Léto s Lisbeth Salanderovou #1

0

Stieg Larsson je bezpochyby jedním z nejzajímavějších autorů, kteří se v posledním desetiletí objevili na scéně. Jeho bestsellerová série slaví úspěchy po celém světě a i po deseti letech od vydání prvního dílu stále oslovuje nové a nové fanoušky. O to větší je škoda, že se Larsson svého celosvětového úspěchu nedožil. Ovšem i přes jeho náhlý a brzký skon prožil opravdu zajímavý a naplněný život. Při čtení jeho životopisu navíc nejednoho z nás určitě napadne, že postava Mikaela Blomkvista má až podezřele moc společných věcí s tímto autorem. Byl snad právě Larsson jeho předobrazem? Na tuto otázku bohužel už nikdy jistou odpověď nenalezne, ovšem posuďte sami.

54cbf586998d4de83ba37846_imageStieg Larsson, plným jménem Karl Stig-Erland Larsson (* 15. srpna 1954, Skellefteå – 9. listopadu 2004, Stockholm), druhý nejprodávanější autor beletrie na světě za rok 2008, byl švédský novinář, spisovatel a významný odpůrce pravicového extremismu, který ve světě proslul především svojí trilogií Milénium. Narodil se nedaleko města Skellefteå v severním Švédsku. Jeho rodiče byli příliš mladí, a tak Stieg vyrůstal u svých prarodičů v malé vesničce na severu Švédska. Severin Boström, Stiegův dědeček, se pro malého Stiega stal významným mužským vzorem. Severin Boström byl přesvědčený antifašista, během druhé světové války byl kvůli svým protinacistickým názorům uvězněn v pracovním táboře Storsien. Kdyby byl dánské národnosti, bezpochyby by skončil v koncentračním táboře. Osud tohoto muže hluboce ovlivnil Stiegův charakter. Snažil se chránit rovná práva pro všechny a bojovat za demokracii a svobodu projevu.

Když bylo Stiegovi devět let, jeho dědeček zemřel a on začal žít s rodiči a s mladším bratrem. Ke dvanáctým narozeninám dostal psací stroj. Často pak trávil celé noci psaním a klapání psacího stroje probouzelo celou rodinu. Když mu bylo osmnáct, zúčastnil se v Umeå mítinku proti válce ve Vietnamu. Tam potkal Evu Gabrielssonovou, svou životní partnerku.

Stieg Larsson se po absolvování vojenské služby vydal na cesty po Africe. Jen zřídka měl dost peněz na cestování, jeho otec v jednom rozhovoru dokonce uvádí, že na zpáteční letenku z Alžíru si musel vydělat mytím nádobí a prodat své šaty. Pracoval na poštovním úřadě a zároveň byl aktivním členem švédského levicového hnutí, které v té době prožívalo rozkvět. Velice se zajímal o právě probíhající válku ve Vietnamu. V letech 1977 až 1999 pracoval jako designér pro největší švédskou tiskovou kancelář TT. Právě zde se v 90. letech zrodila myšlenka psát detektivní sérii Milénium. Pracoval také jako skandinávský korespondent britského antifašistického magazínu Searchlight. Byl také znám také jako jeden z největších švédských fanoušků sci-fi literatury. Mimo jiné byl předsedou Skandinávské společnosti sci-fi a vydával dva časopisy.

Do své smrti stihl o novináři Mikaelu Blomkvistovi a svéhlavé Lisbeth Salanderové napsat jen tři romány, které byly všechny poprvé vydány až po jeho smrti – Muži, kteří nenávidí ženy (Män som hatar kvinnor, 2005), Dívka, která si hrála s ohněm (Flickan som lekte med elden, 2006), Dívka, která kopla do vosího hnízda (Luftslottet som sprängdes, 2007).

Sotheby's Image 2Na motivy trilogie byly natočeny tři navazující filmy. První, režírovaný dánským režisérem Nielsem Ardenem Oplevem, měl ve Švédsku premiéru v lednu 2009, druhý, režírovaný švédským režisérem Danielem Alfredsonem, byl do kin uveden téhož roku v září. Premiéra poslední části, kde si režii zopakoval Daniel Alfredson, ve Švédsku proběhla v listopadu 2009 a filmy se postupně dostávají do distribučních sítí kin na celém světě. V České republice měl první film premiéru 1. července 2010, druhý film 11. listopadu téhož roku a poslední film má premiéru 16. prosince.

Stieg Larsson zemřel ve Stockholmu 9. listopadu 2004 na těžký infarkt. Larsson ve svém notebooku, který má nyní v držení jeho dlouholetá partnerka Eva Gabrielssonová, zanechal rozepsaný čtvrtý román a existuje předpoklad, že Larsson napsal i synopsi pro pátou a šestou knihu plánované desetidílné série.

Spor o dědictví

Přestože od jeho úmrtí uplynulo již mnoho let, stále panují neshody ohledně jeho dědictví. Autor napsal neověřenou poslední vůli, která je považována za neplatnou. Jeho životní partnerka Eva Gabrielssonová, kterou si nikdy nevzal, tak nemá nárok na dědictví. Žila s ním přes třicet let, ale podle švédských zákonů ani přesto nesmí dědit.

Majetek a autorská práva tedy připadly autorově rodině – otci a bratrovi, se kterými se teď Gabrielssonová soudí. Larssonovi fanoušci dokonce založili organizaci na finanční podporu Gabrielssonové – vybírají peníze, které pokryjí její výdaje za soudní proces. Ta mezitím chystá vydat vlastní knihu o dění po partnerově smrti nazvanou Rok po Stiegovi.

