Kristýna Sněgoňová – Krev pro rusalku

0

 

ANOTACE:
Rusalky, žínky, meluzíny, říkejte jim, jak chcete, protože co si budeme vykládat, většinou se stejně živí jako šlapky. Stačí zaplatit a víla se vám promění, v koho si přejete. Má to ale malý háček – platí se krví. Pro dohled nad vílami je tu speciální policejní oddělení a lidé v něm vědí, že když děláte s vílama, vždycky se něco podělá. A Dominiku Stolbenkovi se teď život podělal víc, než by si kdy dokázal představit. Navíc se v řece objevila mrtvá víla a její smrt má vyšetřit právě on. Vítejte ve špinavém světě vílích bordelů, krve, staré magie a tajemství, která se nezastavitelně derou na povrch

K DOSTÁNÍ V TĚCHTO FORMÁTECH:
kniha


Český národ měl k pohádkovým bytostem vždy blízko. Ostatně vzpomeňme například na vílu Amálku, pohádkové Meluzíny, či operní Rusalku Antonína Dvořáka. Do této společnosti zavítala se svou knižní prvotinou i nadějná autorka Kristýna Sněgoňová, jenž nám přináší knihu s poetickým názvem Krev pro rusalku, od které můžete čekat vše, jen ne kouzelný pohádkový příběh.

Ba právě naopak, Sněgoňová si pro svou prvotinu vybrala žánr, kterému vévodí taková jména jako je František Kotleta, Štěpán Kopřiva, či Miroslav Žamboch. Již předem se tak může zdát, že její snaha prorazit na poli akční fantastiky, který byl až doposud doménou především drsných chlapů, je předem odsouzená k nezdaru. Zdání však, stejně jako obálka její knihy klame, a Sněgoňová nám předkládá jeden z nejambicióznějších a hlavně pak nejpovedenějších debutů české fantastiky posledních let.

Aby však nedošlo k mýlce, autorka rozhodně není na literárním poli žádným žádným nováčkem. Doposud se s ní však mohli setkat akorát příznivci povídkové tvorby. Na svém kontě má celou řadu cen z žánrových soutěží. Je několikanásobnou Lady Řádu fantasy i Nositelkou meče, vítězkou Ceny Karla Čapka a držitelkou Mloka, stejně jako soutěží typu Vidoucí a jiných. S jejími povídkami jsme se mohli  setkat jak v časopise Pevnost, tak i v celé řadě antologií. Avšak teprve Krev pro rusalku dala naplno vyniknout jejímu talentu.

Vůbec poprvé se pustila do delšího kousky, aby následně její prvotina narostla až do úctihodných 464 stran. Sněgoňová nám na nich představuje fantasticky vykreslený svět v němž vedle sebe žijí obyčejní lidé a “pohádkové” víly, rusalky a meluzíny. I když v podání této autorky si typické představitelky pohádek moc idylky neužijí. Sněgoňová je naopak vláčí bahnem, krví a dělá z nich prostitutky, stojící zcela na okraji společnosti.

A to i přesto, že nám právě tyto pohádkové bytosti pomohli vyhrát před padesáti lety “Velkou válku”. Jenže místo vděku a svobody, začali dlouhá léta útlaku a pronásledování. Ono není se co divit. Nejen, že jejich magie vzbuzuje všeobecný neklid (mohou se proměnit v kohokoliv chtějí), navíc se tyto zdánlivě “křehká stvoření” živí masem a krví a obzvláště lidské jim hodně chutná. A někoho takového byste rozhodně nechtěli mít za souseda. A tak padesát let po válce jsou víly striktně kontrolovány, krev a maso dostávají jen na potravinové lístky a v podstatě nemají žádná práva.

Do tohoto neradostného světa, tedy minimálně pro rusalky, zasadila Sněgoňová noirově laděný příběh, který by vcelku dobře obstál i jako klasická detektivka. Hlavní hrdina detektiv, který řeší zločiny zde však už byl tolikrát, že to ani nikdo nespočítá. Krev pro rusalku by tak mohla snadno zapadnout. S tím se však autorka nechtěla smířit a tak celý příběh pořádně okořenila “pohádkovými bytostmi, prastarou magií a vcelku pochopitelně tajemstvími, která se nezadržitelně derou na povrch.

