Monstrum: Frankensteinovi dědicové

2

Doktor Frankenstein své monstrum již stvořil a nyní je na vás, abyste se vydali v jeho šlépějích. V nové tématické deskové hře Monstrum: Frankensteinovi dědicové se ujměte role jednoho z uznávaných vědců a rozehrajte se svými protihráči nervy drásající závod o to, komu se podaří jako prvnímu vytvořit a oživit vlastní monstrum.

Hru Monstrum: Frankensteinovi dědicové (dále jen Monstrum) má na svědomí herní designér Dan Blanchett, jenž se nám touto hrou představuje vůbec poprvé. Hra vyšla v originále pod hlavičkou Plaid Hat Games a v české mutaci nám ji přináší společnost Blackfire. Jedná se o hru pro 2-4 hráče s herní dobou okolo dvou hodin. Zde však záleží především na počtu hráčů a dané herní skupině, hra se totiž může vcelku snadno přehoupnout i přes tři hodiny herního času. Záleží na vašich zkušenostech a také na tom, jak moc dumaví hráči okolo stolu jsou.

Hlavním herním mechanismem této hry je tradiční worker placement, který v sobě neskrývá přílišné složitosti a je vcelku rychle pochopitelný i pro relativní nováčky. Přesto autoři hry uvádí doporučený věk 13+. Není to však kvůli samotné složitosti hry, ale především díky jejímu tématu, které je mírně řečeno hodně netradiční. Pokud tedy máte v plánu zahrát si Monstrum v rodinném kruhu, nechám čistě na vás nakolik je vhodné, aby se vaše dítka vydávala rabovat hroby, sbírat mrtvoly na popraviště, či si najímala nájemné vrahy. Avšak právě díky tomuto netradičnímu tématu a jeho celkovému zapojení do hry se z Monstra stává jedna z nejatmosféričtějších EURO her poslední doby.

Jak již bylo řečeno vaším hlavním úkolem v této hře je  vytvořit a oživit vlastní Frankensteinovo monstrum. Jakmile se to některému z hráčů podaří, hra okamžitě končí, případně skončí po dvanácti odehraných kolech. Vítězem se následně stává hráč s nejvíce vítěznými body. Ty  můžete kromě stavění monstra získat i za plnění speciálních úkolů a další činnosti ve hře. 

Připravte se tak na to, že se v této hře budete vcelku často vydávat na již zmíněné hřbitovy, ale případně i do márnice, nemocnice, jatka, potažmo do zapadlých Pařížských uliček, kde si můžete opatřit “nejčerstvější suroviny”. Všechno ale něco stojí. A tak abyste mohli vytvořit své vytoužené monstrum, budete muset mít i dostatek peněz nejen na materiál, ale i na nějaké ty úplatky, či odpustky, které by mohli alespoň trochu ulehčit vašemu svědomí. S tím, jak budete postupně vytvářet nové části svého monstra budete zároveň přicházet i o špetku své lidskosti. Jak už to tak bývá, každý pohár jednou přeteče, je tedy velice dobré si veškeré důležité aspekty hlídat a držet je co nejvíce v kladných číslech, jedině tak máte co největší šanci uspět a stát se tak opravdovým následovníkem samotného Viktora Frankensteina.

Rozepisovat zde dopodrobna principy  klasického worker placementu pravděpodobně nemá smysl. Ostatně v tomto ohledu je Monstrum prakticky čistou esencí této mechaniky. Za své vědce a asistenty tak budete v průběhu hry získávat nové zdroje, které budete moci následně využít při dalších akcích a které jsou zároveň naprosto nezbytné pro vytvoření monstra. Není to však jen tato mechanika, na kterou Monstrum vsází. Kromě worker placementu je zde určitý důraz kladen i na tvorbu vlastní postavy. Abyste totiž mohli vytvořit skutečně kompletní monstrum, musíte mít i odpovídající úroveň a znalosti. K těm se však musíte nejprve ve hře dopracovat.

Tvorba samotného monstra navíc také není zrovna  jednoduchou záležitostí. Jednotlivé části jeho těla nejprve musíte vytvořit z určitých zdrojů (kosti, svaly, krev…). Jenže hlava, nebo tělo bez kůže není to pravé ořechové a to znamená, že budete muset své monstrum také potáhnout kůží. A na to budete opět potřebovat nemalé množství materiálu. V tomto okamžiku jste již naštěstí dosáhli určité úrovně a tak pokud budete správně volit své kroky, nezabere vám tato část hry tolik času, jako samotné stvoření netvora. Tím však stále ještě nekončíme. 

Monstrum sice již více méně vypadá jako člověk, ale ještě musíte jeho jednotlivé části oživit. To zde probíhá pomocí tzv. leidenských lahví, do kterých budete chytat energii z blesků, díky nim pak získáte možnost použít vypínač, který vám při troše štěstí dopomůže k oživení některé z částí vašeho monstra. Bohužel tato část je dosti náhodná a prakticky nemáte moc možností ji ovlivnit. Celá tato fáze je totiž prezentována hodem kostek. Pokud vám na nich padne speciální symbol oka můžete jásat a některou z částí vašeho netvora oživit. Avšak pozor, tato energie je dosti nestálá a tak vám může vaše monstrum i ošklivě popálit, což v konečném důsledku může znamenat i to, že budete muset začít s určitou částí těla zase úplně od začátku.