Jako jeden z důvodů, proč se s Larssonem nikdy nevzali, uvádí Gabrielssonová strach o vlastní bezpečí. Vzhledem k jeho práci pro organizaci Expo a jeho dalším aktivitám, zaměřeným proti extremistům, vyhrožovali Larssonovi jeho názoroví odpůrci několikrát smrtí. V případě sňatku by manželé museli podle švédských zákonů zveřejnit svou trvalou adresu, což si autor nepřál.

Boj proti extremismu

Počátkem osmdesátých let se Stieg Larsson začal stále více angažovat v boji proti rasismu a pravicovému extremismu a také o švédském pravicovém extremistickém hnutí psal. V roce 1991 vydal svou první knihu Extremhögern (Pravicový extremismus). Napsal ji spolu s Annou-Lenou Lodeniusovou, švédskou spisovatelkou, která se rovněž problémem extremismu zabývala. Jeden neonacistický deník jako odpověď na tuto knihu publikoval v roce 1993 článek, jehož součástí byly i fotografie Larssona a Lodeniusové, jejich adresy a osobní telefonní čísla. Zároveň pokládal otázku, zda „je dobré jim dovolit pokračovat v práci, nebo by se mělo něco podniknout“. Vydavatel časopisu byl následně odsouzen ke čtyřem měsícům vězení. Tato událost však Stiega Larssona od další práce neodradila, právě naopak. Přesvědčila ho, že je třeba proti rasismu, extremismu a podobným hnutím bojovat.

51+BKMS6SyL._SX331_BO1,204,203,200_Expo

Novinářské zkušenosti a politické přesvědčení vedlo Stiega Larssona v devadesátých letech k založení nadace Expo, jejímž cílem bylo sledování a dokumentace rasistických a nedemokratických tendencí ve švédské společnosti. Larsson se také stal vydavatelem stejnojmenného časopisu. V polovině devadesátých let pomáhal iniciovat projekt „Stop rasismu“. Brzy proslul jako odborník na švédské krajně pravicové a rasistické organizace, vystupoval často na veřejnosti a celá léta musel čelit více či méně vážným výhrůžkám ze strany svých politických nepřátel.

Dlouholeté soužití Stiega Larssona a Evy Gabrielssonové bylo těmito permanentními hrozbami značně poznamenáno. Když byl v roce 1999 neonacisty ve svém domě zavražděn hlavní představitel švédských odborů, policie na místě činu objevila fotografie a informace o Stiegovi a Evě. Oba se proto rozhodli přijmout radikální bezpečnostní opatření. Přestali se spolu ukazovat na veřejnosti, zatahovali rolety, do haly nainstalovali systém zrcadel. Stieg byl v tomto ohledu odborník, pro Švédskou unii novinářů dokonce napsal knihu o tom, jak by se novináři měli bránit hrozbám (Överleva Deadline, 2000). S malými přestávkami spolu Stieg a Eva žili až do jeho smrti.

Stieg Larsson zemřel roku 2004 ve Stockholmu na těžký infarkt. Domněnky, podle nichž jeho smrt jakýmsi způsobem souvisela s výhrůžkami, jimž musel čelit coby vydavatel Expa, se nakonec nepotvrdily. Přestože se Stieg Larsson mezinárodního úspěchu svého literárního díla nedožil, je nepochybné, že se jedná o jeden z největších objevů posledního desetiletí. Trilogie Milénium dalece přesahuje rozměr klasického detektivního žánru — šíří a hloubkou svého záběru připomíná spíše nesmírně rozmanitou a plastickou fresku současné společnosti.

CENA STIEGA LARSSONA

Fanoušci Milénia jistě vědí, že Stieg Larsson nebyl jen spisovatel. Byl také bojovník za svobodu projevu, proti rasismu a útisku žen. Jeho boj byl založen na myšlence, že každý člověk má právo na vyjádření svého názoru. Všímal si věcí okolo sebe, dokázal přesně analyzovat jevy ve společnosti a věřil, že slovo má moc změnit svět. Jeho oddanost principům demokracie a boj proti pravicovému extremismu jsou dobře známy jak ve Švédsku, tak v zahraničí.

Nakladatelství Nordstedts se ve spolupráci s rodinou Stiega Larssona (bratrem Erlandem a otcem Joakimem) rozhodlo udílet každoročně cenu pro osobu či organizaci, která je aktivní v duchu idejí novinářské činnosti Stiega Larssona. Odměnou pro vítěze je částka 200 000 švédských korun, která pochází ze zdrojů nadace Stiega Larssona, kam proudí zisky z prodejů jeho knih.

Vítěze vybírá nezávislá porota ve složení: Daniel Poohl (šéfredaktor časopisu Expo), Cecilie Bodströmová (novinářka Švédského rádia), Claes Borgström (právník), Per Olov Enquist (spisovatel) a Anneli Rogemanová (výkonná ředitelka společnosti Cooperation without Borders).

informace převzaty z wikipedia.org, stieg-larsson.cz

Share.

About Author

Milovník všech dobrých příběhů, s možná moc bujnou fantazií, který nepohrdne žádnou dobrou knihou. Mimo jiné také nadšenec do IT technologií, sociálních médií a věcí s tím spojených.

Leave A Reply