak ukradli sami Sámové, aby na sebe upozornili?

dernier-laponAby toho pro místní policii nebylo málo, k události se navíc přidá i smrt místního pastevce sobů. Již na první pohled je jasné, že muž nezemřel náhodou. Proč mu někdo uřezal obě uši, je pro policisty naprostou záhadou. Je snad možné, že tyto dvě události spolu nějak souvisí? Nebo se jedná o velkou náhodu? I když na druhou stranu, takto daleko na severu se moc vážných zločinů neřeší a teď tu jsou hned dva. To nemůže být jen náhoda.

Samotný rozjezd této knihy působí opravdu rozvláčným dojmem. Navíc se autor rozhodl jít tak trochu proti módním trendům a čtenářům nepředkládá hned na začátku žádnou brutální vraždu, ani komisaře zmítajícího se v neustálých depresích, či alkoholu. Krádež bubnu a smrt pastevce tak asi nenadchne fanoušky žánru toužící po brutalitě a frustrovaných policistech. Přesto má hlavní dvojice vyšetřovatelů Klemet Nango a Nina Nansenová rozhodně co nabídnout. I když oproti současným zvyklostem se jedná o klasické klaďase. A to je zároveň asi i největší mínus samotného příběhu. Od samého začátku víte, co od koho můžete čekat. Postavy tak místy působí až moc černobíle, přeci jen v běžném životě nikdo není bez poskvrnky a dokonalý světec, nebo záporák.

Naopak za co je autora potřeba opravdu pochválit, je výběr prostředí, ve kterém se tato kniha odehrává. Po všech těch klasických Nord krimi odehrávajících se více méně ve městech, je Laponsko opravdu vítaným oživením. A i když už se čtenáři mohli s tímto prostředím v některých detektivkách také setkat, rozhodně ne v takovéto míře. Je možná až trochu úsměvné, že nejdál na sever se neodvážil žádný ze švédských, finských ani norských autorů, ale Francouz. Trucovi se podařilo prostředí za polárním kruhem vykreslit do nejmenších detailů, včetně zajímavostí z dějin této mrazivé země a Sámů samotných. Skvělý mix detektivky a přiblížení místní historie a folkloru mohli čtenáři vidět například i u Skály Petera Maye, či Neviditelného strážce Dolores Redondo.

7c3a3b8c

Pokud vás již omrzeli všichni ti vyšetřovatelé z Osla, Skane či Stockholmu, je Poslední Laponec velmi zajímavou a neotřelou alternativou k již zavedeným jménům. Navíc opravdu mrazivé a originální prostředí přiláká nejednoho čtenáře. Laponsko v sobě skrývá opravdu hodně a je škoda, že se mu věnuje tak málo spisovatelů. Trucovi se povedlo skvěle vyvážit detektivní zápletku s historií Sámů a samotným prostředím.

Kniha vychází v nakladatelství Panteon
Objednávat můžete například zde.

…………………………………………………………….

polaroid-photo-avatar-psdOlivier Truc se narodil ve Francii v roce 1964. Od roku 1986 pracuje jako novinář a od roku 1994 sídlí ve Stockholmu, kde v současné době působí jako dopisovatel severských a pobaltských zemí deníku Le Monde a Le Point. Jako reportér, Olivier Truc pokrývá témata od politiky a ekonomiky na sociální otázky, jako jsou imigrace a menšin. Také produkuje televizní dokumenty.

 

 

wordpress hodnoceni

Share.

About Author

Milovník všech dobrých příběhů, s možná moc bujnou fantazií, který nepohrdne žádnou dobrou knihou. Mimo jiné také nadšenec do IT technologií, sociálních médií a věcí s tím spojených.

2 komentáře

  1. Som rada, že kniha u teba získala tak vysoké hodnotenie. Ja sa na ňu strašne moc teším, Laponské prostredie je úžasné a v spojení s tradíciami a detektívkou skrátka nemôže byť kniha zlá :-). Inak Arto Paasilinna sem zasadil niektoré príbehy, ale on teda nepíše detektívky. Myslím že v Les oběšených lišek je toho fínskeho Laponska najviac.

    • samozrejme ze se par kousku z Laponska najde 🙂 ale takhle kniha toho ma z nej v sobe asi nejvic 🙂 pres pomalejsi rozjezd opravdu fajn 🙂

Leave A Reply