Vše navíc ozvláštňují události a setkání na začátku každého herního kola. Ty buď upravují pravidla dané kolo (například nebudete smět na hřbitov, či nemocnice), vyhlásí chystanou popravu a tím i zpřístupní mrtvolu na náměstí, nebo vám přinese setkání s někým zajímavým. Ty ve většině případů přinesou hráči, kterého se daná akce týká zvolit si ze dvou možností. Na základě této volby nejčastěji přichází na řadu buď postih, nebo naopak nějaké to zvýhodnění.

Monstrum: Frankensteinovi dědicové nabízí opravdu zajímavý mix herních mechanismů a atmosféry, která si vás naprosto získá. Bohužel není všechno zlato co se třpytí a tak i Monstrum má pár mušek na kráse. Začneme rovnou u samotného zpracování hry. To je na jedné straně opravdu výborné, grafické pojetí skvěle souzní s tématem a většina komponent je z kvalitního kartonu. Ani hrací karty nikterak nezaostávají. To se bohužel nedá úplně říct o samotných hráčských deskách, které by rozhodně mohly být z tvrdšího papíru, ideálně pak rovnou z kartonu. Navíc vzhledem k tomu, že máte ve svých deskách zacvaknuté otáčecí ukazatele, do jisté míry hrozí jejich poškození. Nemluvě o tom, že samotné desky neleží na stole úplně rovně.

Tato výtka má sice své opodstatnění, nejedná se však o nic, co by výraznějším způsobem ovlivnilo celkové hodnocení hry. Co však již hodnocení ovlivnit může, jsou samotné herní mechanismy, jejich využití a v neposlední řadě i herní doba. Klasickému worker placementu zde v podstatě není co vytknout. Otázkou však zůstává, proč se autor rozhodl pro takto zdlouhavou tvorbu samotného Monstra. Ano, má to svou logiku. Nejdřív jednotlivé části vytvoříme, pak je potáhneme kůží a nakonec oživíme. Jenže během samotné hry může právě tato část působit lehce utahaně. Obzvláště ve čtyřech hráčích se díky tomu může hra vcelku slušně protáhnout. Osobně si myslím, že by zde úplně stačilo netvora postavit a následně ho vytvořit. Hra by tak bezpochyby získala na určité dynamice a více by odsýpala. Zároveň by se tak na hráče vytvořil určitý tlak, aby zbytečně za svými soupeři neotáleli.

Maličko zarážející je pak i situace, kdy se vám osobně podaří zcela oživit vaše Monstrum a tím ukončit celou hru, což je ostatně hlavní cíl této hry, ale i přesto nevyhrajete. Podle pravidel totiž vyhrává ten hráč, který získá v průběhu hry více vítězných bodů. Pokud se tak některý z hráčů rozhodně, že prakticky zcela kapituluje na tvorbu monstra a bude se věnovat bonusovým úkolům, může klidně vyhrát celou hru. Což sice není v zásadě špatně. Ostatně, hráči díky tomu získávají daleko více možností, jak dovést tuto hru k vítězství. Na druhou stranu to v kontextu celé hry a její atmosféry vyznívá poněkud zvláštně.

Poslední věcí, která nemusí některým hráčům vyhovovat je zapojení kostek. Od klasické EURO hry přeci jen čeká minimální podíl náhody, což v případě Monstra samotné finále hry zcela staví na hlavu. Právě tato část je zcela ovládaná náhodou a to rozhodně nemusí vyhovovat úplně všem. Je však potřeba zmínit, že se autor snažil tuto „nevýhodu“ do jisté míry kompenzovat bonusy na kartách, které můžete v průběhu hry získat. Právě ty vám dají možnost hod kostkami ovládat (ignorování blesků, přetáčení kostek…). Díky tomu je vliv náhody do určité míry omezen, zároveň je však potřeba říct, že ve výsledku vždy záleží na hráčích, jakým způsobem se rozhodnou hrát. Zkusí jít štěstíčku naproti, nebo naopak nechají vše na náhodě?

I přes zde zmíněné výtky však tato hra rozhodně není špatným titulem, jen je potřeba k němu přistupovat, jako ke svébytnějšímu titulu, který sice staví na klasických EURO základech, zároveň však přináší do hry i jiné mechanismy, který dojem klasického EURA zcela narušují. Pokud na tento fakt přistoupíte, dostanete do rukou opravdu povedenou hru, která nad ostatními vyniká originálním, byť lehce morbidním tématem a jedinečnou atmosférou, za kterou by se nemusely stydět ani příběhové hry.


Share.

About Author

Milovník všech dobrých příběhů, s možná moc bujnou fantazií, který nepohrdne žádnou dobrou knihou. Mimo jiné také nadšenec do IT technologií, sociálních médií a věcí s tím spojených.

2 komentáře

  1. Ahoj, viděl jsem to hrát lidi na letošním Deskohraní a docela mě to zaujalo. Jen pro menší to vypadalo docela složitě.

    • Ono to zase tak složité není, ve své podstatě tě ta hra vede, veškeré náležitosti jsou uvedené rovnou na herním plánu nebo kartách, je potřeba si pohlídat jen pár věcí okolo. Samozřejmě ale záleží na tom, jak kdo je vyhraný a co už má za sebou. U menších hráčů bych spíš osobně viděl problém právě se samotným tématem.

Leave A Reply

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..