Samotný příběh zde do podrobna rozebírat a zmiňovat nebudu, ochudil bych vás o pořádnou porci překvapení a řadu zajímavých zvratů. Mohu ale zmínit, že se zápletka bude točit okolo smrtí vílích kur.. prostitutek, poteče zde hodně krve a hlavní hrdina  je frajírek, který vám moc k srdci nepřiroste. Naštěstí je zde ještě víla Léto, která to tak nějak vše zachraňuje. Když k tomu připočteme boj za práva “menšin, dávná tajemství, která vyplouvají na povrch a mocenský boj o postavení, dostáváme do rukou vcelku zajímavý mix, který má vcelku velkou šanci zaujmout.

A to se Sněgoňové daří skutečně na  jedničku. Tedy minimálně v první polovině knihy, kdy celý příběh pádí kupředu mílovými kroky, aby vcelku záhy zvolnil a přidal na obrátkách až v samotném závěru. Zatím zde máme samá pozitiva, až by se mohlo zdát, že se nám do rukou dostává nejlepší kniha loňského roku, Epocha ji totiž zvládla na pulty knihkupců přinést skutečně až těsně před Vánoci. V mnoha ohledech Sněgoňová skutečně zcela excelu, avšak úplně bez chybky  její prvotina není a sem tam se projeví její prozatimní “nevypsanost”.

Tu můžeme sledovat hned v několika ohledech. Jednak samotný svět, který na první pohled působí skutečně fantasticky a plasticky, má při bližším pohledu pár hluchých míst. Jeho historie je zde zmíněna pouze ve spojitosti s válkou a rusalkami, ale autorka ji nikterak dále nerozvíjí. Apropos, když už jsme u rusalek, víl a divoženek. Proč pouze ty, to v tomto světě nemohou existovat i další “kouzelné” postavy? Otázek které tato kniha vzbuzuje je celá řada, žel bohu na ně zatím čtenáři nedostávají prakticky žádnou odpověď. Snad někdy příště…

Pak je zde samotný hlavní hrdina, tedy hrdina je možná trochu silné slovo. Dominik Stolbenko je tuctový policajt, který žije z historie vlastní rodiny a všichni ho tak trochu nadhodnocují. Když k tomu připočteme celý výčet depresivních poruch a závislost na lécích a chlastu, máme zde vyšetřovatele, jako vystřiženého ze severské detektivky, kam by vcelku dobře zapadl. Zkrátka a dobře jedno velké klišé. A aby toho nebylo málo, je zde ještě historie vlastní rodiny vztahující se ke smrti jeho matky. Zde Sněgoňová pořádně popustila uzdu své fantazii a maličko vše překombinovala.

Naštěstí výše zmíněné výtky jsou pouze malé vady na kráse jinak perfektní noirové akční „fantazárny“, která uspokojí i náročnější čtenáře, kteří mají již hodně fantastických kousků za sebou. Výjimečnost Sněgoňové oproti její “mužské” konkurenci tkví především v tom, že se nesnaží nikoho kopírovat, ale vyšlapává si zcela svoji vlastní cestičku, na které rozhodně originalitou nešetří.

Kristýna Sněgoňová rozhodně psát umí a tato kniha je toho krásným důkazem, i přes pár vad na kráse patří k tomu nejpovedenějšímu co u nás na poli domácí fantastiky loni vyšlo. Krev pro rusalku navíc čtenářům předkládá úžasný temný svět, jenž je ohromným příslibem do budoucna. Nezbývá tedy než doufat, že se s autorkou do tohoto světa ještě vrátíme, třeba už v další knize, na které již Kristýna Sněgoňová pilně pracuje. Kdo ví…


Share.

About Author

Milovník všech dobrých příběhů, s možná moc bujnou fantazií, který nepohrdne žádnou dobrou knihou. Mimo jiné také nadšenec do IT technologií, sociálních médií a věcí s tím spojených.

Leave A Reply

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..